Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2058/17 #1Usnesení ÚS ze dne 31.10.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 3
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
právo na soudní... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
odůvodnění
mezinárodní prvek
Dědické řízení
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.2058.17.1
Datum podání03.07.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

6/2002 Sb., § 174a odst.1

99/1963 Sb., § 127, § 169 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2058/17 ze dne 31. 10. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Pavla Havláska, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. 30 UL 28/2017-9, a proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou 16 C 466/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel je účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 466/2009, jehož předmětem je určení, zda je stěžovatel dědicem po Johnu Davidu Stewart McLeodovi (dále jen "zůstavitel"). Obvodní soud určil rozsudkem ze dne 15. 1. 2014, č. j. 16 C 466/2009-548, že stěžovatel dědicem zůstavitele není; Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 4. 2014, č. j. 18 Co 121/2014-575, potvrdil rozsudek obvodního soudu. Nejvyšší soud ovšem následně rozsudkem ze dne 17. 8. 2015, č. j. 21 Cdo 4674/2014-618, zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení; mj. uvedl, že by nalézací soud měl provést důkaz znaleckým posudkem o právu Ostrova Man, a teprve nebude-li to možné, až následně věc posoudit podle českého práva.

Obvodní soud poté vydal dne 16. 9. 2015 usnesení č. j. 16 C 466/2009-624, jímž vyzval účastníky řízení, aby označili otázky, které by měly být položeny znalci. Následně soud vyhledal a kontaktoval příslušného znalce s tím, že mu bylo sděleno, že bude podle § 10 odst. 2 zákona č. 36/1997 Sb. nutná součinnost konzultanta se znalostí práva Ostrova Man. Poté, co tlumočník přeložil žádost o pomoc při vyhotovení znaleckého posudku včetně otázek pro znalce, byl kontaktován konzultant Jonathan Wild z Ostrova Man, který souhlasil se součinností, a po několika vzájemných sděleních (přeložených soudním tlumočníkem) podal znalecký posudek. Následně byl dožádán Vrchní soud Ostrova Man k provedení dokazování posudkem znalce za účelem zjištění obsahu tamějšího práva. Dožádání bylo vyřízeno dne 22. 9. 2017 a doručeno obvodnímu soudu dne 29. 9. 2017. Před vyřízením dožádání podal stěžovatel dne 25. 4. 2017 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. - nařízení ústního jednání. Návrh byl zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. 30 UL 28/2017-9.

Proti usnesení městského soudu a průtahům v řízení se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 3. 7. 2017; navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí, zakázal obvodnímu soudu pokračovat v průtazích a přikázal mu, aby o věci neprodleně jednal a rozhodl. Stěžovatel namítá zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; zásah spatřuje v tom, že je řízení vedeno osm let bez přičinění účastníků, po vrácení věci obvodnímu soudu nebylo dosud nařízeno jednání, pro zpracování znaleckého posudku o právu Ostrova Man nebyla stanovena lhůta, odůvodnění postupu dožádání je nepřezkoumatelné, dožádání mělo být provedeno podle Haagské Úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních (publ. ve vyhlášce č. 129/1976 Sb., dále jen "Haagská Úmluva"), Vrchní soud Ostrova Man není věcně příslušným ústředním orgánem a znalec Jonathan Wild nebyl usnesením obvodního soudu ustanoven. Městskému soudu vytýká, že vydal napadené usnesení bez zjištění stanovisek a vyjádření ostatních účastníků řízení.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je částečně nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve zbývající části je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Ústavní stížností lze napadnout konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, či snad dokonce dílčí postup obecného soudu. Z uvedeného pravidla existují výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení, nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: Rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna (srov. např. usnesení ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2918/17). Postup obvodního soudu při dožádání není ani jednou z výše uvedených výjimek, a proto lze napadat nezákonnost postupu při dožádání až v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci samé. Námitky směřující vůči způsobu provedení dožádání, neustanovení znalce, nepřezkoumatelnosti postupu dožádání věcné nepříslušnosti Vrchního soudu Ostrova Man, nejsou v této fázi přípustné podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Námitky proti usnesení Městského soudu v Praze o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu jsou rovněž nepřípustné, neboť nesměřují k ochraně stěžovatelových práv podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel městskému soudu vyčítá, že vydal napadené usnesení bez zjištění stanovisek ostatních účastníků řízení. Aby tato námitka mohla být přípustná, museli by jí vznést sami "opomenutí" účastníci řízení. K tomu dále Ústavní soud odkazuje na § 174a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, podle kterého je účastníkem řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu pouze navrhovatel. Žádní další účastníci, kteří by se měli vyjadřovat k návrhu, v tomto typu řízení nevystupují.

Ústavní soud nedospěl k závěru, že by v řízení u obvodního soudu vznikly nepřiměřené průtahy a že by byl obvodní soud nečinný - právě naopak, obvodní soud poté, kdy mu byl doručen zrušující rozsudek Nejvyššího soudu, započal s procesními úkony vedoucími k opatření znaleckého posudku o právu Ostrova Man. Aktivně komunikoval se znalcem, konzultantem i tlumočníkem, vyvíjel snahu o co nejrychlejší získání znaleckého posudku, k čemuž ho zavázal Nejvyšší soud. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dožádání bylo úspěšně vyřízeno (teprve) dne 22. 9. 2017 a tlumočník převzal dne 3. 10. 2017 písemnosti k překladu ve lhůtě 30 dnů. Nebylo tak namístě nařizovat obvodnímu soudu, aby ve věci jednal.

Z judikatury Ústavního soudu (např. srov. nález ze dne 12. 5. 1999, sp. zn. II. ÚS 445/98, N 73/14 SbNU 117), konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva [např. Kemmache proti Francii (1991), Philis proti Řecku (1997), Pélissier a Sassi proti Francii (1999), Punzelt proti České republice (2000), Bořánková proti České republice (2003)], vyplývá, že při posuzování "přiměřenosti doby řízení" je třeba zvažovat okolnosti konkrétního případu, složitost věci, chování účastníků řízení, zejména pak stěžovatele, a korektnost postupu orgánů veřejné moci při projednávání věci. Je pravdou, že řízení v nyní posuzované věci je vedeno již osm let bez závažnějšího přičinění účastníků řízení. Délka řízení však není způsobena ani nečinnosti obvodního soudu, nýbrž specifickými (unikátními) okolnostmi posuzované věci - její složitostí a nutností postupovat podle obtížně přístupného práva Ostrova Man; proto ji považovat za nepřiměřenou nelze.

Postupem Obvodního soud pro Prahu 3 ani usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. 30 UL 28/2017-9, nebylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; ve zbytku ji částečně odmítl jako nepřípustnou podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru