Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 20/97Nález ÚS ze dne 28.04.1997K důsledkům usnesení o zrušení trestů propadnutí majetku podle zákona č. 119/1990 Sb.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkvlastnické právo/ochrana
PoznámkaStanovisko Pl.ÚS-st 4/97. Překonává nález sp. zn. II.ÚS 173/95.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 45/7 SbNU 303
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.20.97
Datum podání20.01.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

119/1990 Sb., § 23 odst.2

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.a

265/1992 Sb., § 8 odst.2

87/1991 Sb., § 19, § 20


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 20/97 ze dne 28. 4. 1997

N 45/7 SbNU 303

K důsledkům usnesení o zrušení trestů propadnutí majetku podle zákona č. 119/1990 Sb.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 28. dubna 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. L. proti rozsudku Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 1996, čj. 19 Ca 485/95-18,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, zamítajícímu žalobu na

zrušení rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v P.

ze dne 26. 9. 1996, čj. 619/95 ZKI, stěžovatel uvádí, že byly-li

rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 1994, sp. zn. 5 Tz

29/93, zrušeny rozsudky bývalého Krajského soudu v Pardubicích ze

dne 27. 3. 1959, sp. zn. 3 To 129/59, a bývalého Lidového soudu

v Holicích ze dne 8. 9. 1958, sp. zn. T 69/58, o propadnutí

majetku, v ústavní stížnosti blíže specifikovaného, a došlo-li tak

k obnovení vlastnického práva stěžovatele k předmětným

nemovitostem s účinky ex tunc, měl Katastrální úřad v Pardubicích

na základě těchto řádně doložených skutečností rozhodnout o zápisu

vlastnického práva stěžovatele do katastru nemovitostí ve smyslu

ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. Krajský soud v Hradci

Králové porušil tedy svým rozsudkem ústavně zaručené právo

stěžovatele, vyplývající z článku 11 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto stěžovatel z těchto

důvodů navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno

a napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Krajský soud v Hradci Králové uvedl ve svém vyjádření ze dne

3. 4. 1997, že napadený rozsudek je v souladu s platnými právními

předpisy i základním právem, jehož se stěžovatel dovolává. I když

účelem zákona o soudní rehabilitaci je zejména zrušit odsuzující

soudní rozhodnutí za skutky, které byly v době nesvobody neprávem

označeny jako trestné, nelze přehlédnout, že mezi konfiskací

majetku a soudní rehabilitací je časový odstup delší než 40 let,

v němž konfiskovaný majetek měl vlastní osud. I když tedy došlo ke

zrušení odsuzujícího rozsudku, v němž byla také vyslovena

konfiskace nemovitosti, nedochází k obnově vlastnických práv ke

konfiskovanému majetku automaticky, ale pouze způsobem předvídaným

v ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., který odkazuje

na zákony později vydané. Tato zákonná úprava vyjadřuje úmysl

zákonodárce dosáhnout naplnění účelu zákona, aniž by docházelo ke

vzniku dalších křivd vůči osobám, které se na nezákonnosti v době

nesvobody nepodílely a majetek, který byl rehabilitovaným osobám

v minulosti konfiskován, dnes vlastní. Proto i z těchto důvodů

nemůže rehabilitovaná osoba nebo její právní zástupce dosáhnout

nápravy křivdy vzniklé konfiskací nemovitostí tím, že pouze

navrhne příslušnému katastrálnímu úřadu provedení zápisu práva do

katastru nemovitostí.

Vedlejší účastník Zeměměřický a katastrální inspektorát v P.

se dopisem ze dne 23. 3. 1997 postavení vedlejšího účastníka

vzdal.

Z obsahu spisu Zeměměřického a katastrálního inspektorátu

v P., sp. zn. 619/95 ZKI, jakož i spisu 19 Ca 485/95 Krajského

soudu v Hradci Králové, Ústavní soud zjistil, že na základě trhové

smlouvy ze dne 10. 9. 1928 bylo k předmětným nemovitostem v k. ú.

D. R. vloženo vlastnické právo pro J. a E. L., a to každému

k jedné ideální polovině. Již citovanými rozsudky bývalého

Lidového soudu v Holicích a bývalého Krajského soudu v Pardubicích

byl J. L. odsouzen, mimo jiné, k trestu propadnutí majetku,

přičemž na základě uvedených rozsudků bylo dne 31. 8. 1959 vloženo

vlastnické právo k uvedeným nemovitostem pro československý stát

- Okresní ústav národního zdraví v H. Již konstatovaným rozsudkem

Vrchního soudu v Praze byly zmíněné rozsudky v celém rozsahu

zrušeny a J. L. byl zproštěn obžaloby. Podáním ze dne 12. 4. 1995

požádal stěžovatel Katastrální úřad v Pardubicích o provedení

opravy zápisu v katastru nemovitostí v knihovní vložce č. 523

k. ú. D. R. Katastrální úřad v Pardubicích vydal dne 22. 8. 1995

pod čj. 121 OR 6/1995 rozhodnutí, jímž stěžovatelově žádosti

nevyhověl. O odvolání stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí

Katastrálního úřadu v Pardubicích rozhodl Zeměměřický

a katastrální inspektorát v P. dne 26. 9. 1995 pod sp. zn. 619/95

ZKI tak, že toto odvolání zamítl a rozhodnutí zmíněného

katastrálního úřadu potvrdil. Krajský soud v Hradci Králové, jenž

rozhodoval o žalobě stěžovatele na zrušení rozhodnutí

Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v P., rozhodl potom

rozsudkem ze dne 31. 10. 1996, čj. 19 Ca 485/95-18, tak, že žalobu

zamítl. V důvodech svého rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové

poukazuje na to, že zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,

obsahuje v ustanovení § 23 odst. 2 speciální ustanovení, podle

něhož podmínky uplatnění nároků, vyplývajících ze zrušených výroků

o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci,

jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, upraví zvláštní

zákon. Tímto zákonem je třeba rozumět jednak zákon č. 87/1991 Sb.,

o mimosoudních rehabilitacích, jednak zákon č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Pouze postup podle těchto zákonů může vést k získání listiny

způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí, takovou listinu však

stěžovatel nezískal.

V souvislosti s rozhodováním v této věci dospěl senát

k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu,

vysloveného v nálezu tohoto soudu ze dne 11. 7. 1996, čj. II. ÚS

173/95-46. Ve výroku tohoto nálezu je uvedeno, že pravomocná

soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní

rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., zákona č. 633/1992

Sb. a zákona č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky

o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou

opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona

č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č.

90/1996 Sb. V důvodech uvedeného nálezu je pak konstatováno, že

soudní usnesení o zrušení trestních rozsudků, včetně zrušení

trestu propadnutí majetku, je závažným rozhodnutím státního

orgánu, které musí respektovat i katastrální úřady. Zákon o soudní

rehabilitaci č. 119/1990 Sb. v § 23 odst. 2 odkazuje na zvláštní

zákon, který upraví podmínky pro uplatňování nároků vyplývajících

ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, jakož i způsob

náhrady a rozsah těchto nároků. Tímto zákonem se stal zákon č.

87/1991 Sb., který podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS

117/93, nezměnil nic výslovně na tom, že v důsledku zrušení

takových rozhodnutí v trestních věcech a jejich výroku

o propadnutí majetku ex tunc, se obnovilo původní vlastnictví

majetku. Tento zákon stanovil pouze postup, jakým se má oprávněná

osoba domáhat do určité doby vydání svého majetku od osoby

povinné. Odmítavým stanoviskem katastrálních úřadů dochází

k právně závadné situaci, kdy v zápisech katastrálních operátů

jsou trvale vykazovány konfiskační trestní rozsudky a odmítáno

provedení záznamů soudních usnesení, která tyto rozsudky zrušují.

Podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. stěžovateli

požadované záznamy nemají sice vliv na vznik, změnu nebo zánik

práva, nicméně vytvářejí tzv. nuda proprietas, neboť atributy

výkonu vlastnického práva, tj. věc užívat, požívat, disponovat jí

a zcizovat ji, přináleží jiným osobám než vlastníkům. Záznam této

právní skutečnosti přísluší katastrálnímu úřadu. Stěžovatelům

nelze přisvědčiti v tom, že v jejich případě došlo k porušení

článku 11 odst. 1 druhá věta Listiny, došlo však k porušení článku

4 odst. 4 Listiny, neboť odmítnutím provedení záznamu, včetně

odejmutí možnosti obrany (denegata justitia), nebylo šetřeno

podstaty a smyslu základních práv a svobod stěžovatelů.

Za tohoto stavu věci nezbývalo proto, než podle ustanovení

§ 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, předložit spornou

otázku k posouzení plénu. Plénum Ústavního soudu České republiky

ve svém stanovisku ze dne 11. 3. 1997, sp. zn. Pl. ÚS st. 4/97,

dospělo k závěru, že citovaný nález druhého senátu je v rozporu

s účelem zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných

věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Podle

ustanovení § 1 tohoto zákona k nemovitostem evidovaným v katastru

nemovitostí České republiky (dále jen "katastr") se zapisuje

vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému

břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva (odst. 1). Další

práva se do katastru zapisují, pokud tak stanoví zvláštní zákon

(zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České

republiky, ve znění pozdějších předpisů). Zápisem se rozumí vklad

(§ 2), záznam (§ 7), poznámka (§ 9) nebo její výmaz (odst.3).

Zápisy mají právní a evidenční účinky podle tohoto zákona (odst.

4). Podle ustanovení § 7 odst. 1 citovaného zákona práva uvedená

v § 1 odst. 1, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona,

rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné

dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují záznamem

údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných

listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují

právní vztahy, do katastru. Podle ustanovení § 8 odst. 2

citovaného zákona, je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo

jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální

úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji

vyhotovil.

Jak se v uvedeném stanovisku dále uvádí, otázku, zda

pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb.,

o soudní rehabilitaci, jsou listinou způsobilou být podkladem

k provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv

k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, třeba tedy vzhledem

k uvedené zákonné úpravě odpovědět negativně. Tak by tomu mohlo

být pouze v případě, kdyby uvedená soudní rozhodnutí

konstituovala, a to bez dalšího, nabytí vlastnictví

k nemovitostem, resp. k jinému majetku, u něhož byl vysloven trest

propadnutí nebo zabrání. Ustanovení § 23 odst. 2 zákona č.

119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, váže však úpravu podmínek

uplatňování nároků, vyplývajících ze zrušených výroků o trestu

propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož

i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, na zvláštní zákon, kterým

je možno rozuměti zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních

rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (§ 19 a § 20), jakož

i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě

a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů [§ 6

odst. 1 písm. a)]. Při úvaze o tom, zda právě citované ustanovení

§ 23 odst. 2 je, či není v rozporu zejména s článkem 11 odst. 1

Listiny, je nutno vycházet z toho, že smyslem a účelem tohoto

ustanovení je v prvé řadě také ochrana původního vlastníka, a to

především vzhledem k možné námitce vydržení. Ustanovení § 23

zákona o soudní rehabilitaci chrání tedy právo každého vlastnit

majetek potud, že se mu náhrady dostane v každém případě, i když

nikoliv vždy cestou naturální restituce.

Pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb.,

o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud

obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí

majetku, nejsou tedy podle zmíněného stanoviska listinou

způsobilou být podkladem k provedení záznamu podle ustanovení

§ 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických

a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších

předpisů, neboť tomu, aby je bylo možno takto chápat, brání již

citované ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní

rehabilitaci. Druhý senát neměl proto ve věci sp. zn. II. ÚS

173/95 ústavní stížnosti vyhovět, a to navíc, ve výroku svého

nálezu, způsobem, který je v rozporu i s ustanovením § 82 odst.

3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Vzhledem

k vázanosti tímto stanoviskem pléna podle ustanovení § 23 zákona

č. 182/1993 Sb. má Ústavní soud v projednávané věci za to, že

napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové nedošlo

k vytýkanému porušení ústavně zaručeného práva vyplývajícího

z článku 11 odst. 1 Listiny, a proto ze všech uvedených důvodů

podle ustanovení § 82 odst. 1 citovaného zákona ústavní stížnost

zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 28. dubna 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru