Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2015/10 #1Usnesení ÚS ze dne 04.10.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Přerov
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/svoboda osobní obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost roz... více
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
trestný čin/ublížení na zdraví
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2015.10.1
Datum podání12.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.1, čl. 39

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 105, § 89, § 2 odst.5, § 2 odst.6

40/2009 Sb., § 274, § 147


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2015/10 ze dne 4. 10. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. S., právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Čejna, Kliment, Mach Přerov, Dr. Skaláka 10, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. ledna 2010, č.j. 2 T 235/2009-92, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 1. dubna 2010, č.j. 68 To 76/2010-112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na stíhání způsobem, který zákon stanoví, zakotvené v čl. 8 odst. 2 Listiny.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Přerově byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a přečinu ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání šesti roků. Poškozená byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že předpokladem spravedlivého procesu je postup podle přesně stanovených pravidel, kdy nedochází k porušování základních práv. Aplikace práva přitom nesmí jít k tíži obžalovaného. Přitom ani znalec, podávající posudek, se nemá vyjadřovat k věcem, které jsou mimo jeho obor. V projednávaném případě taková situace nastala. Znalec z oboru chirurgie hodnotil věci, které jsou mimo jeho zaměření, a to bez kompletní zdravotnické dokumentace. Ta by, pokud by byla použita, mohla zodpovědět místo prvotního kontaktu poškozené s vozidlem stěžovatele a v důsledku toho mohlo dojít k určení, zda k nárazu došlo na chodníku či na vozovce. To by mělo podstatný vliv na posouzení společenské nebezpečnosti jednání stěžovatele, spoluzavinění poškozené a výše škody. Tím, že nebyla k věci předložena kompletní zdravotnická dokumentace poškozené, nebylo možno zjistit objektivní okolnosti dopravní nehody a tím došlo ke zkrácení zaručených práv stěžovatele. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 235/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Jak se z přeloženého spisu podává, stěžovatel způsobil dopravní nehodu, při které nabral na svůj vůz chodkyni, kterou po několikametrové jízdě odhodil pod schody do sklepa domu, čímž jí způsobil zranění (zlomeniny horních končetin, žeber, pánve, otřes mozku...), která byla kvalifikována jako těžká. To za situace, kdy stěžovatel řídil vozidlo pod vlivem alkoholu (2,16‰). Soud toto jednání stěžovatele posoudil jako těžké ublížení na zdraví, v důsledku porušení důležité povinnosti, uložené zákonem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal zkrácení ve svých právech tím, že zranění poškozené byla nepřiměřeně posouzena jako těžká újma na zdraví, ačkoliv zpracovateli revizního znaleckého posudku, zadaného stěžovatelem, a snad ani znalci, který vypracoval původní posudek, nebyla poskytnuta zdravotní dokumentace poškozené, z níž by bylo možno jednoznačně zjistit skutečný vliv dopravní nehody na její zdraví.

Ústavní soud v projednávaném případě neshledal, že by závěry obecných soudů neměly v provedeném dokazování dostatečnou oporu. Zranění poškozené bylo správně kvalifikováno jako těžká újma na zdraví, a to jak na základě prvotního vyšetření poškozené po dopravní nehodě, tak i následných vyšetření. Pokud bylo vůči stěžovateli užito přísnějšího ustanovení, pak tomu bylo s ohledem na skutečnost, že se uvedl do stavu silné podnapilosti, kdy nebyl schopen řídit vozidlo, a přesto tuto činnost vykonával. A právě v důsledku tohoto jednání způsobil dopravní nehodu a zranění poškozené. Ne tedy absence zdravotnické dokumentace, ale absence způsobilosti řídit vozidlo, vedla k výroku, jaký obecné soudy učinily.

Stíhání stěžovatele tedy nevybočilo z mezí daných v čl. 8 odst. 1 Listiny, soudy rozhodly v souladu s čl. 39 Listiny, podle kterého jen zákon stanoví jaké jednání je trestným činem a jaký trest, případně jinou újmu lze za jeho spáchání uložit. Stěžovatel v řízení využil procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Pokud nevyužil mimořádný opravný prostředek - dovolání, není ani tuto skutečnost možno považovat za zásah do jeho práva na spravedlivý proces. Využití všech procesních nástrojů je jeho právem a důsledky opomenutí některého z nich jím samotným není způsobilé zkrátit jej v jeho právech.

Stěžovatel tedy neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k jakémukoliv zásahu do jeho zaručených práv. Soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu a trest udělily v zákonném rozsahu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru