Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 204/16 #1Nález ÚS ze dne 17.01.2017Zjevné administrativní pochybení obecného soudu v bagatelním sporu, promítající se do právní sféry účastníka řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Liberec
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Náklady řízení
Platební rozkaz
rozhodnutí procesní/opravné, doplňující
zpětvzetí návrhu
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 10/84 SbNU 139
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.204.16.1
Datum vyhlášení07.02.2017
Datum podání19.01.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 147, § 142 odst.2, § 157 odst.2, § 132, § 172


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci (ke kterým při množství projednávaných věcí občas logicky dochází) nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých práv.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 17. 1. 2017 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele MUDr. Michala Potičného výrok IV rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 40 C 265/2014-51 ze dne 10. 11. 2015, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 36 Co 483/2015-71 ze dne 14. 3. 2016 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatel žádal návrhem na vydání platebního rozkazu, podaným dne 24. 10. 2014, po žalovaném zaplacení částky 15 092 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh vzal dne 10. 11. 2014 částečně zpět co do částky 7 500 Kč, která byla dne 7. 11. 2014 uhrazena. Zároveň trval na uhrazení nákladů řízení z celé původně žalované částky, neboť k částečné úhradě došlo až po podání návrhu. Okresní soud nejprve stěžovateli vydaným platebním rozkazem vyhověl, následně však po podání odporu žalované strany výrokem IV napadeného rozhodnutí uložil stěžovateli povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 356 Kč. V odůvodnění přitom chybně pracoval s datem podání návrhu, když za tento den považoval 10. 11. 2014 namísto 24. 10. 2014. K návrhu stěžovatele na vydání opravného usnesení okresní soud uvedl, že postupem podle § 164 o. s .ř. není možné měnit obsah rozsudku. Krajský soud k odvolání stěžovatele vydal opravné usnesení, jímž změnil obsah odůvodnění, nikoli však výroku IV napadeného rozhodnutí, neboť nešlo o chybu v psaní či počtech či jinou zjevnou nesprávnost, kterou by bylo lze tímto postupem zhojit. Zároveň však proti napadenému rozhodnutí nebylo pro bagatelní výši žalované částky odvolání přípustné.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud připomněl, že se ve své judikatuře k otázce náhrady nákladů řízení staví rezervovaně, neboť takový spor zpravidla nedosahuje intenzity porušení základních práv a svobod.

V předložené věci bylo ovšem nespornou skutečností, že okresní soud při hodnocení nákladové části napadeného rozsudku vyšel z nesprávně zjištěného data podání žaloby, čímž došlo i k nesprávnému zhodnocení procesního (ne)úspěchu účastníků spojeného s částečným zastavením řízení. Závěr soudu o procesním zavinění stěžovatele na částečném zastavení řízení se tak ocitl v extrémním rozporu se skutkovým zjištěním a vedl k nesprávnému rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení podle poměru jejich úspěchu ve věci.

Postupem krajského soudu nadto nejen že nedošlo k napravení omylu soudu okresního, nýbrž došlo naopak ke gradaci vzniklého pochybení, když se odůvodnění napadeného rozsudku stalo provedenou opravou zcela nelogickým a vnitřně rozporným.

Jelikož uvedený omyl okresního soudu vyvolal pro stěžovatele relevantní negativní důsledky, které s ohledem na výši žalované částky (po omezení návrhu v důsledku jeho zpětvzetí procesně zaviněného žalovanou) nebylo možné napravit cestou odvolání, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti částečně vyhovět a výrok IV napadeného rozsudku okresního soudu zrušit.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Sládeček. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 204/16 ze dne 17. 1. 2017

N 10/84 SbNU 139

Zjevné administrativní pochybení obecného soudu v bagatelním sporu, promítající se do právní sféry účastníka řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila - ze dne 17. ledna 2017 sp. zn. IV. ÚS 204/16 ve věci ústavní stížnosti MUDr. Michala Potičného, zastoupeného Mgr. Adamem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Martinkova 854/5, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. listopadu 2015 č. j. 40 C 265/2014-51, jímž bylo na základě podaného odporu rozhodnuto o stěžovatelově žalobě o zaplacení finanční částky s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení.

I. Výrokem IV rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. listopadu 2015 č. j. 40 C 265/2014-51, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. března 2016 č. j. 36 Co 483/2015-71, bylo porušeno právo na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Výrok IV rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. listopadu 2015 č. j. 40 C 265/2014-51, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. března 2016 č. j. 36 Co 483/2015-71, se ruší.

III. Ve zbývající části se návrh odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že dne 24. 10. 2014 podal stěžovatel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro zaplacení částky 15 092 Kč. S ohledem na to, že po podání návrhu, dne 7. 11. 2014, došlo k uhrazení části pohledávky ve výši 7 500 Kč, stěžovatel vzal dne 10. 11. 2014 svůj návrh částečně zpět. Zdůraznil, že částečné zpětvzetí je zaviněno žalovanou ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř., a proto žádal o přiznání nákladů z celé žalované částky.

3. Okresní soud v Liberci vydal dne 31. 3. 2015 platební rozkaz č. j. 40 C 265/2014-10, jímž stěžovateli přiznal částku 7 592 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 092 Kč od 18. 10. 2014 do 7. 11. 2014 a z částky 7 592 Kč od 7. 11. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a dále náhradu nákladů řízení ve výši 9 620,90 Kč.

4. Po podání odporu proti platebnímu rozkazu rozhodoval ve věci Okresní soud v Liberci, který dne 10. 11. 2015 výrokem I rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 694 Kč spolu s příslušenstvím, výrokem II, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 500 Kč od 18. 10. 2014 do 7. 11. 2014, výrokem III, že se žaloba v rozsahu částky 3 898 Kč s příslušenstvím zamítá, a výrokem IV, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 356 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že rozsudek obsahoval zjevnou nesprávnost v datu podání žaloby a zároveň se z důvodu částečné úhrady žalované jednalo o bagatelní spor, podal stěžovatel dne 23. 11. 2015 návrh na opravu rozsudku pro zjevnou nesprávnost podle § 164 o. s. ř.

6. Ve výroku IV napadeného rozhodnutí totiž došlo k pochybení soudu, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne 24. 10. 2014, ale odůvodnění rozsudku obsahuje tuto zjevnou nesprávnost v první větě: "Žalobou uplatněnou u soudu 10. 11. 2014 se žalobce domáhal zaplacení částky 15 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 10. 2014 do zaplacení." Proto také rozsudek v části nákladů obsahuje toto nesprávné odůvodnění: "Procesní úspěch ve věci měla žalovaná v části řízení, kdy došlo k zastavení řízení o částku 7 500 Kč. Žalovaná totiž zaplatila žalobci tuto částku dne 7. 11. 2014, žalobce však uplatňuje žalobu poté dne 10. 11. 2014."

7. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 26. 11. 2015 č. j. 40 C 265/2014-64 žádost stěžovatele zamítl s tím, že soud při hodnocení nákladové části rozsudku sice vyšel z nesprávně zjištěného data podání žaloby, ale postupem dle § 164 o. s. ř. není možné měnit obsah rozsudku.

8. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 14. 3. 2015 (správně 14. 3. 2016, č. l. 70 soudního spisu) č. j. 36 Co 483/2015-71 prvostupňové rozhodnutí potvrdil v části týkající se návrhu na opravu výroku IV rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 11. 2015 a rozhodl, že v části týkající se návrhu na opravu odůvodnění citovaného rozsudku se opravuje 1. první věta prvního odstavce odůvodnění tak, že zní: "Žalobou uplatněnou u soudu 24. 10. 2014 se žalobce domáhal zaplacení částky 15 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 10. 2014 do zaplacení.", a 2. třetí věta posledního odstavce odůvodnění tak, že zní: "Žalovaná totiž zaplatila žalobci tuto částku dne 7. 11. 2014, žalobce však uplatňuje žalobu dne 24. 10. 2014."

9. V odůvodnění rozhodnutí objasnil, že skutkové zjištění okresního soudu, spočívající v datu podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), skutečně nemá oporu v obsahu spisu, a proto odvolací soud návrhu na opravu odůvodnění, pokud se týká data podání žaloby, vyhověl. Odvolací soud však nemohl vyhovět návrhu na opravu výroku IV, neboť částka, kterou soud na nákladech řízení přiznal žalované, není nesprávně vypočtena, není tam zjevná chyba v psaní a počtech, nejde ani o jinou zjevnou nesprávnost, vypočtená částka přesně odpovídá obsahu výroku IV tak, jak byl okresním soudem dne 10. 11. 2015 vyhlášen, a nesprávná úvaha, které se okresní soud při rozhodnutí o nákladech řízení dopustil, nemůže být předmětem opravy rozsudku opravným usnesením, neboť ve své podstatě by šlo o revizi rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení, nikoliv ve smyslu početní opravy, ale samé podstaty výroku IV. Návrh na opravu výroku IV tak ve skutečnosti supluje odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení, které však je s ohledem na výši peněžitého plnění, o které bylo rozsudkem rozhodnuto, podle § 202 odst. 2 o. s. ř. nepřípustné.

II.

10. Stěžovatel namítá, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jeho práv tím, že náklady řízení, v němž byl stěžovatel úspěšný v částce 11 194 Kč, z celkem žalované sumy 15 092 Kč, mu soud nejenže nepřiznal vůbec (stěžovateli díky cestovnému vznikly náklady ve výši 21 442,60 Kč s DPH), ale navíc byl zavázán uhradit žalované částku 4 356 Kč.

11. Stěžovatel upřesňuje, že Okresní soud v Liberci opřel svůj závěr o nákladech řízení - v návaznosti na zastavení řízení pro částečnou úhradu žalované částky žalovanou - o dokument označený jako "Záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Liberci s údajem o jeho dodání do datové schránky 10. 11. 2014", který mylně považoval za žalobu, která ve skutečnosti byla podána již dne 24. 10. 2014. Dne 10. 11. 2014 však bylo soudu skutečně doručeno částečné zpětvzetí žaloby, právě z důvodu úhrady částky 7 500 Kč dnem 7. 11. 2014 žalovanou. Uvedeným postupem soud založil extrémní rozpor mezi právním závěrem a provedeným důkazem, v důsledku čehož porušil právo na spravedlivý proces.

12. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

III.

13. Soudkyně senátu 40 C Okresního soudu v Liberci ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že ve svém rozhodování nebyla vedena žádnými úmysly, které by se mohly vymykat profesionálnímu a nestrannému přístupu soudce k věci a stranám sporu.

14. Vedlejší účastník se k podané ústavní stížnosti nevyjádřil a Ústavní soud s ním proto jako s účastníkem řízení nejednal.

15. Protože vyjádření Okresního soudu v Liberci neobsahovalo žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti, nezasílal je Ústavní soud stěžovateli k replice.

IV.

16. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

17. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování.

V.

18. Ústavní soud předesílá, jak ustáleně judikuje, že je oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů obsažených v Listině, opravňujícímu zásah Ústavního soudu, došlo.

19. Ústavní soud se ve své judikatuře k otázce náhrady nákladů řízení vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity znamenající porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení nebo zjevného a neodůvodněného vybočení z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován [např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1817/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177), sp. zn. III. ÚS 1203/11 ze dne 16. 6. 2011 (N 117/61 SbNU 711)]. Podle právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 1531/07 ze dne 12. 11. 2007 (N 189/47 SbNU 461) otázka náhrady nákladů dosahuje ústavněprávní dimenze zejména tehdy, jestliže postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu. To pak platí i tehdy, stane-li se tak z důvodu nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu, proto ani výrok založený "na věcně nesprávných argumentech" nemůže požadavkům spravedlivého procesu dostát [viz nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Ústavní soud má za to, že právě k takovémuto pochybení ze strany okresního soudu došlo.

20. Ústavní soud z vyžádaného spisu Okresního soudu v Liberci ověřil správnost shora uvedených tvrzení, z nichž jednoznačně vyplývá, že soud při hodnocení nákladové části napadeného rozsudku (výrok IV) vyšel z nesprávně zjištěného data podání žaloby, čímž došlo i k nesprávnému zhodnocení procesního úspěchu či neúspěchu účastníků spojeného s částečným zastavením řízení. Do spisu byl jako uvozující list žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nesprávně zařazen záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Liberci s údajem o jeho dodání do datové schránky 10. 11. 2014. Šlo však o podání žalobce - částečné zpětvzetí žaloby. Závěr soudu o procesním zavinění stěžovatele na částečném zastavení řízení v rozsahu 7 500 Kč, který je v extrémním rozporu se skutkovým zjištěním, tak vedl i k nesprávnému rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle poměru jejich úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

21. Jednoznačnost stěžovatelem namítaného pochybení vyplývá i z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, který jako soud odvolací rozhodoval o návrhu stěžovatele na opravu předmětných ustanovení podle § 164 o. s. ř. Postupem podle tohoto ustanovení nemohl vyhovět návrhu na opravu výroku IV, neboť nesprávná úvaha, které se okresní soud při rozhodnutí o nákladech řízení dopustil, nemůže být předmětem opravy rozsudku opravným usnesením, protože v podstatě by šlo o revizi rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení. Soud však vyhověl návrhu, pokud jde o opravu odůvodnění, neboť skutkové zjištění okresního soudu spočívající v datu podání žaloby nemělo oporu v obsahu spisu.

22. Provedením opravy odůvodnění rozhodnutí však nejenže nedošlo k napravení omylu okresního soudu, ale naopak ke gradaci vzniklého pochybení, neboť odůvodnění rozhodnutí je přes provedenou opravu zcela nelogické a vnitřně rozporné. ("Procesní úspěch ve věci měla žalovaná v části řízení, kdy došlo k zastavení řízení o částku 7 500 Kč. Žalovaná totiž zaplatila žalobci tuto částku dne 7. 11. 2014, žalobce však uplatňuje žalobu dne 24. 10. 2014. Je možno konstatovat procesní zavinění žalobce na částečném zastavení řízení v rozsahu 7 500 Kč. V dalším řízení je shledán úspěch žalované v rozsahu 75 %, od něho se odečte neúspěch žalobce 25 %, takže žalované jakožto více úspěšné ve sporu přísluší náhrada jejích nákladů v rozsahu 1/2.").

23. Vzhledem k tomu, že uvedený omyl okresního soudu vyvolal pro stěžovatele relevantní negativní důsledky, které s ohledem na výši žalované částky (po omezení návrhu v důsledku jeho zpětvzetí procesně zaviněného žalovanou) nebylo možné napravit cestou odvolání, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnosti částečně vyhovět a výrok IV napadeného rozsudku okresního soudu zrušit.

24. O protiústavnost totiž může jít i tehdy, jestliže procesní postupsoudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se negativně promítnout do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných administrativních pochybení soudu, jimiž jsou například nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného či její neuvedení v rejstříku příslušného spisu (srov. výše citovaný nález sp. zn. III. ÚS 290/06). Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že pohyb písemností uvnitř soudu musí být organizován tak, aby nedošlo k odepření práva na přístup k soudu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 2040/12 ze dne 12. 12. 2012 (N 203/67 SbNU 599), sp. zn. IV. ÚS 518/10 ze dne 23. 11. 2010 (N 233/59 SbNU 375), sp. zn. I. ÚS 634/13 ze dne 15. 5. 2013 (N 85/69 SbNU 369), sp. zn. II. ÚS 1603/15 ze dne 8. 12. 2015 (N 207/79 SbNU 365)].

25. Ústavnísoud shodně jako ve své předchozí judikatuře uzavírá, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci (ke kterým při množství projednávaných věcí občas logicky dochází) nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 167/98 ze dne 13. 10. 1999 (N 139/16 SbNU 45), sp. zn. III. ÚS 329/2000 ze dne 23. 11. 2000 (N 176/20 SbNU 245), sp. zn. III. ÚS 674/04 ze dne 14. 4. 2005 (N 85/37 SbNU 173), sp. zn. III. ÚS 953/12 ze dne 14. 6. 2012 (N 122/65 SbNU 591), sp. zn. IV. ÚS 3173/15 ze dne 17. 5. 2016 (N 88/81 SbNU 465)].

26. Ústavnísoud pro úplnost uvádí, že ve vztahu k ostatním výrokům napadeného rozsudku okresního soudu stěžovatel žádné výhrady neuvádí ani nepředkládá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, Ústavní soud proto v tomto rozsahu shledal návrh jako zjevně neopodstatněný.

27. Na základě výše uvedeného Ústavnísoud shledal porušení práva na spravedlivý (řádný) proces a podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výrocích I, II a III nálezu uvedeno.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru