Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2127/10 #1Usnesení ÚS ze dne 14.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Praha-západ
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstříkZastoupení
advokát/zvolený
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2127.10.1
Datum podání22.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 24


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2127/10 ze dne 14. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Z., zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 198/2010-104 ze dne 11. května 2010 a proti usnesení Okresního soudu Praha - západ č. j. 12 Nc 901/2009-76 ze dne 11. února 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu vyplývajícího z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že v řízení o nařízení výchovného opatření nezletilé stěžovatelce Okresní soud Praha - západ usnesením č. j. 12 Nc 901/2009-76 ze dne 11. února 2010 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") rozhodl, že zastupování nezletilé stěžovatelky JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Jihlavě, Telečská 7 (dále jen "advokát"), se nepřipouští. K odvolání advokáta Krajský soud v Praze usnesením č. j. 26 Co 198/2010-104 ze dne 11. května 2010 č. j. 26 Co 198/2010-104 ze dne 11. května 2010 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

S ohledem na předmět ústavní stížnosti a na skutečnost, že stěžovatelka dne 18. února 2011 nabyla zletilosti, dotázal se Ústavní soud přípisem ze dne 21. února 2011 stěžovatelky, zda se s podanou Ústavní stížností ztotožňuje a zda trvá na jejím projednání. V návaznosti na tuto výzvu stěžovatelka přípisem ze dne 8. března 2011 Ústavnímu soudu sdělila, že si přeje, aby ústavní stížnost byla projednána a že dle jejího názoru došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Dále požádala, aby veškerá další korespondence byl zasílána jejímu právnímu zástupci JUDr. Milanu Zápotočnému.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem libovůle nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly správně a zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Tato svá rozhodnutí přehledně, logicky, srozumitelně a podrobně odůvodnily, přičemž se dostatečně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Námitky stěžovatelky uváděné v ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za neopodstatněné. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, s ohledem na výše uvedené skutečnosti pouze odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaných rozhodnutí nezjistil nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručených ústavními normami České republiky, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru