Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2292/11 #1Usnesení ÚS ze dne 27.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2292.11.1
Datum podání04.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2292/11 ze dne 27. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ A. K. a 2/ F. M., obou zastoupených JUDr. Marií Cupalovou, advokátkou se sídlem na adrese Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 5. května 2011 č. j. 54 Co 894/2010-505, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. srpna 2011, se stěžovatelé domáhali podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 5 C 215/95 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 19. května 2010 č. j. 5 C 215/95-323 zamítl žalobu, kterou se žalobci a) M. H., b) V. H., c) M. K., d) B. S., e) D. P., f) J. P., g) M. P. a h) V. P. domáhali určení, že zůstavitelka M. N., která zemřela dne XX. X. XXXX, byla ke dni své smrti vlastníkem v žalobě vymezených nemovitostí (výrok I.), uložil žalobcům nahradit společně a nerozdílně žalovaným 1/ Ing. J. N. a 2/ M. N. na nákladech řízení částku 121 224,92 Kč (výrok II.), žalobcům dále uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně žalovaným č. 3/ a 4/ (tj. stěžovatelům) na nákladech řízení částku 76 848,- Kč (výrok III.) a konečně žalobcům c) až h) uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na nákladech řízení částku 8 640,- Kč (výrok IV.). K odvolání žalobců a), b) a c) Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací, rozsudkem napadeným ústavní stížností, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích II. a III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani předchozího odvolacího řízení (výrok II.), dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalobci c) až h) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 20 849,- Kč a co do částky 6 950,- Kč České republice právo na náhradu nákladů před soudem prvního stupně nepřiznal (výrok III.), právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok IV.) a žalobcům c) až h) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice - Krajskému soudu v Brně náklady odvolacího řízení ve výši 2 376,- Kč, co do částky 789,- Kč (správně 792,- Kč) České republice právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (výrok V.).

Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadli rozsudek odvolacího soudu, a to ve výrocích II. a IV., neboť nesouhlasili s rozhodnutím, že jim nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, přestože byli v řízení úspěšní. Stěžovatelé rovněž namítali, že byli účastníky řízení, jehož zahájení sami neiniciovali, jako strana žalovaná proti návrhu strany žalující uplatnili svá procesní práva a v souvislosti s jejich právním zastoupením jim vznikly náklady. Rozhodnutí odvolacího soudu považují za protiústavní a nepřezkoumatelné, neboť dle názoru stěžovatelů odvolací soud zhodnotil pouze vztahy a majetkové poměry ostatních účastníků řízení a ve vztahu ke stěžovatelům zůstal výrok soudu, kterým jim nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, zcela bez odůvodnění. Na podporu svých tvrzení stěžovatelé odkázali na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1817/07, III. ÚS 3270/07, III. ÚS 727/2000 a III. ÚS 892/08.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve vztahu k zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud již opakovaně zabýval a uvedl, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02 a III. ÚS 106/11 in http://nalus.usoud.cz). Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé toliko polemizují s odůvodněním odvolacího soudu, uvedeným na str. 10 napadeného rozhodnutí, které se vztahuje i na stěžovatele, a předkládají vlastní představu o tom, jak by měl tento soud rozhodnout. Takto pojatá ústavní stížnost zůstává zcela v rovině podústavního práva a staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé zasáhnout do některého tvrzeného ústavně zaručeného základního práva, však Ústavním soudem zjištěno nebylo. Odvolací soud se celou věcí řádně zabýval a shledal ve věci důvody hodné zvláštního zřetele natolik, že v jejich důsledku podle ustanovení § 150 o. s. ř. ve věci úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení odepřel. Své závěry pak odvolací soud rozvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí a proto postačí na toto odůvodnění odkázat.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovateli citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tato rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadají.

Pokud stěžovatelé nesouhlasí se závěry, které byly co do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v řízení vyvozeny, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. prosince 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru