Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 219/97Usnesení ÚS ze dne 09.01.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříkzadržení obviněného/podezřelé osoby
Vazba
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.219.97
Datum podání20.06.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.3, čl. 12 odst.2, čl. 8 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.b, § 67 písm.c, § 77 odst.1, § 67, § 67 písm.b, § 67 písm.c, § 77 odst.1

182/1993 Sb.

283/1991 Sb., § 14 písm.c


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 219/97 ze dne 9. 1. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 219/97

>

Dobu domovní prohlídky nelze započítávat do doby omezení osobní svobody podle čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Domovní prohlídka je úkon trestního řízení a osoba, u níž má být provedena, je povinna ji strpět. Orgány činné v trestním řízení takový úkon musí provádět při plném respektování čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení pouze na písemný odůvodněný příkaz soudce.

<

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26. 5. 1997, čj. 28 To 122/97-15, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 20 Nt 1021/97, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 20. 6. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že k omezení osobní svobody stěžovatele došlo v rozporu s čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Okresního soudu v Liberci byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Stížnost proti tomuto rozhodnutí , ve které stěžovatel namítal, že doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodiny, byla zamítnuta s tím, že do lhůty 24 hodiny, kdy má policejní orgán předat obviněného soudu k rozhodnutí o vazbě, lze započítat dobu pouze od okamžiku, kdy byl zadržen, tedy od 18.55 hodin dne 16. 4. 1997. Dále se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že v daném případě nepředcházelo zajištění podle § 14 písm. e) zákona o policii, které v tu dobu by bylo nutné, s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu, rovněž započítat do výše uvedené lhůty, neboť policejními orgány bylo užito opatření podle jiných ustanovení zákona o policii. Z tohoto důvodu se tedy nezapočítávala ani doba domovní prohlídky. Zadržená osoba byla předána soudu okamžikem doručení spisového materiálu k rozhodnutí o vazbě, v posuzovaném případě dne 16. 4. 1997 ve 20.15 hodin. Krajský soud proto konstatoval, že lhůta uvedená v ustanovení § 77 odst. 1 tr. řádu byla dodržena.

Stěžovatel však považuje tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí za nepravdivá, neboť postup policie nebyl proveden v souladu se zákonem. K tomu pak uvádí, že po dobu domovní prohlídky, která byla zahájena dne 15. 4. 1997 ve 22.00 hodin a ukončena dne 16. 4. 1997 v 00.45 hodin, mu byl znemožněn svobodný pohyb a byla mu dokonce nasazena pouta, tím byl zcela omezen ve své osobní svobodě. Po ukončení domovní prohlídky byl odvezen na policii a tam držen až do předání soudu dne 17. 4. 1997 od 8,30 - 8,45 hodin. Soud podle jeho mínění nezkoumal, na jakém právním podkladě byl držen na policii po skončení domovní prohlídky do okamžiku zadržení, kdy bylo vzneseno obvinění, tj. dne 16. 4. 1997 v 18.55 hodin. Stěžovatel namítá, že dobu předání spisových materiálů nelze s ohledem na čl. 8 odst. 3 Listiny považovat za splněnou, neboť soudu musí být předána zadržená osoba. Stěžovatel proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí.

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uvedl ve vyjádření předsedy senátu ze dne 7. 9. 1997, že soud nemá jinou možnost než při svém rozhodování respektovat ustanovení trestního řádu a ustanovení § 75 tr. řádu zná pouze zadržení na rozdíl od zákona o policii, a proto nezbývá než lhůtu uvedenou v tomto ustanovení počítat od okamžiku, kdy je obviněný zadržen. Za jedinou cestu vedoucí k nápravě pak předseda senátu považuje změnu ustanovení trestního řádu.

V souvislosti s opatřením podkladů pro rozhodnutí Ústavního soudu byly dne 8. 12. 1997 Policií České republiky, zaslány materiály vztahující se k zadržení stěžovatele a k jeho vzetí do vazby.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z úředního záznamu o zajištění osoby sepsaného Policií ČR, dne 16. 4. 1997, že stěžovatel byl podle § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 283/1990 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn dne 16. 4. 1997 v 00.45 hodin v L. vzhledem k podezření ze spáchání majetkové trestné činnosti. Z protokolu o zadržení obviněného sepsaného dne 16. 4. 1997 v 18.55 hodin Policií ČR, je dále patrno, že stěžovatel byl podle § 75 tr. řádu zadržen. Následně byl podán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) trestního zákona, který byl předložen Okresnímu státnímu zastupitelství , které dne 16. 4. 1997 navrhlo vzetí stěžovatele do vazby. Okresní soud v Liberci poté potvrdil, že stěžovatel jako obviněný byl s uvedeným návrhem předán soudu dne 16. 4. 1997 ve 20.15 hodin a dne 17. 4. 1997 v 8.30 hodin vyslechnut soudem, jak je patrné z protokolu. Okresní soud v Liberci pak usnesením ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 20 Nt 1021/97, rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) tr. řádu. O stížnosti stěžovatele proti uvedenému usnesení rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dne 26. 5. 1997, č. j. 28 To 122/97-15, tak, že stížnost zamítl.

Podle čl. 8 odst. 3 Listiny obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.

Pokud jde o respektování časových limitů obsažených v tomto článku, Ústavnísoud neshledal, že byl orgány činnými v trestním řízení bylo neústavním postupem zasaženo do osobní svobody stěžovatele ve smyslu čl. 8 odst. 3 Listiny a rovněž tak i rozhodnutí o vazbě shledal z hlediska lhůty v souladu s uvedeným článkem. Pokud stěžovatel namítá, že již v době provádění domovní prohlídky zahájené dne 15. 4. 1997 ve 22.00 hodin a ukončené dne 16. 4. 1997 v 0.45 hodin mu byl znemožněn pohyb a byl tak omezen ve své osobní svobodě, lze konstatovat, že dobu domovní prohlídky nelze započítávat. Výkon domovní prohlídky je úkon trestního řízení a jako takový je osoba, u níž má být provedena, povinna strpět. Orgány činné v trestním řízení takový úkon musí provádět při plném respektování čl. 12 odst. 2 Listiny v tom, že domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení pouze na písemný odůvodněný příkaz soudu. Ani v tomto směru nebyl shledán neústavní postup.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostemsoudce zpravodaj rozhodl o podané ústavní stížnosti tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru