Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 200/97Nález ÚS ze dne 07.12.1998Ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkbyt/vyklizení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 149/12 SbNU 381
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.200.97
Datum podání09.06.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 711 odst.1 písm.h

99/1963 Sb., § 29 odst.2, § 100


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 200/97 ze dne 7. 12. 1998

N 149/12 SbNU 381

Ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti L. K proti

rozsudku Okresního soudu v Nymburce, čj. 7 C 83/95-25, ze dne

24. 5.1996, za účasti Okresního soudu v Nymburce, jako účastníka

řízení, takto:

Rozsudek Okresního soudu v Nymburce, čj. 7 C 83/95-25, ze dne

24. 5.1996, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu podanou

dne 5. 6.1997, domáhá s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení

rozsudku Okresního soudu v Nymburce, čj. 7 C 83/95-25, ze dne 24.

5. 1996. K porušení jeho práva na soudní ochranu došlo podle

stěžovatele postupem uvedeného soudu, který projednával žalobu M.

M., podanou proti stěžovateli dne 18. 1. 1995, na přivolení

k výpovědi stěžovatele z nájmu bytu v P. Palackého 71/ II (podle

stěžovatele nesprávně označeného). Stejnopis žaloby ani předvolání

k soudnímu jednání, které se soud snažil zajistit prostřednictvím

policejních orgánů a justiční stráže, se stěžovateli nepodařilo

doručit - jak stěžovatel tvrdí proto, že se při výkonu zaměstnání

zranil, a v době od 25. 4.1995 do 17. 12. 1995 byl střídavě

hospitalizován v pražských nemocnicích, lázních Jáchymov a dále

pobýval u své přítelkyně v Praze, která se o něj v době pracovní

neschopnosti starala. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 9.

4. 1996 ustanovil z uvedeného důvodu stěžovateli opatrovníka a při

následujícím jednání dne 24. 5.1996 rozhodl ústavní stížností

napadeným rozsudkem tak, že k výpovědi z nájmu stěžovatele

z předmětného bytu přivolil, aniž stěžovateli přiznal právo na

bytovou náhradu. Tento rozsudek byl doručen opatrovníkovi, který

v rozporu se svými povinnostmi nedbal zájmu stěžovatele, neboť

nevyužil možnosti podat proti uvedenému rozsudku odvolání a získat

tak potřebný čas pro podání informace stěžovateli. Tento rozsudek

tak nabyl právní moci dne 20. 6.1996, ačkoliv se stěžovatel, jak

tvrdí, do předmětného bytu, který nikdy trvale neopustil, vrátil

již 14. 5.1996, a v něm se od tohoto data nepřetržitě zdržuje,

neboť nemá jinou možnost uspokojení svých bytových potřeb. Ač

tedy, jak dále v ústavní stížnosti uvedl, pobýval v místě

zaměstnání, později v nemocnicích, lázních a domácí péči zcela

legitimně, o řízení vedeném proti němu se nemohl dovědět a nemohl

tak před soudem vytknout zjevné vady podání, jako např. chybné

označení domu, a bylo mu tak rovněž znemožněno prokázat, že

kdykoliv se zdržoval mimo předmětný byt, měl k tomu vážné důvody,

takže výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h) o. z. nemůže

být u něj dán. Nedostatečná péče o zájmy stěžovatele ze strany

soudem ustanoveného opatrovníka a unáhlený postup soudu tak vedl

k tomu, že věc nebyla projednána v jeho přítomnosti, nemohl se

vyjádřit k prováděným důkazům, což pro něj v konečném důsledku

znamená, že v případě výkonu rozhodnutí přijde o jedinou možnost

uspokojování svých bytových potřeb. Je přesvědčen o tom, že jeho

stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, a proto se dovolává

aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu.

Okresní soud v Nymburce v písemném vyjádření k obsahu ústavní

stížnosti především namítl nepřípustnost ústavní stížnosti

z důvodů uvedených v ustanovení § 75 odst. 1 zákona

č. 182/1993 Sb., neboť nebyly vyčerpány všechny procesní

prostředky k ochraně práva stěžovatele, přičemž podle názoru soudu

ústavní stížnost stěžovatele nepřesahuje jeho vlastní zájmy, neboť

napadené rozhodnutí je bez vlivu na širší okolí. Ve vyjádření dále

soud poukazuje na to, že v předmětné věci byl stěžovateli

ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 2 o. s. ř., přitom podmínky

pro ustanovení opatrovníka byly dodrženy. Stěžovateli byla žaloba

poprvé doručována v únoru 1995 a vzhledem k tomu, že adresát nebyl

zastižen, byla uložena po učiněné výzvě na poště. Soudce ve snaze

o doručení pokračoval prostřednictvím justiční stráže v dubnu

a červenci 1995 a konečně v období od září 1995 do března 1996,

a to opět bezvýsledně, přitom také dotazem na Městském úřadě v P.

se pokusil dovědět, zda se na dané adrese stěžovatel zdržuje,

zjistil však pouze, že zde je hlášen k trvalému pobytu. Teprve po

těchto úkonech soudu byl stěžovateli ustanoven opatrovník, když po

uvedených pokusech o doručení žaloby bylo možno dovodit odůvodněný

závěr, že skutečný pobyt stěžovatele nebyl znám. Byl proto využit

institut opatrovníka podle § 29 odst. 2 o.s.ř., aby nedošlo

k porušení ustanovení § 100 odst. 1 o.s.ř. Tento způsob řešení

procesní situace je obvyklý, přiměřený a v daném případě

vhodnější, než postup podle § 109 odst. 2 písm. a) o.s.ř., který

přichází v úvahu jako jediná alternativa. Okresní soud proto

navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Nymburce, sp.

zn. 7 C 83/95, který si připojil, že údaje stěžovatele, obsažené

v jeho ústavní stížnosti, týkající se průběhu soudního řízení,

odpovídají skutečnosti. Dále z obsahu spisu plyne, že okresní soud

před ustanovením opatrovníka stěžovateli se pokoušel bezvýsledně

doručit žalobu prostřednictvím justiční stráže a strážníků Městské

policie v P., aniž by se však prostřednictvím orgánů policie

snažil tehdejší pobyt stěžovatele zjistit, zjistil pouze dotazem

na městský úřad, že stěžovatel je trvale hlášen na uvedené adrese.

Rozsudek přivolující k výpovědi z nájmu stěžovatele z předmětného

bytu byl pak vydán na základě výpovědi žalobkyně, aniž byly

v řízení, kromě listinných důkazů, provedeny další navržené důkazy

svědků, sousedů stěžovatele, jejichž pomocí se soud mohl alespoň

pokusit zjistit současný pobyt stěžovatele, případně jeho

zaměstnavatele, který by zřejmě informace o jeho pobytu soudu mohl

poskytnout. Tímto způsobem měl soud postupovat tím spíše, že jak

je možno dovodit z obsahu žaloby, před jejím podáním u soudu

nebyla stěžovateli písemná výpověď z nájmu bytu dána, když v textu

žaloby se výslovně uvádí " . tato žaloba je zároveň písemnou

výpovědí žalovaného z bytu". Především tento fakt (jakož i způsob

ustanovení opatrovníka), z něhož je patrno, že stěžovateli vůbec

písemná výpověď z bytu nebyla doručena, a přesto ze strany soudu

bylo dáno k výpovědi přivolení, vedl Ústavní soud k aplikaci

ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Jakkoliv totiž

v daném řízení šlo pouze o vyřešení právního vztahu nájmu k bytu,

dotýkajícího se přímo jen účastníků tohoto vztahu, spatřuje

Ústavní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele právě

v nedostatečně citlivém postupu soudu (který je Ústavou povolán

k ochraně práv občanů) při ochraně práva, týkajícího se tak

základní potřeby, jako je potřeba bydlení, a proto ústavní

stížnost stěžovatele neodmítl, i když zaviněním na straně soudem

ustanoveného opatrovníka (při jehož volbě by měl soud postupovat

obezřetně) nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně

práv stěžovatele.

Již z toho, co bylo shora uvedeno, vyplývá nesouhlas

Ústavního soudu s postupem obecného soudu, a to především v tom,

že ustanovil stěžovateli opatrovníka sice poté, co se mu

bezvýsledně prostřednictvím různých orgánů doručit žalobu snažil,

sám se však nijak tehdejší pobyt stěžovatele zjistit nepokusil

a nevyčerpal tak všechny dostupné možnosti ke zjištění jeho

pobytu. Přitom ustanovení opatrovníka musí předcházet šetření

o tom, zda jsou dány předpoklady tohoto postupu řízení či nikoliv

a i nepřítomnému účastníku řízení musí být zajištěna ochrana jeho

zájmů (rozhodnutí č. 21/71 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek). Ustanovení občanského soudního řádu o ustanovení

opatrovníka nemohou být používána jen z důvodu urychlení vyřízení

věci. Podmínky pro ustanovení opatrovníka stěžovateli podle § 29

odst. 2 o. s. ř. tak v daném případě nebyly zjištěny

vyčerpávajícím způsobem, za této situace stěžovateli opatrovník

ustanoven neměl být. Pokud soud za tohoto stavu ve věci jednal,

odňal tak stěžovateli možnost jednat před soudem a bez toho, že by

stěžovateli byla dána písemná výpověď z nájmu bytu - a chyběla tak

hmotněprávní podmínka pro rozhodování podle § 711 odst. 1 o.z.

- napadeným rozhodnutím přesto k výpovědi z nájmu přivolil,

porušil tak nejen čl. 38 odst. 2 Listiny, ale také čl. 36 odst.

l Listiny. Ústavní soud proto z uvedených důvodů napadené

rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb.]

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. prosince 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru