Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 201/98Nález ÚS ze dne 11.08.1998Vztah mezi oprávněnou osobou a transformovaným zemědělským družstvem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkinterpretace
osoba/oprávněná
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 83/11 SbNU 251
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.201.98
Datum vyhlášení14.09.1998
Datum podání04.05.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 16 odst.3, § 16 odst.4, § 20 odst.3

42/1992 Sb., § 14 písm.c, § 7 odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 201/98 ze dne 11. 8. 1998

N 83/11 SbNU 251

Vztah mezi oprávněnou osobou a transformovaným zemědělským družstvem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 11. srpna 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti ing. J. G., zastoupeného advokátem AK, proti

rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, čj. 11 Co

332/97-40, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka

řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, čj. 11

Co 332/97-40, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu včas podanou ústavní stížností se stěžovatel

domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne

13.1.1998, sp. zn. 11 Co 332/97, kterým byl potvrzen rozsudek

Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19.3.1997, čj. 5C 16/97-26,

ve znění opravného usnesení ze dne 16.4.1997 čj. 5 C 16/97-30.

Stěžovatel namítá, že zmíněnými rozhodnutími, kterými byl

zamítnut jeho návrh na uložení povinnosti Z. d. O. (dále jen

"družstvo") vydat mu majetkový podíl ve výši 3.155.957,24 Kč

s příslušenstvím, přiznaný na základě transformačního projektu

družstva schváleného valnou hromadou dne 16. 10. 1992, bylo

zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle

článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel dále v ústavní stížnosti poukazuje na to, že se

v řízení před obecnými soudy nedomohl svých Ústavou zaručených

práv, ač tato jsou podle článku 1 Listiny nezadatelná,

nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a podle článku 4

Ústavy ČR pod ochranou soudní moci, neboť obecné soudy, aniž by

tato ustanovení respektovaly, rozhodly podle jeho mínění naprosto

v rozporu se smyslem právní úpravy transformace družstev obsažené

v zákoně č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání

majetkových nároků v družstvech (dále jen "transformační zákon"),

ve spojení s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

(dále jen "zákon o půdě"). Stěžovatel má za to, že tento zásah je

důsledkem nesprávné interpretace zákona a půdě a transformačního

zákona v jejich vzájemném vztahu. Na podporu tohoto svého tvrzení

pak stěžovatel ve své ústavní stížnosti rekapituluje okolnosti

přiznání majetkového podílu na transformaci výše uvedeného

družstva jeho právní předchůdkyni H. P., dále skutečnosti

týkající se převodu jejích práv na stěžovatele, to vše s poukazem

na - podle jeho názoru nesprávné - právní závěry, které z těchto

skutečností dovodily ve věci rozhodující obecné soudy.

Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření ze dne 21. 7. 1998

setrval na svém právním názoru, vyjádřeném v odůvodnění

napadeného rozsudku, s tím, že ústavní stížnost považuje za

neopodstatněnou.

Vedlejší účastník Z. d. O. se postavení vedlejšího účastníka

vzdal.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu

nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují

ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny.

Pod tímto zorným úhlem Ústavní soud přistoupil k posouzení

obsahu vyžádaného spisu 5C 16/97 Okresního soudu v Domažlicích

a tvrzení uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti.

Své zamítavé rozhodnutí odůvodnil Okresní soud v Domažlicích

jako soud prvého stupně tím, že stěžovatel (v řízení před

obecnými soudy žalobce) nesplňuje podmínky vymezené v § 14 odst.

1 písm. a), b) či c) transformačního zákona, a proto jej není

možno zařadit do žádné ze tří v úvahu přicházejících skupin

oprávněných osob. Nutno zdůraznit, že soud prvého stupně musel

tyto podmínky zkoumat ve vztahu k H. P., která podle tvrzení

stěžovatele převedla podle § 33a zákona o půdě své transformační

nároky na jeho osobu. Z obsahu připojeného spisu a z ústavní

stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel opíral nárok své

předchůdkyně o ustanovení § 14 písm. c) transformačního zákona,

když tato svým dopisem ze dne 22. 4. 1992, adresovaném družstvu,

žádala, aby družstvo při transformaci v transformačním projektu

"počítalo s jeho restitucí (tj. s restitucí majetku

obhospodařovaného družstvem) paní P. jako oprávněné osobě". Na

tuto výzvu reagovalo družstvo tak, že nároky H. P. zahrnulo do

transformačního projektu, pozvalo ji na valnou hromadu konanou

dne 16. 10. 1992 a následně jí písemně sdělilo, že jí přiznává

majetkový podíl na transformaci ZD O. v celkové výši

3.155.957,24 Kč. Ještě předtím, než došlo ke stěžovatelem

tvrzenému převodu nároků H. P. na vypořádání jejích nároků podle

zákona o půdě a transformačního zákona darovací smlouvou

uzavřenou dne 30. 5. 1995 na stěžovatele, tento na základě plné

moci, udělené mu dne 21. 12. 1994, v zastoupení H. P. vyzval

předmětné družstvo k uzavření dohody o vypořádání jejích

restitučních nároků podle § 14, 16 odst. 3 a 4 a § 20 zákona

o půdě. Podle tvrzení stěžovatele všechny tyto skutečnosti ve

vzájemné souvislosti znamenají, že právní předchůdkyně

stěžovatele H. P. se stala bez dalšího ex lege oprávněnou osobou

podle § 14 písm. c) transformačního zákona, podle něhož jsou

oprávněnými osobami "občané, kterým se podíl na jmění družstva

stanoví podle zvláštních předpisů" (a tímto zvláštním prvním

předpisem je v dané věci zákon o půdě). Naopak soud prvého stupně

dovodil, že H. P. jako právní předchůdkyni za oprávněnou osobou

podle § 14 písm. c) transformačního zákona považovat nelze,

a proto také nemohla toto právo platně převést na stěžovatele.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací se v odůvodnění svého

rozhodnutí plně ztotožnil s právním názorem soudu prvého stupně,

že právní předchůdkyni žalobce nemohla vzniknout po právu

pohledávka z titulu nároku na majetkový podíl z transformace

právního předchůdce žalovaného, neboť nesplňuje žádný ze znaků

oprávněné osoby podle § 14 transformačního zákona. S ohledem na

skutečnost, že žalobce v řízení před obecnými soudy odvozoval

postavení oprávněné osoby své předchůdkyně z ustanovení § 14

písm. c) transformačního zákona, zaměřil se v odůvodnění svého

potvrzujícího rozsudku krajský soud jako soud odvolací na jeho

interpretaci se závěrem, že ustanovení § 14 písm. c)

transformačního zákona neznamená, že by se vztahovalo na jakékoli

restituční nároky již v okamžiku jejich vznesení, ale týká se

pouze některých nároků, které již byly vyřízeny stanovením podílu

na jmění družstva, a to proto, že v zákoně o půdě [který je ve

smyslu § 14 písm. c) transformačního zákona zvláštním zákonem, na

základě něhož se občanům stanoví podíl na jmění] se termín "podíl

na jmění" vyskytuje jen ve dvou případech, a to v § 16 odst.

4 a § 20 odst. 3 zákona o půdě. Prvé z nich se týká náhrad za

obytné a hospodářské budovy a jiné stavby, které podle zákona

o půdě nelze vydat, nebo které zanikly, či byly převedeny na

osoby, které nejsou povinny je vydat, jakož i náhrad za

znehodnocení těchto budov a náhrad za trvalé porosty. V druhém

případě se týká náhrad za živý a mrtvý inventář do družstva

vnesený, nebo družstvem odňatý.

Ústavní soud na základě výše zjištěného dospěl k závěru, že

obecné soudy při posuzování, zda právní předchůdkyně stěžovatele

splňuje znaky oprávněné osoby podle § 14 písm. c) transformačního

zákona, ponechaly stranou skutečnost, že H. P., která byla

původně zařazena do okruhu oprávněných osob na transformaci ZD

O., schválených valnou hromadou dne 16. 10. 1992, a které

družstvo písemně sdělilo, že jí přiznává podíl z transformace ZD

O. ve výši 3 155 957,24 Kč, uplatnila u tohoto družstva rovněž

nároky na náhradu za znehodnocení (odstranění) budovy.

Z připojeného spisu je v tomto směru zjistitelné, že o náhradách

bylo mezi ZD O. a stěžovatelem v tomto směru korespondováno

v roce 1995 (jeho výzva k uzavření dohod ze dne 1. 3. 1995

a odpověd družstva ze dne 13. 3. 1995, kdy však tento ještě neměl

s původní oprávněnou osobou uzavřenou výše citovanou smlouvu

o převodu tvrzených majetkových nároků). S ohledem na strukturu

písemného sdělení adresovaného H. P. (bez uvedení data)

o přiznání výše podílu na majetku ZD O. (list. č. 5 připojeného

spisu) nelze podle názoru Ústavního soudu napevno konstatovat, že

zda zde uvedená částka v položce "a) majetkové vklady" a dále

částka uvedená v položce "b) bod 2 za vnos") byla vyčíslena

výlučně s ohledem na hodnotu živého a mrtvého inventáře, či

eventuálně i s ohledem na náhrady za budovy a stavby. Ústavní

soud přisvědčuje názoru, že v důsledku rozhodnutí Ministerstva

zemědělství ČR, územní odbor Domažlice, ze dne 12. 9. 1996, čj.

797/96, jímž bylo určeno, že povinnou osobou k poskytnutí náhrad

za živý a mrtvý inventář a zásoby, k nimž je oprávněnou osobou

ing.J. G., se stanovuje Oseva, semenářský statek H. T., s. p.,

není možné stěžovateli přiznat postavení oprávněné osoby na

transformaci ve vztahu k vnosům týkajícím se živého a mrtvého

inventáře. Nelze však podle něho možno jednoznačně stanovit, že

tím jsou v plné výši anulovány všechny částky uvedené v původně

vyčísleném majetkovém podílu. Rovněž se ztotožňuje s názorem

obecných soudů, že k tomu, aby se stala oprávněnou osobou podle

§ 14 písm. c) transformačního zákona, musí být mezi touto osobou

a transformovaným družstvem shoda, že náhrada podle zvláštních

předpisů má být poskytnuta podílem na jmění. Vzhledem ke způsobu

vedení sporu obecnými soudy však není jasno a jeví se jako

nepřezkoumatelné, zda dohoda v tomto směru byla mezi

transformovaným družstvem a žadatelem uzavřena tím, že družstvo

k výzvě žadatele vyčíslilo z tohoto titulu (tj. z titulu nároku

na náhradu za znehodnocené, resp. odstraněné stavby podle

zvláštních předpisů) určité majetkové nároky v rámci tzv.

základního podílu oprávněné osoby na majetku družstva ve smyslu

§ 7 odst. 4 první věty transformačního zákona, čímž by taková

osoba získala postavení oprávněné osoby podle § 14 písm. c)

transformačního zákona).

Skutečnost, že posouzení této otázky ponechaly obecné soudy

stranou, považuje Ústavní soud v kontextu toho, že H. P. bylo

původně postavení oprávněné osoby přiznáno a majetkový podíl jí

byl vyčíslen, za natolik závažnou vadu v postupu obecných soudů,

že přisvědčilo názoru stěžovatele, že tvrzeným právům stěžovatele

nebyla poskytnuta dostatečná soudní ochrana, a v důsledku toho

došlo ve vztahu ke stěžovateli k porušení jeho práva na

spravedlivý proces zakotveného v článku 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z těchto důvodů ústavní stížnosti podle

§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

vyhověl a napadené rozhodnutí Krajskéhosoudu v Praze podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru