Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 201/96Nález ÚS ze dne 07.10.1996K právní zásadě "pacta sunt servanda"

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
katastr nemovitostí/vklad
katastr nemovitostí/záznam
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 96/6 SbNU 197
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.201.96
Datum podání22.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

265/1992 Sb., § 2 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 201/96 ze dne 7. 10. 1996

N 96/6 SbNU 197

K právní zásadě "pacta sunt servanda"

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 7. října 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti D. S. proti rozsudku Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996, čj. 18 Co 277/96-49, ve

spojení s rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2.

1996, čj. 1 C 181/95-36, za účasti Krajského soudu v Hradci

Králové, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J. K., jako účastníka

řízení, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 1996,

čj. 18 Co 277/96-49, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek

Okresního soudu v Semilech, jímž stěžovateli bylo uloženo

zaplatiti vedlejším účastníkům částku Kč 220 000,-- s přísl.,

poukazuje stěžovatel na to, že krajský soud jej v napadeném

rozhodnutí zavázal k zaplacení uvedené částky z titulu

bezdůvodného obohacení, ačkoli na rozdíl od Okresního soudu

v Semilech dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná.

Stěžovatel má proto za to, že napadenými rozhodnutími došlo

k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v článku 36

a článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"), a navrhuje z těchto důvodů jejich zrušení.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení,

a vedlejší účastníci J. Š. a A. Š. se k podané ústavní stížnosti

nevyjádřili.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní

soud z obsahu spisu 1 C 181/95 Okresního soudu v Semilech, že

stěžovatel uzavřel s vedlejšími účastníky dne 19. 8. 1993 smlouvu

o prodeji rodinného domku č. p. 142 v T. s pozemky, o které

krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatuje, že

netrpí vadami, které jí vytýká okresní soud, neboť splňuje všechny

podmínky nezbytné pro uzavření smlouvy. Navzdory tomuto

konstatování však krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je

povinen vrátit vedlejším účastníkům jimi zaplacenou částku Kč 220

OOO,--, neboť k převodu vlastnického práva ze stěžovatele na

vedlejší účastníky, a to vkladem tohoto práva podle ustanovení §

2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

dosud nedošlo, což dále znamená, že pro zaplacení uvedené částky

vedlejšími účastníky stěžovateli neexistoval právní důvod.

V napadeném rozhodnutí tedy krajský soud nerozlišuje mezi

založením věcně právních účinků a obligačních účinků smlouvy

o převodu nemovitosti. Pokud jde o návrh vkladu vlastnického práva

do katastru nemovitostí, je možno jej, podle názoru Ústavního

soudu, podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času

nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich

vůle. Vzhledem k uvedenému vznikl tedy předmětnou smlouvou na

jedné straně vedlejším účastníkům obligační nárok na převedení

vlastnického práva k prodávaným nemovitostem, na straně druhé

stěžovateli rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní

ceny. Uhradili-li tedy vedlejší účastníci stěžovateli částku Kč

220 000,--, splnili tím svou závazkovou povinnost z uzavřené

smlouvy, lhostejno v jakém stadiu se nachází věcně právní aspekt

věci, neboť v projednávané věci nejde o závazky ze synallagmatické

smlouvy, pro kterou je typická vzájemná vázanost plnění. Právním

důvodem plnění je tedy v projednávané věci právě smlouva, která

byla platně uzavřena, takže právní závěr, k jakému dospěl krajský

soud, že vedlejší účastníci plnili stěžovateli bez právního důvodu

a že mají právo na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího

v plnění ze smlouvy o převodu nemovitostí, je v extrémním rozporu

s právní zásadou pacta sunt servanda.

Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Hradci

Králové stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu

podle článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článek 95 odst. 1 Ústavy

ČR, stanovící vázanost soudce zákonem. Ústavní soud proto

z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst.

2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadený rozsudek Krajskéhosoudu v Hradci Králové podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. října 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru