Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2263/10 #1Usnesení ÚS ze dne 21.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Nymburk
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a s... více
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
trest/výkon
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2263.10.1
Datum podání04.08.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 215

141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.5, § 125 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2263/10 ze dne 21. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem, AK se sídlem v Praze 8, Davídkova 27, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010 čj. 13 To 201/2010-537 a rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 10. 3. 2010 čj. 4 T 250/2009-496, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozsudků okresního a krajského soudu, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 3. 8. 2010 se M. P. (dále též "obviněná", případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v trestní věci Okresního soudu v Nymburku (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 4 T 250/2009; současně navrhla, aby Ústavní soud vykonatelnost napadených rozhodnutí odložil, k čemuž mj. uvedla, že má dvě nezletilé děti, které budou zřejmě po jejím zástupu k výkonu trestu umístěny ve výchovném ústavu, což jim zjevně způsobí nenahraditelnou újmu

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 4 T 250/2009 vyplývají následující skutečnosti.

Dne 10. 3. 2010 nalézací soud obviněnou uznal vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s dozorem; dále jí uložil povinnost uhradit poškozené prostřednictvím jejího opatrovníka škodu ve výši 3.450 Kč.

Dne 15. 6. 2010 Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání státní zástupkyně rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 10. 3. 2010 částečně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu a znovu rozhodl, že obviněná se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou (výrok I.) a odvolání obviněné zamítl (výrok II.).

III.

V části III. ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozhodnutím obecných soudů byla porušena zejména její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

V části IV. stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že "řadou pochybení včetně samotného jednostranného průběhu soudního řízení" před nalézacím i odvolacím soudem "bylo významně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky na to, aby její věc byla soudem spravedlivě a nestranně posouzena." Obecné soudy neprovedly obhajobou navržené důkazy a svůj postup nezdůvodnily. Právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí se k důkazům navrhovaným obhajobou vůbec nevyjádřil; odvolací soud následně pouze zmínil, že "považuje doplňovat dokazování obhajobou navrhovaným způsobem za nadbytečné, neboť na zjištěném skutkovém stavu by nemohl cokoliv zvrátit." Při hodnocení důkazů odvolací soud v rozporu s trestním řádem hodnotil důkazy svědčící proti stěžovatelce, učiněné před zahájením trestního stíhání.

Stěžovatelka dále tvrdila porušení základního práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny tím, že obhájci nebyl dán vůbec prostor ke kladení otázek vyslýchané nezletilé poškozené.

V části V. stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že jí popsaný jednostranný způsob vedení trestního řízení, zejména opomenutí důkazů, byl "zcela evidentně" v rozporu se zásadou spravedlivého procesu zaručenou Listinou i Úmluvou.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Stěžovatelka tvrdila, že řízení v její věci nebylo spravedlivé, neboť některé z jí navrhovaných důkazů soudy neprovedly a řízení před nalézacím i odvolacím soudem vykazovalo vady.

Ústavní soud připomíná, že pojetí spravedlivého procesu zahrnuje mimo jiné právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami, a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Obecné soudy však disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení, v jehož rámci jsou předloženy; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.

Ústavní soud je toho názoru, že není jeho úkolem posuzovat výhrady stěžovatelky adresované nalézacímu soudu, neboť nedostatky v řízení před tímto soudem mohly být napraveny v průběhu odvolacího řízení. Přesto však konstatuje, že rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 10. 3. 2010 dostatečně podrobně uvádí důvody, na nichž bylo založeno, včetně okolností výslechu poškozené nezletilé (str. 16 - 17) a účasti obhájce stěžovatelky na něm.

Ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu stěžovatelka namítla obdobná pochybení nalézacího soudu jako v ústavní stížnosti. Na rozdíl od stěžovatelky je však Ústavní soud toho názoru, že odvolací soud se s těmito námitkami ústavně konformním způsobem vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, zejm. na str. 5 - 6 (procesní použitelnost výpovědi poškozené nezletilé) a na str. 7 (neprovedení všech obhajobou navrhovaných důkazů).

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace trestního zákona, resp. trestního řádu, obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je zejména posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatelky z vyžádaného spisu nezjistil. V ústavní stížnosti stěžovatelka pouze opakovala to, s čím se obecné soudy relevantním způsobem již vypořádaly ve svých rozhodnutích.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků; pro uvedené neshledal Ústavní soud oporu pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 21. září 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru