Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 211/98Nález ÚS ze dne 29.11.1999K zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
legitimace/věcná
katastr nemovitostí/záznam
Obchodní rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 170/16 SbNU 243
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.211.98
Datum vyhlášení02.12.1999
Datum podání07.05.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

265/1992 Sb., § 5 odst.1 písm.e

513/1992 Sb., § 13 odst.2, § 27


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 211/98 ze dne 29. 11. 1999

N 170/16 SbNU 243

K zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 29. listopadu 1999 v senátě

o ústavní stížnosti JUDr. O. S., zastoupeného JUDr. R. J.,

advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne

11. 2. 1998, čj. 16 Ca 306/97-43, za účasti 1) Krajského soudu

v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků

1) Katastrálního úřadu v Hradci Králové, 2) I. H. K., s.r.o.,

zastoupeného JUDr. A. B., advokátkou, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2.

1998, sp. zn. 16 Ca 306/97, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí

Katastrálního úřadu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, čj. 11

V11-2182/96, kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva

do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy, uzavřené dne 25. 7.

1996 stěžovatelem, jakožto kupujícím, a I. H. K., s.r.o., jakožto

prodávajícím (dále jen "I. H. K., s.r.o."), o prodeji nemovitostí

v k.ú. P., zapsaných na LV č. 11974. Podle názoru stěžovatele

došlo tímto rozsudkem k porušení jeho základního práva na soudní

ochranu podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv

a svobod( dále jen "Listina"), neboť ve věci dosud rozhodující

orgány veřejné moci rozhodly v rozporu s ust. § 27 odst. 2

obchodního zákoníku a v rozporu s § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992

Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 265/1992 Sb.").

Z obsahu ústavní stížnosti, k ní připojených příloh,

z vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 Ca

306/97, a spisu Katastrálního úřadu v Hradci Králové, čj.

V11-2182/96, Ústavní soud zjistil, že na překážku povolení vkladu

vlastnického práva do katastru nemovitostí podle předmětné smlouvy

byla podle orgánů veřejné moci skutečnost, že I. H. K., s.r.o.,

jako účastník řízení o povolení vkladu vlastnického práva, není

(resp. nebyl v době uzavření předmětné kupní smlouvy) oprávněn

nakládat s předmětem právního úkonu, neboť bylo zjištěno, že J. V.

a F. B., kteří jménem společnosti uzavřeli předmětnou smlouvu,

nebyli v okamžiku uzavření smlouvy jednateli této obchodní

společnosti, byť v úplném výpisu z obchodního rejstříku ze dne 9.

7. 1996 a výpisu z obchodního rejstříku 2. 9. 1996, předložených

Katastrálnímu úřadu v Hradci Králové, byli tito jako jednatelé

společnosti zapsáni. Z obsahu spisu Katastrálního úřadu v Hradci

Králové Ústavní soud zjistil, že tento orgán se skutečnost, že F.

B.a J. V. nebyli ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy jednateli

společnosti I. H. K., s.r.o., neboť byli z této funkce včas

a řádně odvoláni, dozvěděl z odůvodnění podání samotného I. H. K.,

s.r.o., zastoupeného výkonným ředitelem Ing. J. D. - jednatelem,

doručeného Katastrálnímu úřadu v Hradci Králové dne 12. 8. 1996,

jehož přílohu tvoří kopie zápisů jednání valných hromad I. H. K.,

s.r.o., ze dne 8. 11. 1994 a 18. 8. 1995. Tímto podáním došlo

I. H. K., s.r.o., jako prodávajícím, k zpětvzetí návrhu na vklad

vlastnického práva podle předmětné smlouvy. I. H. K., s.r.o.,

současně požádal Katastrální úřad v Hradci Králové, aby do

objasnění v podání tvrzených okolností případu neprováděl žádné

zápisy vlastnických práv. Po procesní stránce nebylo možno ze

strany Katastrálního úřadu v Hradci Králové rozhodnout o zastavení

řízení o povolení návrhu na vklad v důsledku zpětvzetí návrhu ze

strany prodávajícího, neboť k tomu nedal souhlas kupující jako

druhý účastník řízení. Katastrální úřad po shromáždění dalších

listinných podkladů pro rozhodnutí s odvoláním na odůvodnění

usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 1996, čj. 7 Cmo

399/96-176, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 9. července 1996, čj. Firm 6844/96/Rg.C.

1352/78-144, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení,

o návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle

předmětné smlouvy rozhodl ve věci tak, že návrh na vklad zamítl

s odkazem na § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., neboť

v rámci správního řízení bylo katastrálním úřadem zjištěno, že

prodávající jako účastník smlouvy nebyl oprávněn nakládat

s předmětem právního úkonu.

O opravném prostředku podaném JUDr. O. S., jako kupujícím

podle předmětné smlouvy, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem

tak, že napadené rozhodnutí potvrdil, když dospěl k závěru, že

správnímu orgánu nelze vytknout pochybení, když při svém

rozhodování vycházel z právních závěrů obsažených ve výše

citovaném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o tom, že

F. B. a J. V. byli odvolání z funkce jednatelů usnesením valné

hromady nejpozději ke dni 15. 8. 1995, a tudíž v okamžiku uzavření

předmětné kupní smlouvy dne 25. 7. 1996 již ani jeden nebyl

oprávněn jednat jako statutární orgán. Soud se ztotožnil rovněž

s právním názorem katastrálního úřadu ohledně § 13 odst. 2

obchodního zákoníku, ve znění novely č. 142/1996 Sb., kdy již

neplatí ustanovení o tom, že pouze jednání jednatele zapsaného

v obchodním rejstříku platí za osobní jednání společnosti samotné,

neboť je-li stávající jednatel odvolán z funkce, přestává být

jednatelem právoplatným usnesením valné hromady a zápis změny do

obchodního rejstříku je zcela bezvýznamný.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podstatou projednávané

věci bylo posoudit, zda J. V. a F. B. byli v době uzavření

předmětné smlouvy oprávněni k právnímu úkonu jménem prodávajícího.

Výslovně zdůrazňuje, že v průběhu správního řízení i řízení před

soudem bylo zjištěno, že jednatelé společnosti byli právoplatně

odvoláni z funkce jednatelů usnesením valné hromady ze dne 15. 8.

1995, a tudíž v době uzavření kupní smlouvy (25. 7. 1996) již ani

jeden z nich nebyl oprávněn jednat jako statutární orgán

společnosti. Dále uvádí, že katastrální úřad zkoumá skutečnosti

vyjmenované v § 5 odst. 1 písm. a) až g) zákona č. 265/1992 Sb.,

podle poslední věty § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ke dni

podání návrhu na vklad. V dalším odkazuje na odůvodnění ústavní

stížností napadeného rozsudku. V závěru svého vyjádření navrhuje

zamítnutí ústavní stížnosti.

Katastrální úřad v Hradci Králové, jako vedlejší účastník, se

k ústavní stížnosti nevyjádřil.

I. H. K., s.r.o., jako vedlejší účastník ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti uvádí, že podle jeho názoru orgány veřejné

moci ve věci dosud rozhodující posoudily věc v souladu s ust.

§ 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., neboť ke dni podání

návrhu na vklad do katastru nemovitostí nebyly osoby, které

jednaly za prodávajícího, oprávněny jménem tohoto subjektu jednat,

a tedy nakládat s předmětem kupní smlouvy. Tvrzení stěžovatele, že

účastníkem řízení o vkladu vlastnického práva nebyli F. B. a J.

V., ale společnost I. H. K., s.r.o., jako výlučný vlastník

oprávněný nakládat s předmětem smlouvy, je podle vyjádření

vedlejšího účastníka zcela zkreslující, když stěžovateli i jeho

právnímu zástupci jako osobám s právnickým vzděláním musí být

známo, jakým způsobem je vymezeno v čs. právním řádu jednání

právnických osob. Podle vedlejšího účastníka nebyl stěžovatel

krácen na svém právu domáhat se svého práva u nezávislého

a nestranného soudu a práva na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí

orgánu veřejné správy. Toto právo mu bylo poskytnuto a okolnost,

že rozhodnutí správního orgánu a nezávislého soudu neodpovídá

potřebám či zájmům stěžovatele, neznamená porušení zajištěných

základních práv a svobod. Z těchto důvodů navrhuje vedlejší

účastník, aby Ústavní soud rozhodl nálezem, kterým ústavní

stížnost zcela zamítne.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti vycházel

Ústavní soud z toho, že není další soudní instancí, ani vrcholem

soudní soustavy, a není proto oprávněn přezkoumávat rozhodnutí

obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně

nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl.

97 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, a pod tímto zorným úhlem posuzoval

výše uvedená tvrzení stěžovatele o nesprávném postupu ve věci

dosud rozhodujících orgánů veřejné moci.

Jádrem projednávané věci je tedy otázka, zda správní orgán

postupoval v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. e) zákona č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv

k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a pokud se tak

nestalo, zda jeho rozhodnutím došlo k zásahu do stěžovatelových

ústavně zaručených práv. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. e)

citovaného zákona katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před

svým rozhodnutím zkoumá, zda účastníci řízení jsou oprávněni

nakládat s předmětem právního úkonu. Krajský soud v tomto směru

zdůraznil, že jakkoliv katastrální úřad v řízení o povolení vkladu

nezkoumal platnost smlouvy, ale zkoumal listinu, na základě které

má být vklad povolen pouze z hledisek v zákoně taxativně

vymezených, postupoval v projednávané věci v souladu s ustanovením

§ 5 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, když se zabýval otázkou

oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy. Podle názoru

Ústavního soudu realizace dispozičního práva účastníka podle

citovaného ustanovení předpokládá, že jeho jménem jednají

oprávněné osoby. I když obecně lze souhlasit se závěry uvedenými

kupříkladu v rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6.

1998, čj. 44 Ca 67/98-38, týkajícího se materiální publicity

zápisů v obchodním rejstříku, má Ústavní soud nicméně zato, že

je-li v řízení před správním orgánem toto oprávnění jednat jménem

účastníků zcela zpochybněno, nemůže správní orgán ve svém

rozhodnutí tuto skutečnost nezohlednit. Opačný postup správního

orgánu by totiž měl vysoce formální povahu, neboť správní orgán by

"neviděl" to, co se ukazuje jako evidentní, kterýžto moment má

svůj význam i při posuzování otázky, zda intenzita zásahu orgánu

veřejné moci je vůbec způsobilá posunout věc do ústavněprávní

roviny.

Ústavnísoud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle

ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. listopadu 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru