Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 207/99Nález ÚS ze dne 03.08.1999Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o koluzní vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkvazba/důvody
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 107/15 SbNU 67
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.207.99
Datum vyhlášení30.08.1999
Datum podání26.04.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 148

141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.b, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 207/99 ze dne 3. 8. 1999

N 107/15 SbNU 67

Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o koluzní vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 3. srpna 1999 v senátě ve věci ústavní

stížnosti ing. J. Ž., t. č. Vazební věznice, proti usnesením

Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 1998, čj. Nt 3550/98-7,

a Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 1999, čj. 1 To

20/99-16, za účasti 1) Okresního soudu v Ostravě, 2) Krajského

soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a vedlejšího účastníka

Krajského státního zastupitelství v Ostravě, za souhlasu účastníků

bez ústního jednání, takto:

Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 1998, čj. Nt

3550/98-7, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 1999, čj. 1

To 20/99-16, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením

obecných soudů stěžovatelé tvrdí, že těmito rozhodnutími, jakož

i v řízení jim předcházejícím, byla porušena jeho ústavně zaručená

práva, a to zejména právo na projednání věci bez zbytečných

průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), právo na to, aby soudy stanoveným způsobem

poskytovaly ochranu právům ve smyslu čl. 90 Ústavy ČR, jakož

i právům zakotveným v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny. Ačkoli ve

vazebním řízení jsou soudy povinny postupovat maximálně urychleně,

trvalo pouhé doručení usnesení o vazbě 38 dnů, což mělo za

následek, že jen vlastní řízení o vzetí do vazby trvalo dva a půl

měsíce. Napadená usnesení nejsou také řádně zdůvodněna a zejména

postrádají uvedení konkrétních skutečností odůvodňujících tzv.

koluzní vazbu. Ze všech, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto

stěžovatel zrušení napadených usnesení.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 1999

v podstatě uvedl, že při rozhodování o vzetí do vazby lze stěží ve

stadiu začátku vyšetřování konstatovat konkrétní skutečnosti,

kterých se obviněný dopustil a které by jednoznačně nasvědčovaly

důvodu vazby. Rozhodování o vazbě je tedy svou povahou

rozhodováním hypotetickým, když nelze požadovat, aby o vzetí do

vazby bylo rozhodováno teprve tehdy, nastanou-li skutečnosti

vzbuzující důvodnou obavu ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm.

b) trestního řádu.

Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 30. 6. 1999

poukázal na obsah napadených usnesení s tím, že trestní řízení

proti stěžovateli je i nadále vedeno vazebně, když v mezidobí byla

lhůta trvání vazby pravomocně prodloužena do 25. 9. 1999.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření ze dne

25. 6. 1999 navrhlo zamítnutí ústavní stížnosti a mimo jiné

poukázalo na to, že i v současné době, po podstatném rozšíření

trestního stíhání, je nutno provést výslechy desítek dalších

svědků.

Z obsahu spisu Nt 3550/98 Okresního soudu v Ostravě Ústavní soud

zjistil, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě podalo dne

11. 12. 1998 návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodů

uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b) trestního řádu, a to

s poukazem na to, že stěžovatel je vyšetřovatelem stíhán pro pokus

trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky ve

spolupachatelství podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 148 odst.

1, 3 trestního zákona za použití ustanovení § 9 odst. 2 trestního

zákona. Okresní soud v Ostravě rozhodl napadeným usnesením tak, že

stěžovatel se béře do vazby podle § 68 trestního řádu z důvodu §

67 písm. b) trestního řádu. V důvodech svého rozhodnutí uvedl

okresní soud, že stěžovatel je stíhán pro pokus zvlášť závažného

úmyslného trestného činu, a proto v teprve počáteční fázi

vyšetřování existuje obava, že by mohl působit na soudem

nevyslechnuté svědky, případně i jiným způsobem mařit objasňování

skutečností závažných pro trestní stíhání. Rovněž bude nezbytné

zajistit veškeré listinné důkazy a není vyloučeno ani vypracování

znaleckého posudku z oboru grafologie. Naproti tomu okresní soud

se neztotožnil s návrhem státního zastupitelství stran existence

vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu.

O stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě rovněž

napadeným usnesením tak, že tuto stížnost zamítl. Podle názoru

krajského soudu okresní soud nepochybil, jestliže rozhodl o vzetí

stěžovatele do vazby z důvodu ustanovení § 67 písm. b) trestního

řádu, neboť stěžovatel by jinak mohl mařit objasňování skutečností

závažných pro jeho trestní stíhání, zejména ovlivňování osob

údajně se podílejících na jednotlivých úkonech uzavíraných smluv

sloužících jako podklad k podání daňového přiznání. Uvedené

usnesení krajského soudu vydané dne 19. 1. 1999 bylo stěžovateli

a jeho zástupci doručeno dne 26. 2. 1999.

Stěžovateli nutno přisvědčiti předně v tom, že v řízení o vazbě

došlo ze strany obecných soudů k průtahům, neboť kupř. od vydání

zamítavého usnesení krajského soudu do jeho doručení stěžovateli

uplynula lhůta 38 dnů. Co však Ústavní soud považuje

v projednávané věci za relevantní, je zcela mechanický způsob,

jakým obecné soudy postupovaly při rozhodování o tzv. koluzní

vazbě. Vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu

je obecně dán, jsou-li v posuzovaném případě zjištěny konkrétní

skutečnosti odůvodňující obavu, že obviněný bude mařit zjišťování

skutkových okolností důležitých pro objasňování věci, a to

postupem upraveným trestním řádem, tedy zpravidla dokazováním. Jak

již konstatoval Ústavní soud v řadě svých nálezů, o takovou

konkrétní skutečnost jde nejen tehdy, jestliže obviněný sám svým

jednáním zavdal příčinu k obavě z koluzního jednání, ale

existuje-li určitá objektivní konstalace, zahrnující nejen osobu

pachatele, ale všechny znaky skutkové podstaty trestného činu,

včetně stadia vyšetřování. Podle názoru Ústavního soudu jsou však

odůvodnění napadených usnesení natolik vágní, že nesplňují ani

podmínky kladené na obsah usnesení v ustanovení § 134 odst. 2

trestního řádu (§ 138 trestního řádu). Lze si totiž představit

nespočet případů, kdy dosud nebyly vyslechnuty všechny osoby nejen

participující na trestném činu, ale také jako svědkové způsobilí

vnésti do věci více světla, aniž by to samo o sobě bylo důvodem

pro uvalení koluzní vazby, a to navíc kupř. s, pro posouzení

vazebních důvodů irelevantním, odůvodněním, že není vyloučeno

vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie nebo pouze

s všeobecným, žádným důkazem nepodloženým, konstatováním, že

obviněný by mohl mařit objasňování skutečností závažných pro

trestní stíhání.

Ústavní soud má proto za to, že napadenými usneseními byla

porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8

odst. 5 Listiny, a proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti

vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. srpna 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru