Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2012/10 #1Usnesení ÚS ze dne 21.07.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
z... více
Věcný rejstříkodůvodnění
vazba/prodloužení
trestný čin/loupež
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.2012.10.1
Datum podání12.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 234

141/1961 Sb., § 67, § 71 odst.4, § 134 odst.2, § 71 odst.6


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2012/10 ze dne 21. 7. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele O. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Praha 10, Volyňská 1190/3a, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 48 T 8/2008 ze dne 1. 4. 2010 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 2 To 66/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 12. 7. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl stěžovatel ponechán ve vazbě podle § 71 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. ř."), a usnesení, jímž byla Vrchním soudem v Praze zamítnuta stížnost stěžovatele ve smyslu § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. směřující proti zmiňovanému rozhodnutí krajského soudu.

Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 7, čl. 8, 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 3, 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a čl. 90 a čl. 95 Ústavy.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti bylo přitom zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5.2009 odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále též "trestní zákon"). Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek byl ale rozhodnutím Vrchního soudu dne 18. 11. 2009 zrušen a vrácen k novému projednání a rozhodnutí, když v současné době probíhá ve věci další hlavní líčení.

Ústavní stížností pak stěžovatel brojí zejména proti podle jeho názoru nedostatečnému odůvodnění aplikace ustanovení § 71 odst. 4 tr. ř., jakož i proti nevypořádání se s kritérii uvedenými v pododstavci § 67 tr. ř. navazujícího na důvody odůvodňující vzetí do vazby uvedené pod písmeny a) - c) tohoto ustanovení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. k tomu i stěžovatelem vzpomínaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 18/96, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, str. 145).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. ř. obstojí. Zákonné podmínky pro ponechání stěžovatele ve vazbě jsou zvláště v usnesení krajského soudu dostatečně precizovány (srov. i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, str. 3) a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k požadavkům obsaženým v § 71 odst. 4 tr. řádu dostál. V tomto kontextu lze považovat za ústavně konformní i usnesení vrchního soudu, byť tento soud nebyl ve svém odůvodnění tak důsledný.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru