Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2152/17 #1Usnesení ÚS ze dne 12.12.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříktrest/výkon
lhůta/zmeškání
stížnost
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.2152.17.1
Datum podání11.07.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 137, § 148 odst.1 písm.b, § 143


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2152/17 ze dne 12. 12. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. U., zastoupeného Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. 10 To 166/2017-642, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 6. dubna 2017, č. j. 2 T 2/2013-633.

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení usnesení, neboť má za to, že soud jeho vydáním porušil právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že krajský soud jeho stížnost zamítl jako opožděnou, neboť třídenní lhůta k podání stížnosti začala běžet ode dne veřejného zasedání (6. dubna 2017), kdy bylo rozhodnutí stěžovateli oznámeno; stěžovatel je však přesvědčen, že lhůta začala běžet až okamžikem doručení opisu usnesení stěžovateli (dne 12. dubna 2017), přičemž stížnost podal 14. dubna 2017. K tomu stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 3265/14 a IV. ÚS 1453/15), která se zabývá právě účinky oznámení rozhodnutí buď vyhlášením, anebo doručením.

Předsedkyně senátu 10 To ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázala na odůvodnění napadeného usnesení - podle ní není zatíženo vadou, neboť citovaná judikatura se týká výhradně rozhodnutí o opravném prostředku, které je obligatorně doručováno.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a zabývá se pouze takovými pochybeními při aplikaci trestně-procesních předpisů, která mají reálný dopad na základní práva nebo svobody stěžovatele.

Stěžovatel podal stížnost proti usnesení o nařízení výkonu trestu původně podmíněně odloženého, neboť se ve zkušební době neosvědčil, a naopak se dopustil totožné trestné činnosti (zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku). Okresní soud v Berouně vyhlásil své usnesení za osobní přítomnosti stěžovatele i jeho obhájkyně; práva podat stížnost proti právě vyhlášenému usnesení stěžovatel nevyužil a lhůtu si ponechal (viz č. l. 630 a 632 spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 2 T 2/2013) - podal ji teprve po doručení písemného vyhotovení usnesení (č. l 634 a 637).

Podle § 143 trestního řádu je lhůta k podání stížnosti tři dny od oznámení usnesení. Způsob oznámení upravuje § 137 trestního řádu - podle 1. odstavce se tak stane vyhlášením v přítomnosti toho, komu je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu nepřítomné osobě. Odstavec 4 pak stanoví obligatorní doručení v případě, kdy usnesením bylo rozhodnuto o opravném prostředku; v takovém případě přítomnost adresáta nezakládá účinky oznámení. Právě takové situace, kdy je doručení podle zákona nezbytně nutné, se týká judikatura, na kterou stěžovatel poukázal (obdobně i sp. zn. III. ÚS 303/04 či I. ÚS 160/06).

Vzhledem k větší transparentnosti soudních rozhodnutí je doručována řada usnesení, u nichž to není ze zákona nezbytně nutné. Zákonná úprava je však ve vztahu k počátku běhu lhůty k podání stížnosti jasná a Ústavní soudu v minulosti zasáhl jen v případech, kdy soudy pochybily a jednaly v rozporu se zákonem.

Vzhledem k tomu, že v tomto případě bylo usnesení vyhlášeno v přítomnosti stěžovatele a netýkalo se opravného prostředku, nebylo ex lege nutné je doručovat. Lhůta ke stížnosti proto začala běžet okamžikem vyhlášení usnesení a jak je ze záznamu i z protokolu o jednání soudu patrné, stěžovatel byl seznámen s možností napadnout vyhlášené usnesení stížností - lhůtu si však ponechal. Jeho stížnost podanou až po doručení opisu usnesení tak byla podána po lhůtě, a Krajský soud v Praze ji proto správně zamítl (obdobně viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 1070/16, na http://nalus.usoud.cz). Za daného stavu věci Ústavní soud nezjistil, že by stěžovatel byl zkrácen v zaručených právech, jak tvrdí.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru