Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2165/10 #1Usnesení ÚS ze dne 23.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2165.10.1
Datum podání27.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.5, § 278


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2165/10 ze dne 23. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, AK se sídlem Chrastavská 273/30, 460 01 Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 11. 5. 2010 č. j. 52 T 3/2007-416 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. 8 To 60/2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí obecných soudů, v nichž spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

Konkrétně stěžovatel vytýkal obecným soudům, že nevyhověly jeho návrhu na obnovu řízení, ačkoliv navrhl provedení relevantních důkazů, které by prokázaly jeho nevinu. V celém trestním řízení vycházely dle stěžovatelova názoru soudy pouze z důkazů, které prokazovaly jeho vinu, zatímco k důkazům svědčícím opačnému závěru přihlédnuto nebylo.

Nelze se smířit zejména se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, podle nějž by provedení rekonstrukce na místě činu - s ohledem na existující fotodokumentaci - bylo důkazem nadbytečným. Fotodokumentace, jež byla na místě činu pořízena, je důkazním prostředkem zcela jiným a jejího pořizování se obviněný neúčastnil.

II.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a posléze řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení či rozhodování o vině a o trestu, je tato činnost svěřena obecným soudům. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. a u., sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Napadená rozhodnutí však - dle názoru Ústavního soudu - za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Obecné soudy se stěžovatelovým návrhem na obnovu řízení pečlivě zabývaly a jejich závěr, že důvody obnovy podle ustanovení § 278 trestního řádu nebyly dány, je řádně a ústavně konformně odůvodněn. Ústavní soud přitom nemá žádných ústavněprávních námitek proti závěru soudu prvního stupně, že stěžovatel nepředložil soudu skutečnosti nebo důkazy dříve neznámé; Ústavnímu soudu v tomto nezbývá, než na přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, odkázat.

Ústavní soud rovněž podotýká, že procesní vyústění napadených rozhodnutí - totiž že obnova řízení povolena nebyla - je zcela v souladu s výjimečnou povahou obnovy řízení; výjimka z principu právní jistoty (a z něj vyplývající zásadní nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí) je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru