Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2110/11 #1Usnesení ÚS ze dne 22.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Litoměřice
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkpoplatek/osvobození
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.2110.11.1
Datum podání19.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 138, § 30 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2110/11 ze dne 22. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Litoměřice, Dlouhá 16, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. prosince 2010 č. j. 13 Nc 308/2010-7 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2011 č. j. 10 Co 5/2011-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. července 2011, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 13 Nc 308/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žádostí ze dne 5. října 2010 domáhal přidělení právního zástupce a osvobození od placení soudních poplatků v souvislosti s žalobou, kterou podává proti Policii České republiky v Roudnici nad Labem a Státnímu zastupitelství Litoměřice. Protože podání stěžovatele neobsahovalo příslušné náležitosti, okresní soud vyzval stěžovatele k doplnění chybějících náležitostí. Stěžovatel v doplňujícím podání k označení věci uvedl, že se jedná o liniovou stavbu, kterou řešili žalovaní, ale v průběhu sporu došel k závěru, že ho uvedli v omyl, neboť věc řešili bez dokumentace liniové stavby, která se týkala výkopu domu Lounky č. 107. Okresní soud usnesením ze dne 8. prosince 2010 č. j. 13 Nc 308/2010-7 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal a právního zástupce mu neustanovil. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. března 2011 č. j. 10 Co 5/2011-14 rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postupem soudů došlo k porušení jeho práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a práva na právní pomoc. Stěžovatel má za to, že podmínky přiznání osvobození od soudních poplatků i k přidělení právního zástupce splňoval.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatel toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že okresní soud nemohl pro absenci tvrzení posoudit, zda v posuzované věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva stěžovatele, a proto nemohl ani vyhovět žádosti stěžovatele na poplatkové osvobození a ustanovení zástupce (§ 30 odst. 1 a § 138 o. s. ř.).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny, a proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru