Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 210/96Nález ÚS ze dne 19.12.1996K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
Správní soudnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 143/6 SbNU 551
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.210.96
Datum podání29.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 2 odst.2

99/1963 Sb., § 250d odst.3, § 250f, § 250j odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 210/96 ze dne 19. 12. 1996

N 143/6 SbNU 551

K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 19. prosince 1996

v senátě ve věci Mgr. D. K. proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj. 22 Ca 683/95-24, ve spojení

s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 4. 7. 1995,

čj. FŘ 534/120/1993, a rozhodnutími Finančního úřadu v Havířově ze

dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj. FÚ/210/4410/93/Ge,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj.

22 Ca 683/95-24, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu žalobu

stěžovatelky na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství

v Ostravě ze dne 4. 7. 1995, čj. FŘ 534/120/1993, jímž bylo

zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím Finančního úřadu

v Havířově ze dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj.

FÚ/210/4410/93/Ge, stěžovatelka mimo jiné uvádí, že Krajský soud

v Ostravě rozhodl bez jednání, ačkoliv šlo o složitou a novou

daňovou problematiku, a nepřihlédl přitom k vadám řízení před

správními orgány, ačkoliv vzhledem k ustanovení § 250i o. s. ř.

tak byl povinen učinit a také tak mohl učinit vzhledem k odbornému

posudku daňového poradce. Tím ze strany Krajského soudu v Ostravě

došlo k porušení článku 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR, jakož i článku

38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka vytýká dále celou řadu nedostatků i na straně

správních orgánů, které nepostupovaly podle základních zásad

zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, a tím porušily článek 1 a článek 2 odst. 2,

3 Listiny. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje,

aby Ústavní soud její ústavní stížnosti vyhověl a napadené

rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve spojení s předcházejícími

rozhodnutími správních orgánů zrušil.

Krajský soud v Ostravě poukázal ve vyjádření předsedkyně

senátu ze dne 20. 11. 1996 na dosavadní judikaturu Ústavního

soudu, zejména na jeho nález publikovaný pod č. 269/1996 Sb.

Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Ostravě uvedl ve

vyjádření svého ředitele ze dne 11. 11. 1996, že s námitkami

stěžovatelky se nelze ztotožnit. Finanční úřad v Havířově, stejně

jako Finanční ředitelství v Ostravě, postupovaly v souladu

s obecně závaznými právními předpisy a právě zjištění jejich

porušení ze strany stěžovatelky bylo důvodem pro dodatečné

vyměření daňové povinnosti.

Stanovisko k použití ustanovení § 250f o. s. ř., umožňujícího

soudu rozhodnout bez jednání v jednoduchých případech, zejména

je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného

skutkového stavu, a jde-li jen o posouzení právní otázky, vyjádřil

Ústavní soud již v celé řadě svých rozhodnutí, v nichž vesměs byla

zdůrazněna jeho výjimečnost. V projednávané věci, podle názoru

Ústavního soudu, však o takový jednoduchý případ nepochybně nejde.

Shora uvedeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě bylo

zamítnuto odvolání stěžovatelky proti citovaným rozhodnutím

Finančního úřadu v Havířově, kterými byla stěžovatelce dodatečně

vyměřena důchodová daň za rok 1991 a 1992 v celkové výši Kč 1 073

450,--. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno, že

stěžovatelka neprokázala zahrnutí počítače používaného

k podnikatelské činnosti do obchodního majetku a že částka Kčs

263 227,--, zúčtovaná na účet č. 372, nemá povahu manka, protože

nebyla takto deklarována v rámci inventarizace k 31. 12. 1992 ani

v rámci mimořádné inventarizace. Krajský soud v Ostravě, jenž

rozhodoval o žalobě stěžovatelky na přezkoumání zmíněného

rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě a tuto žalobu zamítl,

uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že řízení soudu při

přezkoumávání správního rozhodnutí na základě žaloby podle hlavy

druhé části páté o. s. ř. je ovládáno dispoziční zásadou, když

ustanovení § 249 odst. 2 o. s. ř. ukládá žalobci povinnost označit

rozsah napadení správního rozhodnutí, jakož i povinnost uvedení

důvodů, v čem žalobce spatřuje jeho nezákonnost. Žalobce musí tedy

explicitně uvést, která konkrétní ustanovení právních předpisů

byla podle jeho názoru porušena a také důvody takového tvrzení.

Stěžovatelka však pouze obecně poukázala na nerespektování

základních zásad daňového řízení uvedených v ustanovení § 2 odst.

2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž

by konkrétně uvedla, v čem porušení těchto zásad spočívá. I při

nejmírnějších požadavcích musí být tedy ze žaloby zřejmo, v jakém

rozsahu a z jakých hledisek má soud napadené rozhodnutí

přezkoumávat, tyto podmínky však žaloba nesplňovala.

Trpěla-li však žaloba na přezkoumání rozhodnutí správních

orgánů vytýkanými vadami, bylo povinností krajského soudu naříditi

jejich odstranění, neboť neodstranění takových vad je dokonce

důvodem zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř.

Jestliže tak krajský soud neučinil, sotva mohl dospět ke

spolehlivému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu se

zákonem (§ 250j odst. 1 o. s. ř.), a navíc si tak uzavřel i cestu

k případnému závěru podle odst. 2 citovaného ustanovení, a to

i pokud jde o otázku, zda zjištění skutkového stavu bylo

dostačující k posouzení věci. Již ve světle tohoto aspektu se

tedy, podle názoru Ústavního soudu, ukazuje, že k rozhodnutí bez

nařízení jednání nebyly v projednávané věci splněny podmínky

uvedené v ustanovení § 250f o. s. ř.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů, aniž by již považoval

za nezbytné se zabývat dalšími aspekty případu, ústavní stížnosti

pro porušení článku 38 odst. 2 Listiny vyhověl [§ 82 odst. 2 písm.

a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] a napadené rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 19. prosince 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru