Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2315/12 #1Nález ÚS ze dne 06.05.2013Regulace hazardu jako součást práva obcí na samosprávu (VLT aneb videoloterijní terminály)

Typ řízeníO komunálních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Klatovy
Dotčený orgánMINISTERSTVO / MINISTR - financí
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR
SENÁT PARLAMENTU ČR
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuvyhověno
procesní - pokračování v řízení
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
právo na územní samosprávu /pravomoc k originární normotvorbě
Věcný rejstříkobec/obecně závazná vyhláška
samospráva/územní
Územní samosprávné celky
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 75/69 SbNU 281
EcliECLI:CZ:US:2013:4.US.2315.12.1
Datum vyhlášení20.05.2013
Datum podání20.06.2012
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 104 odst.3, čl. 8, čl. 100 odst.1, čl. 89 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

202/1990 Sb., § 50 odst.3, § 43 odst.1, § 2 písm.i, § 2 písm.j

300/2011 Sb., čl. II

500/2004 Sb., § 27 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Dočasné suspendování možnosti obcí regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů je zásahem do jejich ústavně garantovaného práva na samosprávu. Ministerstvo financí má povinnost zajistit respekt k tomuto právu. Pokud ministerstvo na podnět obce nezahájí přezkumná řízení ve vztahu k povolením k provozování videoloterijních terminálů, která ministerstvo vydalo před 1. 1. 2012, jde o nečinnost rozpornou s čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh města Klatovy rozhodl IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 6. května 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, že postupem ministerstva spočívajícím v nezahájení přezkumných řízení dle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „loterijní zákon), ve vztahu k povolením k provozování VLT vydaným ministerstvem před 1. 1. 2012 na území města Klatovy, bylo porušeno stěžovatelovo právo na samosprávu garantované ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. Nadto Ústavní soud ministerstvu přikázal, aby předmětná přezkumná řízení zahájil.

Narativní část

Zastupitelstvo města Klatovy v únoru 2012 schválilo obecně závaznou vyhlášku, kterou v souladu s loterijním zákonem na celém území města zakázalo provozování vybraných loterií a jiných podobných her. Ministerstvu byl podán podnět k zahájení přezkumných řízení ve vztahu k povolením týkajícím se VLT, jejichž provozování bylo ministerstvem povoleno před 1. 1. 2012. Ministerstvo odpovědělo, že na povolení vydaná před 1. 1. 2012 se až do 31. 12. 2014 nevztahuje zmocnění obcí vydávat obecně závazné vyhlášky. Po podání ústavní stížnosti ministerstvo zahájilo několik přezkumných jednání na území města, nikoliv však ve vztahu ke všem dotčeným povolením.

Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 zrušilo ministerstvem použité ustanovení loterijního zákona omezující zmocnění obcí vydávat obecně závazné vyhlášky ve vztahu k povolením vydaným před 1. 1. 2012.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud předeslal, že již na základě jeho starší judikatury bylo obcím ústavně garantováno oprávnění regulovat provoz VLT na svém území. V kontextu právní úpravy regulace hazardu je povinností ministerstva zajistit respekt k ústavně zaručenému právu na samosprávu, a to např. i postupem, jehož provedení se stěžovatel domáhal.

Provozování výherních hracích přístrojů a obdobných zařízení se nachází v zásadě na samém okraji společensky akceptovaných aktivit (byť samozřejmě v míře různé podle typu a parametrů té které hry) a je doprovázeno významnými negativními externalitami. Právě proto je žádoucí, aby zastupitelstva obcí v rámci samosprávné pravomoci legitimně prostřednictvím své vyhláškové normotvorby rozhodovala o tom, mají-li být hazardní aktivity na jejich území regulovány.

Ministerstvo svůj odmítavý přístup k přezkumu udělených povolení opíralo o interpretaci ustanovení, které Ústavní soud zrušil a nepřímo se tak vyslovil i k ústavnosti postupu ministerstva. V citovaném nálezu Ústavní soud došel k závěru, že napadené ustanovení ve spojení s postupem ministerstva dočasně vylučovalo (suspendovalo) ústavně garantovanou možnost obcí regulovat provoz VLT.

Naříkaný postup ministerstva proto z obdobných důvodů nemůže být považován za ústavně souladný. Ministerstvo své povinnosti zajistit v rámci přezkumných řízení respekt k ústavně zaručenému právu na samosprávu zjevně nedostálo, a jeho (ne)činnost je tudíž sama o sobě rozporná s ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. Jelikož povinnost ministerstva zajistit respekt k právu stěžovatele na samosprávu zřetelně plynula již z dřívější judikatury Ústavního soudu, konstatoval Ústavní soud, že ministerstvo svým postupem porušilo zároveň ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud ministerstvu dále zakázal, aby pokračovalo v zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele.

Soudcem zpravodajem ve věci byl Miloslav Výborný.

IV.ÚS 2315/12 ze dne 6. 5. 2013

N 75/69 SbNU 281

Regulace hazardu jako součást práva obcí na samosprávu (VLT aneb videoloterijní terminály)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 6. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12 ve věci ústavní stížnosti města Klatovy, se sídlem nám. Míru 62, 339 01 Klatovy, zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Čs. legií 172, 339 01 Klatovy, proti jinému zásahu Ministerstva financí, které odmítalo přezkoumat a zrušit jím vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, za účasti Ministerstva financí jako účastníka řízení.

I. V řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 2315/12 se pokračuje.

II. Postupem Ministerstva financí spočívajícím v nezahájení přezkumných řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k povolením vydaným dle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona v rozsahu schválení stálého umístění jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení na území města Klatovy, bylo porušeno stěžovatelovo právo na samosprávu garantované ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.

III. Ministerstvu financí se přikazuje zahájit přezkumná řízení dle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k povolením vydaným dle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona v rozsahu schválení stálého umístění jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení na území města Klatovy.

Odůvodnění:

I. Argumentace ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu

1. Včasnou ústavní stížností - tzv. komunální ústavní stížností, podanou podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o Ústavním soudu") - se stěžovatel domáhá ochrany proti zásahu Ministerstva financí do jemu ústavně garantovaného práva na samosprávu.

2. Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že Zastupitelstvo města Klatov dne 7. 2. 2012 na svém zasedání č. 10 schválilo obecně závaznou vyhlášku města Klatov č. 1/2012, kterou na celém území města zakázalo provozování vybraných loterií a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů, sázkových her provozovaných prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení centrálního loterního systému (tj. hazardních her provozovaných za pomoci koncových interaktivních videoloterijních terminálů) a dalších loterií a jiných podobných her povolovaných Ministerstvem financí (dále též jen "ministerstvo") na základě § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "loterijní zákon").

3. Dne 5. 3. 2012 zaslal stěžovatel Ministerstvu financí podnět k zahájení přezkumných řízení podle § 43 odst. 1 loterijního zákona ve vztahu k těm povolením, jež se týkala sázkových her provozovaných prostřednictvím centrálního loterního systému tvořeného centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými interaktivními videoloterijními terminály, jejichž provozování bylo povoleno na území města Klatov Ministerstvem financí. Na stěžovatelův podnět však Ministerstvo financí reagovalo přípisem, podle něhož byla ustanovením čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, celá věc vyřešena tak, že "na povolení, která byla vydána podle § 2 písm. i), j) a podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném před 1. lednem 2012, se zmocnění obce vydávat obecně závaznou vyhlášku nevztahuje do 31. prosince 2014." O tom, zda přezkumná řízení zahájí, však Ministerstvo financí stěžovatele neinformovalo.

4. Naříkaný zásah spočívá dle stěžovatele v tom, že Ministerstvo financí odmítá přezkoumat a zrušit jím vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, ačkoliv podle judikatury Ústavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. 6. 2011 (N 110/61 SbNU 625; 202/2011 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.) či nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489; 328/2011 Sb.)] jde o otázku, jejíž regulace spadá do pravomoci obcí. Citovaná judikatura Ústavního soudu rovněž dospěla k závěru, že v případech kolize mezi obecně závaznou vyhláškou vydanou obcí k regulaci hazardu a povolením Ministerstva financí je na ministerstvu, aby zahájilo přezkumné řízení.

5. V doplnění své ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 31. 12. 2012, stěžovatel konstatoval, že ministerstvo již zahájilo 18 správních řízení, v nichž přezkoumává 79 licencí na jednotlivá herní zařízení. Stěžovatel s ohledem na tuto skutečnost vzal svou ústavní stížnost částečně zpět, přičemž nadále brojil proti zásahu ministerstva pouze v rozsahu, v němž přezkumná řízení dosud nezahájilo.

6. Stěžovatel dospěl k závěru, že zásah do práva na samosprávu má svůj původ právě ve formulaci přechodných ustanovení zákona č. 300/2011 Sb. (konkrétně čl. II bodu 4), která dočasně suspendovala existující, ústavně garantovanou a Ústavním soudem uznanou možnost obcí regulovat provozování interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. Proto stěžovatel spojil se svou ústavní stížností proti zásahu Ministerstva financí návrh na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále též jen "napadené ustanovení").

7. Stěžovatel rovněž brojil proti postupu ministerstva, které s ním v řízení o zrušení povolení nejedná jako s účastníkem řízení, ačkoliv se v řízení jedná mimo jiné o jeho právech (právo na samosprávu).

8. Stěžovatel konečně vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost je přípustná, a tudíž věcně projednatelná, neboť proti naříkanému zásahu Ministerstva financí nelze se bránit jinými procesními prostředky ochrany práv než právě ústavní stížností.

II. Vyjádření účastníka řízení a amicus curiae brief

9. Ministerstvo financí se po výzvě Ústavního soudu k ústavní stížnosti vyjádřilo, přičemž uvedlo, že podle jeho názoru ta není důvodná. Ministerstvo zdůraznilo, že před přijetím zákona č. 300/2011 Sb. podnikalo kroky k naplnění požadavků vyplývajících ze stěžovatelem citované judikatury Ústavního soudu. V době, kdy obdrželo shora citovaný podnět stěžovatele, se však ministerstvo - jako správní orgán - již muselo řídit ustanovením čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., které zakotvuje tzv. tříletou ochrannou lhůtu.

10. Ministerstvo uznalo, že některé jeho postupy byly kritizovány veřejným ochráncem práv (schválení umístění a provozu jiného technického zařízení v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce či údajná nečinnost v případě rozporu vydaných povolení s loterijním zákonem nebo s obecně závaznými vyhláškami obcí), avšak konstatovalo, že s argumentací obsaženou ve vyrozumění veřejného ochránce práv nesouhlasí.

11. Vláda České republiky však posléze na základě vyrozumění veřejného ochránce práv přijala usnesení, jímž Ministerstvu financí uložila zahájit do 16. července 2012 správní řízení v režimu ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona na základě podnětů a v případě, že povolení bylo vydáno v rozporu s obecně závaznou vyhláškou, která byla platná a účinná již v době vydání povolení, a to bez ohledu na ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb. Ministerstvo následně kontaktovalo města a obce, jejichž podněty obdrželo, s dotazem, zda na svých požadavcích trvají, případně s požadavkem na upřesnění podnětů. Již z tohoto důvodu ministerstvo odmítlo tvrzení, že by v dané věci bylo nečinné či že by zasahovalo do ústavně garantovaného práva samosprávu.

12. Poté se ministerstvo vyjádřilo k jednotlivým dílčím aspektům ústavní stížnosti. V tomto ohledu ministerstvo předně upozornilo, že podle jeho názoru měl stěžovatel před podáním ústavní stížnosti využít procesní prostředek ochrany před nečinností podle ustanovení § 80 správního řádu.

13. Ministerstvo financí zdůraznilo, že ačkoliv obce v řízeních dle ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona nemají postavení účastníka, ministerstvo s nimi - s ohledem na principy dobré správy - v určitém rozsahu jedná.

14. Dále ministerstvo konstatovalo, že jako správní orgán bylo při svém postupu vázáno zákonem. Pokud tak stěžovatel brojí proti jeho postupu, domáhá se ve skutečnosti vyslovení protiústavnosti zákona. Podle názoru ministerstva však za zásah způsobilý porušit právo na samosprávu nemůže být považováno vydání právního předpisu.

15. Pokud se týče případné protiústavnosti napadeného ustanovení zákona, uvedlo ministerstvo, že tuto otázku není jako správní orgán oprávněno zkoumat. Podle názoru ministerstva však napadená přechodná ustanovení legitimně řeší intertemporální problém související s vyvážením protichůdných ústavně chráněných zájmů (tj. práva na samosprávu a ochrany vlastnického práva a práva podnikat).

16. Zároveň ministerstvo uvedlo, že se ztotožňuje se stěžovatelem v tom, že určité omezení podnikatelské činnosti spočívající v provozování interaktivních videoloterijních terminálů může být ústavně konformní. Upozornilo však, že případné rušení vydaných povolení by mohlo dát vzniknout sporům týkajícím se ochrany práv podle mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic.

17. Veřejný ochránce práv ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, vyžádaném dle ustanovení § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, uvedl jako amicus curiae, že podle jeho názoru obce nejsou účastníky těchto řízení dle § 43 loterijního zákona (tedy např. řízení o zrušení povolení), nýbrž se nacházejí spíše v pozici dotčeného správního orgánu. Z toho vyplývá, že nemají vhodné procesní prostředky k ochraně svého práva na samosprávu.

18. K hmotněprávním aspektům ústavní stížnosti veřejný ochránce práv uvedl, že přechodné ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb. nepovažuje za překážku rušení vydaných povolení, neboť nedopadá na regulační oprávnění obcí existující před novelou podle dřívějšího ustanovení § 50 odst. 4 loterijního zákona. Právní názor Ministerstva financí, podle něhož se přechodné ustanovení vztahuje na hry podle ustanovení § 2 písm. e), l) a n) loterijního zákona, je dle veřejného ochránce práv nepochybně mylný, což plyne i ze změny textu zákona v Senátu Parlamentu České republiky.

19. Přes toto své přesvědčení však veřejný ochránce práv připustil, že by podpořil i zrušení napadeného ustanovení, a to zejména s ohledem na dlouhodobou nezákonnou rozhodovací praxi Ministerstva financí a z ní vyplývající bezprecedentní dlouhotrvající zásah státu do ústavně zaručeného práva obcí na samosprávu.

20. Riziko arbitrážních sporů týkajících se ochrany investic podle veřejného ochránce práv vůbec nepatří do nyní probíhající polemiky, neboť na základě povolení podle ustanovení § 2 písm. i) loterijního zákona (podle něhož lze vydat povolení až na 10 let) nelze provozovat výherní hrací přístroje a jiná technická herní zařízení.

III. Replika stěžovatele a změna návrhu

21. K vyjádření Ministerstva financí podal stěžovatel - ve lhůtě, jež mu byla na jeho žádost Ústavním soudem prodloužena - repliku, v níž v podstatě setrval na svých původních argumentech.

22. Pokud se týče námitky ministerstva, podle které stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal veškeré procesní prostředky ochrany svých práv, odkázal stěžovatel na argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti a zároveň dodal, že i kdyby Ústavní soud této ministerské argumentaci přitakal, ústavní stížnost by byla přípustná dle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť svým významem přesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy.

23. Zároveň stěžovatel vyjádřil nesouhlas s tvrzením ministerstva, že napadené ustanovení řeší intertemporální problém související s vyvážením protichůdných ústavně chráněných zájmů, neboť údajný intertemporální problém je toliko zdánlivý. Pravomoc obcí regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů totiž podle judikatury Ústavního soudu existovala vždy.

24. Ohledně problematiky účastenství obcí v řízení uvedl stěžovatel, že v řízení o zrušení povolení pro rozpor s obecně závaznou vyhláškou obce by obci mělo náležet postavení účastníka dle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu. Rozhodnutím v takovém řízení je totiž obec dotčena ve svém právu na samosprávu.

25. Stran argumentu, podle něhož by v případě zrušení povolení hrozily České republice právní spory vyplývající z dohod o podpoře a ochraně investic, stěžovatel připomenul, že provozovatelům interaktivních videoloterijních terminálů nesvědčí legitimní očekávání, že hazard budou moci provozovat v dosavadním rozsahu.

26. Dne 31. 12. 2012 oznámil stěžovatel Ústavnímu soudu, že Ministerstvo financí "zahájilo dosud v Klatovech 18 správních řízení, v nichž přezkoumává 79 licencí na jednotlivá hrací zařízení." Pro uvedené změnil stěžovatel petit svého návrhu, který nově formuloval takto: "Ministerstvu financí ČR se zakazuje pokračovat v zásahu do práva stěžovatele na územní samosprávu a přikazuje se mu zahájit přezkumná řízení dle § 43 odst. 1 loterijního zákona, jejichž předmětem budou povolení vydaná Ministerstvem financí dle § 50 odst. 3 loterijního zákona v rozsahu schválení stálého umístění tzv. jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení (zejména interaktivních videoloterijních terminálů) na území města Klatov, a to rozhodnutí č. j. 34/18723/2010 ze dne 31. 3. 2010 a další, uvedená v Seznamu povolení, který je přílohou této stížnosti."

IV. Shrnutí skutkového stavu

27. Z vyjádření účastníků řízení Ústavní soud zjistil, že Zastupitelstvo města Klatov dne 7. 2. 2012 na svém zasedání č. 10 schválilo obecně závaznou vyhlášku města Klatov č. 1/2012, kterou na celém území města zakázalo provozování vybraných loterií a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů, sázkových her provozovaných prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení centrálního loterního systému a dalších loterií a jiných podobných her povolovaných Ministerstvem financí na základě § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

28. Po nabytí účinnosti byla existence vyhlášky dána na vědomí Ministerstvu financí, a dne 5. 3. 2012 pak byl ministerstvu doručen stěžovatelův podnět k zahájení přezkumných řízení podle § 43 odst. 1 loterijního zákona, a to zejména ve vztahu k povolením týkajícím se interaktivních videoloterijních terminálů, jejichž provozování bylo povoleno na území města Klatov Ministerstvem financí. Podnět obsahoval výčet provozovatelů, kterých by se přezkumná řízení měla týkat, a dále zdůvodnění zahájení těchto přezkumných řízení.

29. Dne 20. 4. 2012 obdrželo město odpověď Ministerstva financí, že z pohledu Ministerstva financí byl vztah mezi ústavně vymezenými principy samosprávy a ústavně vymezenými principy, jichž se dovolávají provozovatelé, vyřešen ustanovením čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., které stanovilo dobu, během níž se na povolení vydaná podle § 2 písm. i), j) a podle § 50 odst. 3 loterijního zákona ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2012 nevztahuje zmocnění obcí vydávat obecně závazné vyhlášky.

30. Za tohoto stavu podal stěžovatel dne 20. 6. 2012 ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

31. Ke dni 31. 12. 2012 zahájilo ministerstvo 18 správních řízení, v nichž přezkoumávalo 79 licencí na jednotlivá hrací zařízení provozovaná na území města Klatov (stěžovatel v tomto směru posléze - jak již bylo uvedeno - upravil petit ústavní stížnosti), avšak ve vztahu ke značnému počtu povolení řízení dosud nebylo Ministerstvem financí zahájeno.

32. Po podání ústavní stížnosti IV. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním napadeného ustanovení zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Jelikož zároveň považoval ústavní stížnost za nikoliv zjevně neopodstatněnou a i jinak věcného přezkumu schopnou, konstatoval, že návrhem na zrušení napadeného ustanovení je třeba se zabývat věcně. Proto usnesením ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12 přerušil řízení o ústavní stížnosti a postoupil návrh stěžovatele na zrušení napadeného ustanovení plénu Ústavního soudu.

33. Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (N 49/69 SbNU 31; 112/2013 Sb.) rozhodlo, že ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Uvedený nález byl vyhlášen pod č. 112/2013 Sb. dne 30. dubna 2013.

34. Vzhledem k tomu, že vyhlášením tohoto nálezu odpadl důvod přerušení řízení o ústavní stížnosti, rozhodl Ústavní soud - jak je ve výroku I uvedeno - o jeho pokračování.

V. Ústní jednání

35. Ústavní soud především uvážil, že není třeba ve věci konat ústní jednání, neboť to by nepřineslo další, resp. lepší a jasnější objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. S ohledem na ustanovení § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (v této souvislosti zvláště budiž zdůrazněna novela provedená zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013) se již proto nemusel dotazovat účastníků, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, resp. přikládat relevanci jejich dřívějším vyjádřením a ve věci rozhodl bez konání ústního jednání. Na to, že v řízeních zahájených před nabytím účinnosti této novely bude Ústavní soud, pokud jde o procesní postupy, pokračovat dle nových pravidel, Ústavní soud upozornil všechny účastníky řízení a širokou veřejnost ve sdělení ze dne 18. 12. 2012, které bylo vyhlášeno pod č. 469/2012 Sb. Pro úplnost Ústavní soud současně dodává, že v řízení neprováděl dokazování.

VI. Přezkum tvrzeného zásahu

36. Ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl Ústavní soud též k závěru, že podaná ústavní stížnost je důvodná.

37. Ústavní soud předesílá, že již na základě jeho starší judikatury bylo obcím ústavně garantováno oprávnění regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na jejich území [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.)].

38. Ústavní soud rovněž již dříve připomněl, že je v kontextu právní úpravy regulace hazardu povinností Ministerstva financí zajistit respekt k ústavně zaručenému právu na samosprávu [nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489; 328/2011 Sb.), bod 40], a to např. i postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona (tedy postupem, jehož provedení se stěžovatel domáhá).

39. Povinnost Ministerstva financí zajistit respekt k místní regulaci hazardu musí být vnímána obzvláště naléhavě s ohledem na skutečnost, že již i starší judikatura Ústavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.), bod 37] konstatovala, že se provozování výherních hracích přístrojů a obdobných zařízení nachází v zásadě na samém okraji společensky akceptovaných aktivit (byť samozřejmě v míře různé podle typu a parametrů té které hry) a je doprovázeno významnými negativními externalitami. Zátěž plynoucí z těchto externalit (patologické hráčství, kriminalita a jiné sociální problémy) ovlivňuje sociální situaci obyvatel v obcích, v nichž jsou výherní hrací přístroje (či podobná zařízení) provozovány, a veřejný pořádek v těchto obcích. Také i právě proto je žádoucí, aby zastupitelstva obcí, která obce samostatně spravují (srov. čl. 101 odst. 1 Ústavy), v rámci samosprávné pravomoci legitimně prostřednictvím své vyhláškové normotvorby rozhodovala o tom, mají-li být hazardní aktivity na jejich území regulovány (srov. též zde body 41 a násl.).

40. Ministerstvo financí svůj odmítavý (a stěžovatelem naříkaný) přístup k přezkumu udělených povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů opíralo o interpretaci ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jinými slovy, pouze toto ustanovení bylo ministerstvem vnímáno jako dočasná překážka, jež jeho možnost přezkoumávat udělená povolení omezovala. Jak však plyne již ze shora uvedeného, Ústavní soud předmětné zákonné ustanovení zrušil nálezem ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13. Zrušením tohoto ustanovení se Ústavní soud nepřímo vyslovil i k ústavnosti postupu ministerstva (toto ustanovení aplikujícího), čímž v podstatě předurčil i výsledek tohoto řízení o ústavní stížnosti. Proto i v nyní projednávané věci Ústavní soud z odůvodnění citovaného plenárního nálezu vychází.

41. V citovaném nálezu Ústavní soud opětovně konstatoval, že součástí práva na samosprávu ve smyslu ustanovení čl. 8, čl. 100 odst. 1 i čl. 104 odst. 3 Ústavy a ve smyslu nyní již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je také možnost obcí prostřednictvím vydávání obecně závazných vyhlášek regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na jejich území.

42. V návaznosti na to pak Ústavnísoud dospěl v citovaném nálezu k závěru, že napadené ustanovení ve spojení s postupem Ministerstva financí do ústavně garantovaného práva obcí zasahovalo, neboť jejich ústavně garantovanou možnost regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů dočasně vylučovalo (suspendovalo). S ohledem na skutečnost, že pro tento zásah nenalezl žádný legitimní cíl, který by byl způsobilý takové řešení ospravedlnit, označil Ústavní soud napadené ustanovení za protiústavní.

43. Naříkaný postup Ministerstva financí, který protiústavní zákonné ustanovení realizoval, pak z obdobných důvodů nemůže být považován za ústavně souladný. Je zřejmé, že Ministerstvo financí své povinnosti zajistit v rámci přezkumných řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona respekt k ústavně zaručenému právu stěžovatele na samosprávu zjevně nedostálo, a jeho (ne)činnost je tudíž sama o sobě rozporná s ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.

44. Jelikož povinnost Ministerstva financí zajistit respekt k právu stěžovatele na samosprávu (a tedy zahájit přezkumná řízení ve vztahu k povolením dotčeným vyhláškou města Klatovy č. 1/2012) zřetelně plynula již z dřívější judikatury Ústavníhosoudu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489; 328/2011 Sb.), bod 40], konstatuje Ústavní soud, že ministerstvo svým postupem porušilo zároveň ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby.

45. S ohledem na shora uvedené Ústavnísoud ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyhověl a Ministerstvu financí zakázal, aby pokračovalo v zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru