Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2278/11 #1Usnesení ÚS ze dne 30.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Rakovník
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy... více
Věcný rejstříkDokazování
soud/odročení jednání
soud/jednání
Rozsudek
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2278.11.1
Datum podání02.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 164, § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2278/11 ze dne 30. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Renoirova 624, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. června 2011 č. j. 5 C 13/2011-95, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 2. srpna 2011, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutími byla porušena jeho ústavním pořádkem zaručená základní práva, vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž žádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem podle ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Rakovníku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 5 C 13/2011 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že advokát JUDr. D. R. (dále jen "žalobce") se návrhem na vydání platebního rozkazu podaném u okresního soudu dne 25. ledna 2011 domáhal po stěžovateli zaplacení 4 000,- Kč s přísl. z titulu nezaplacené části odměny za výkon své činnosti ve prospěch stěžovatele. Okresní soud po provedeném řízení rozsudkem napadeným ústavní stížností návrhu žalobce vyhověl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména poukázal na procesní vady řízení před okresním soudem a namítal, že stěžovateli ani jeho právní zástupkyni nebylo okresním soudem vůbec doručeno vyjádření žalobce ze dne 20. dubna 2011, které bylo okresnímu soudu doručeno 26. dubna 2011. Stěžovatel tvrdí, že s tímto vyjádřením nebyl seznámen ani při soudním jednání konaném dne 1. června 2011, přičemž okresní soud neprovedl důkaz ani listinami, které žalobce založil do spisu a o kterých tvrdil, že je e-poštou zaslal stěžovateli. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále poukázal na to, že okresní soud odročil na jednání konaném dne 1. června 2011 další jednání na den 6. června 2011 za účelem vyhlášení rozsudku, přesto je napadený rozsudek datován ke dni 1. června 2011.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí bylo náležitě a srozumitelně odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudu.

Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Ústavní soud z obsahu soudního spisu, z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 1. června 2011 (č. listu 78 - 84) zjišťuje, že jednání bylo zahájeno místo v 8.30 hod. tak v 8.55 hod z důvodu, že soud z úředního záznamu založeného ve spise zjistil, že právní zástupkyně stěžovatele soudu telefonicky sdělila, že se k jednání dostaví později, neboť se dostala do dopravní zácpy. Po zahájení jednání 9.55 hod., na kterém byl stěžovatel přítomen, se stěžovatel k žalobě vyjádřil v souladu se svým písemným stanoviskem na č. l. 32-34 a byl čten podstatný obsah listinných důkazů na čl. 6 - 13, 26 - 31, 36 - 40 a 49 - 71, tedy včetně listin, které žalobce založil do spisu. Po vyjádření stěžovatele k e-mailům na č. listu 59 - 63 soud četl vyjádření žalobce k odporu stěžovatele. Soud v jednání dále pokračoval a až v 9.45 hod. se k jednání dostavila právní zástupkyně stěžovatele. Z uvedeného plyne, že výtky stěžovatele nejsou po právu, neboť okresní soud jej s vyjádřením žalobce na jednání seznámil a rovněž provedl důkazy listinami, které žalobce založil do spisu. Nelze proto klást k tíži soudu, že právní zástupkyně stěžovatele se dostavila k jednání až po provedení těchto důkazů.

K další výtce stěžovatele, totiž že napadený rozsudek je opatřen datem dne 1. června 2011, i když byl vyhlášen na jednání dne 6. června 2011, Ústavní soud má za to, že uvedená chyba v psaní je odstranitelná dle ustanovení § 164 o. s. ř., dle jehož dikce předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.

Ústavní soud konstatuje, že okresní soud se celou věcí velmi podrobně zabýval a jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno. Stěžovatelem namítané procesní vady nebyly shledány a za situace, kdy argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva, postačí na obsah odůvodnění napadeného rozsudku toliko odkázat.

K tomu lze poukázat na skutečnost, že pokud zákonodárce vyloučil odvolací přezkum v rozsahu dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., je zásadně nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti odvolání cestou ústavní stížnosti, nejedná-li se o věc zakládající důležitou otázku výkladu či aplikace základních lidských práv, což v projednávaném případě Ústavní soud neshledal.

V této souvislosti lze rovněž odkázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud"), konkrétně na rozhodnutí o přípustnosti ve věci Ionescu proti Rumunsku ze dne 1. června 2010, stížnost č. 36659/04 a ve věci Korolev proti Rusku ze dne 1. července 2010, stížnost č. 25551/05 (in www.echr.coe.int. v databázi HUDOC), ve kterých Evropský soud posuzoval přijatelnost stížností podle čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy, ve znění protokolu č. 14, jež vstoupil v platnost dne 1. června 2010. Evropský soud v souvislosti s posuzováním přijatelnosti uvedených stížností aplikoval nová kritéria přijatelnosti. Podstatou je splnění tří podmínek nového kritéria, za kterých soud prohlásí stížnost za nepřijatelnou, a to pokud: stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu (1), ledaže dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v jejích Protokolech vyžaduje přezkoumání stížnosti (2), přičemž z tohoto důvodu nemůže být odmítnut žádný případ, který nebyl řádně posouzen vnitrostátním soudem (3).

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci okresním soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o požadavek stěžovatele, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje že neshledal podmínky pro postup podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, proto návrhu nevyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 30. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru