Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 204/96Nález ÚS ze dne 27.02.1997Ke lhůtě pro uplatnění restitučního nároku ve světle zrušujícího nálezu ÚS

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkosoba/oprávněná
lhůta/hmotněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 22/7 SbNU 145
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.204.96
Datum podání24.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

2/1997 Sb.

87/1991 Sb., § 5 odst.5, § 5 odst.5


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 204/96 ze dne 27. 2. 1997

N 22/7 SbNU 145

Ke lhůtě pro uplatnění restitučního nároku ve světle zrušujícího nálezu ÚS

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 27. února 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) M. M.- F., 2) L. M. - R.

proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 1996, čj. 12

Co 199/96-76,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 1996, čj. 12 Co

199/96-76, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Plzni, potvrzujícímu rozsudek Okresního

soudu v Klatovech ze dne 17. 1. 1996, čj. 9 C 27/95-60, zamítající

žalobu stěžovatelek na uložení povinnosti žalované M. S. uzavřít

se stěžovatelkami písemnou dohodu o vydání, ve výroku tohoto

rozsudku blíže uvedených, nemovitostí, stěžovatelky uvádějí, že

jakkoli nálezem Ústavního soudu, publikovaným pod č. 164/1994 Sb.,

jim byl nově založen statut oprávněných osob podle zákona č.

87/1991 Sb. tím, že došlo ke zrušení podmínky trvalého pobytu na

území České republiky, nebyl jejich nárok, směřující proti již

uspokojené oprávněné osobě, uspokojen, a to proto, že podle názoru

obecných soudů žaloba byla podána již po lhůtě, tj. po 1. 4.

1992. Napadeným rozhodnutím byly stěžovatelky dotčeny ve svých

základních lidských právech, neboť v jejich případě,

i s přihlédnutím k již citovanému nálezu Ústavního soudu, zákonem

poskytnutá lhůta skončila dříve, než jim vůbec začala běžet.

Z uvedených důvodů navrhují proto stěžovatelky zrušení napadeného

rozsudku.

Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření z 22. 10. 1996 uvedl,

že soudní praxe dosud nevyřešila jednoznačně otázku, zda lhůta

uvedená v ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. má povahu

lhůty promlčecí či prekluzivní, a proto proti svému rozhodnutí

připustil dovolání. V dalším pak poukázal na odůvodnění svého

rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastnice M. S. se dopisem ze dne 18. 10. 1996

postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení vzdala.

Protože spolu s ústavní stížností proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Plzni podaly stěžovatelky návrh na

zrušení části ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb.,

o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, v níž

toto ustanovení končí slovy "do jednoho roku ode dne účinnosti

tohoto zákona", a protože byly splněny všechny podmínky uvedené

v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

Ústavní soud usnesením ze dne 20. 9. 1996, čj. IV. ÚS 204/96-16,

řízení přerušil. O návrhu stěžovatelek rozhodl pak Ústavní soud

nálezem ze dne 4. 12. 1996, čj. Pl. ÚS 24/96-23, tak, že

ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních

rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, se v části uvedené

za poslední větnou čárkou, znějící "do jednoho roku ode dne

účinnosti tohoto zákona" zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce

zákonů. Citovaný nález byl ve Sbírce zákonů vyhlášen dne 15. 1.

1997 pod č. 2/1997 Sb. Již samo zrušení citované části ustanovení

§ 5 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,

ve znění pozdějších předpisů, je podle názoru Ústavního soudu

důvodem k tomu, aby Ústavní soud neodmítl přijetí ústavní

stížnosti, i když v napadeném rozhodnutí byla vyslovena

přípustnost dovolání, a stěžovatelkami tudíž nebyly vyčerpány

všech procesní prostředky, neboť stěží lze pochybovat o tom, že

v projednávané věci stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy

stěžovatelek [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu].

Vzhledem k již citovanému nálezu Ústavního soudu, zrušujícímu

již blíže označenou část ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 87/1991

Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů,

nemohou tedy nadále obstát závěry obecných soudů vycházející ze

znění § 5 odst. 5 zákona v původním znění, tedy ve znění, že

byla-li věc vydána, mohou osoby, jejichž nároky uplatněné ve lhůtě

uvedené v odstavci 2 nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit

u soudu vůči osobám, kterým byla věc vydána, do jednoho roku ode

dne účinnosti tohoto zákona, tj. ode dne 1. 4. 1991. Již

konstatovaná změna právní úpravy postihuje totiž podmínku lhůty,

která byla jediným důvodem, pro který obecné soudy zamítly žalobu

stěžovatelek podanou u soudu teprve dne 13. 2. 1995. Obecným

soudům nelze tedy sice vytknout porušení práv, protože svá

rozhodnutí přijímaly za jiné právní situace, s poukazem na podanou

ústavní stížnost a doposud ve věci neskončené řízení, posunulo se

však neuspokojení nároku stěžovatelek do roviny, v níž je již

třeba vycházet z nezbytnosti respektování ústavně zaručeného práva

na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. února 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru