Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2193/11 #1Usnesení ÚS ze dne 28.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE - KŘ Policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování Ústí nad Labem
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Teplice
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2193.11.1
Datum podání27.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí jiné


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2193/11 ze dne 28. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Z. Z., právně zastoupeného Mgr. Ivanou Procházkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Benešov, Nádražní 2040, směřující proti usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Ústí nad Labem ze dne 15. května 2011, č.j. KRPU-6183-81/TČ-2010-040073-LH, a Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 3. června 2011, č.j. ZN 2306/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že při jejich vydávání porušily orgány činné v trestním řízení státní moc limitovanou v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným usnesením rozhodla Policie České republiky o vydání vozidla navrhovatele společnosti Generali Versicherung AG, a to podle ustanovení § 80 odst. 1, věta druhá trestního řádu. Následnou stížnost napadeným usnesením Okresní státní zastupitelství v Teplicích jako nedůvodnou zamítlo.

Navrhovatel uvedl, že zakoupil osobní automobil, tovární značky AUDI A3, který zapůjčil synovi své družky P. H., který vozidlo užíval. Ten také na základě výzvy Policie České republiky ze dne 13. ledna 2011 toto vozidlo vydal policejnímu orgánu. Následně byl metalografickým zkoumáním zjištěn původní VIN vozidla, a na základě dalšího šetření i původní vlastník, kterému bylo vozidlo dne 17. prosince 2008 v Rakousku odcizeno. Po zjištění dalších okolností případu, i přes požadavek navrhovatele na vrácení vozidla, bylo vydáno výše uvedené rozhodnutí, jímž bylo vozidlo vydáno rakouskému vlastníkovi, společnosti Generali Versicherung AG. O stížnosti rozhodlo státní zastupitelství, přičemž rozhodnutí bylo doručeno pouze P. H., nikoliv však navrhovateli. V rozhodnutí státní zástupce uvedl, že řešení vlastnického práva k vozidlu není v jeho kompetenci a rozhodnutí této otázky je v pravomoci soudu. Vydané rozhodnutí nemá na vlastnictví žádný konstitutivní ani deklaratorní účinek, a proto je stížnost nedůvodná.

Navrhovatel s uvedenými závěry nesouhlasí, neboť jeho vlastnictví nebylo zpochybněno. On osobní vozidlo získal na základě kupní smlouvy uzavřené podle § 446 zákona č. 513/1991, Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodního zákoníku"), podle kterého nabyl vlastnického práva bez ohledu na, že se dodatečně zjistilo, že prodávající nebyla vlastníkem, ledaže v době převodu by navrhovatel věděl, že prodávající vlastníkem není. Jakkoliv tedy navrhovatel sdílí závěr státního zástupce, že napadenými rozhodnutími není nijak zasaženo do vlastnického práva, má za to, že policejní orgán měl za daného stavu věci vozidlo uložit do úschovy. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu, nálezy sp. zn. IV. ÚS 325/95; sp. zn. IV. ÚS 66/99 a sp. zn. I. ÚS 178/01. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem podání i s vyžádaným spisem Okresního státního zastupitelství v Teplicích sp. zn. ZN 2306/2010, dospěl k závěru, že návrh je podán osobou zjevně neoprávněnou. Jak již výše uvedeno a jak je z napadených usnesení patrné, k výzvě Policie České republiky vydal předmětný osobní automobil P. H. Ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu uvádí: "Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.". Podle § 80 odst. 3, věta druhá: "Proti rozhodnutí o vrácení věci a vydání věci ... je přípustná stížnost, ...". Jak je z uvedeného výše patrné, stížnost proti rozhodnutí o vydání věci shora citovaným rozhodnutím policejního orgánu podal P. H.

Bez ohledu na existenci Osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz), v němž je zaevidován jako poslední vlastník vozidla navrhovatel, ze zákona oprávněným k převzetí věci, respektive k užití procesních prostředků proti vydání věci jiné osobě, byl syn družky navrhovatele P. H. a nikoliv navrhovatel. P. H. proto také svědčilo užití procesních prostředků, stejně jako podání ústavní stížnosti, jakožto účastníkovi předchozích řízení. Pokud se navrhovatel domáhal zrušení napadených rozhodnutí z titulu zaregistrovaného vlastníka osobního automobilu, nutno konstatovat, že on v projednávané věci účastníkem řízení nebyl. Ostatně ani nevyužil žádné procesní nástroje v průběhu řízení. Jak v napadeném usnesení uvedl státní zástupce, není rozhodnutím nijak zasaženo či zpochybňováno tvrzené vlastnické právo navrhovatele.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2011

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru