Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 234/98Nález ÚS ze dne 11.08.1998Poučovací povinnost soudu se zřetelem ke skutečnosti, že v dané věci byl uplatněn restituční nárok

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
legitimace/pasivní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 84/11 SbNU 257
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.234.98
Datum vyhlášení14.09.1998
Datum podání20.05.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

87/1991 Sb.

99/1963 Sb., § 5, § 43 odst.1, § 43 odst.2, § 104 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 234/98 ze dne 11. 8. 1998

N 84/11 SbNU 257

Poučovací povinnost soudu se zřetelem ke skutečnosti, že v dané věci byl uplatněn restituční nárok

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 11. srpna 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti 1) N. V., 2) K. S., obou zastoupených advokátem

AK, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998,

čj. 13 Co 592/97-55, za účasti Městského soudu v Praze, jako

účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Bytového podniku

Prahy 1, s. p. v likvidaci, 2) Městské části Praha 1, za souhlasu

účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998, čj. 13

Co 592/97-55, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Městského soudu v Praze, potvrzujícímu usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 6. 1997, čj. 15

C 178/95-40, o zastavení řízení, stěžovatelky tvrdí, že napadené

rozhodnutí vůbec nebéře v úvahu již konstantní judikaturu

Ústavního soudu týkající se poučovací povinnosti obecných soudů

stran označení žalovaného v restitučních záležitostech, stejně

jako ani to, že stěžovatelky učinily v tomto směru vše, co bylo

v jejich možnostech, neboť podáním ze dne 26. 5. 1997 upřesnily

v souladu s běžnou soudní praxí návrh tak, že povinnost vydat

restituované nemovitosti má být uložena obci Hlavní město Praha

nebo Bytovému podniku Prahy 1, s. p. v likvidaci, nebo městské

části Praha 1, a to podle výsledků dokazování v průběhu soudního

řízení. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že pravomocným usnesením

Městského soudu v Praze bylo zasaženo do jejich ústavně

zaručených práv, a to, mimo jiné, do práva zakotveného v článku

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),

a domáhají se proto jeho zrušení.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 1998

uvedl, že k odstranění nedostatků byly stěžovatelky vyzvány

způsobem stanoveným v § 43 odst. 1 o. s. ř. s poučením

o následcích podle § 43 odst. 2 o. s. ř., této výzvě však nejen

nevyhověly, ale v podstatě ji odmítly, takže vzhledem

k neurčitosti jejich žalobního návrhu nezbylo, než pro nemožnost

projednání a rozhodnutí o věci řízení zastavit. Poučovací

povinnost, týkající se procesních práv stěžovatelek byla soudem

podle § 5 o. s. ř. splněna, nelze však na soudu požadovat, aby

stěžovatelky poučoval o jejich právech vyplývajících z hmotného

práva. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze považuje ústavní

stížnost za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí. Vedlejší

účastník obec Hlavní město Praha se postavení vedlejšího

účastníka výslovně vzdal.

Vedlejší účastníci Bytový podnik Praha 1, s. p. v likvidaci,

a Městská část Praha 1 se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti

nevyjádřili.

Z obsahu spisu 15 C 178/95 Obvodního soudu pro Prahu 1

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky podáním došlým tomuto soudu

dne 30. 10. 1995 uplatnily restituční nárok podle zákona č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších

předpisů, a to vůči žalovanému, označenému jako obec Hlavní město

Praha - městská část Praha 1, zastoupená Obecním úřadem Praha 1.

Dalším podáním ze dne 30. 10. 1995 stěžovatelky navrhly

přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného, a to Bytového

podniku Prahy 1, st. p. v likvidaci, o kterémžto návrhu Obvodní

soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 17. 7. 1996, čj. 15

C 178/95-16, rozhodl tak, že toto přistoupení připustil. Na

podkladě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 5. 1997

upřesnily stěžovatelky označení žalovaných a navrhly v tomto

směru změnu žaloby tak, že žalovaným je obec Hlavní město Praha

(nebo Bytový podnik Prahy 1, s. p. v likvidaci, nebo Městská část

Praha 1). Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 6. 1997,

čj. 15 C 178/95-40, řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.

zastavil, neboť podle jeho názoru stěžovatelky nesplnily výzvu ze

dne 5. 5. 1997 ve směru přesného označení žalovaného subjektu.

K odvolání stěžovatelek rozhodl Městský soud v Praze napadeným

usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že se ztotožňuje

se závěry soudu prvého stupně, neboť ani výkladem nelze dospět

k závěru, kterého z žalovaných stěžovatelky považují za pasivně

legitimovaného.

Podle již konstantní judikatury Ústavního soudu (např. IV.

ÚS 41/95, II. ÚS 40/95, III. ÚS 74/94, I. ÚS 70/96) z hlediska

ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. má mít návrh na zahájení řízení

(žaloba) takové náležitosti, aby mohl být podkladem pro

projednání věci samé, nicméně nepřesné označení žalovaného lze

odstranit (§ 104 o. s. ř.) a soud je povinen o tom žalobce ve

smyslu ustanovení § 5 o. s. ř. poučit. , a to tím spíše, jde-li

o restituční nárok, tedy nárok svou povahou mimořádný, a to do té

míry, že to odůvodňuje i mimořádný postup soudů, co se týče

poučení účastníků i jejich právních zástupců. Také zákon č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jehož aplikace se

stěžovatelky dovolávají, je zákonem restitučním, tedy zákonem,

kterým se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit

následky spáchaných majetkových i jiných křivd v tzv. době

nesvobody, a proto stát a jeho orgány jsou povinny postupovat

v takovém řízení v souladu s účelem uvedeného zákona.

V projednávané věci navíc stěžovatelky finálně označily

žalovaného jako obec Hlavní město Praha, zatímco další žalované

uvedly v závorce pouze alternativně. Podle názoru Ústavního soudu

nebyl tedy v projednávané věci dán důvod k postupu podle

ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. a jestliže obecné soudy přesto

řízení zastavily, porušily tím ústavně zaručené právo

stěžovatelek na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1

Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení Městského soudu

v Praze podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru