Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2040/09 #1Usnesení ÚS ze dne 19.10.2009

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
dovolání/přípustnost
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2009:4.US.2040.09.1
Datum podání31.07.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 237 odst.1 písm.c, § 241a odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2040/09 ze dne 19. 10. 2009

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele A. T., zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2009 č. j. 33 Cdo 159/2009-125, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2008 č. j. 55 Co 167/2008-110 a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 9. 2007 č. j. 11 C 158/2006-83, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že dle jeho přesvědčení soudy nezohlednily výpovědi svědků, kterých se v řízení dovolával, a, přestože bylo dokazování před soudem I. stupně obsáhlé, opíraly své rozhodnutí o listinu předloženou žalobcem, nyní vedlejším účastníkem - okolnosti vyhotovení listiny (o uznání dluhu) však řádně vysvětlil a provedenými důkazy prokázal, že dluh splatil. Proto žaloba a jednání žalovaného mělo být považováno za chování v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a také s dobrými mravy. V tomto směru soudy nejednaly v souladu s jeho právem na spravedlivý proces, Městský soud v Praze pak v odvolacím řízení nesplnil ani svou povinnost rozhodnutí soudu I. stupně zodpovědně přezkoumat.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku soudu II. stupně bylo opodstatněně odmítnuto pro jeho nepřípustnost, přičemž odůvodnění rozhodnutí, opírající se o obsah dovolání, znění § 241a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, je přiléhavé a zcela vyčerpávající - proto lze v dalším na ně odkázat. Je třeba konstatovat, že stěžovatel sám ani ve svém návrhu nic rozhodnutí dovolacího soudu nevytýká.

Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud jde o ústavní stížnost napadající rozsudek soudu I. a II. stupně, pak zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci 495.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 28. 1. 2003 do zaplacení a uhradit mu náklady řízení ve výši 68.530,50 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a opodstatněně jej v napadených výrocích potvrdil. Z obsahu odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, je nepochybné, že se Obvodní soud pro Prahu 8 vypořádal se všemi provedenými důkazy, zjištěný skutkový stav správně zhodnotil i po stránce právní, a proto i v tomto rozsahu byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru