Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 2/01Nález ÚS ze dne 19.11.2001Navrácení majetku (restituce věci užívané jednotným zemědělským družstvem)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVlastnictví
Vyvlastnění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 175/24 SbNU 299
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.2.01
Datum vyhlášení03.12.2001
Datum podání02.01.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1

2/1993 Sb., čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

15/1959 Sb.

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.o

49/1959 Sb., § 23


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 2/01 ze dne 19. 11. 2001

N 175/24 SbNU 299

Navrácení majetku (restituce věci užívané jednotným zemědělským družstvem)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti

J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze

dne 4. 10. 2000, č.j. 10 Ca 259/2000-20 a rozhodnutí Okresního

úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 6. 2000,

č.j. PÚ/546/00-Šv, za účasti Krajského soudu v Českých

Budějovicích jako účastníka řízení a Okresního úřadu v Písku,

okresního pozemkového úřadu, jako vedlejšího účastníka, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.

10. 2000, č.j. 10 Ca 259/2000-20 a rozhodnutí Okresního úřadu

v Písku, okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 6. 2000, č.j.

PÚ/546/00-Šv, se zrušují.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2001, doplněným

podáním ze dne 28. 2. 2001, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní

soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 4. 10. 2000, č.j. 10 Ca 259/2000-20

a rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu

ze dne 14. 6. 2000, č.j. PÚ/546/00-Šv, jimiž bylo pravomocně

určeno, že není vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k. ú. V.,

tj. p.č. 563/1, ostatní plocha o výměře 5906 m2 a p.č. 563/2, les

o výměře 117 m2, s odůvodněním, že zjištěné okolnosti nezakládají

restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě, neboť

zestátnění pozemku proběhlo v souladu s vládním nařízením č.

15/1959 Sb.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno

jeho ústavně zaručené základní právo vlastnit majetek a na ochranu

vlastnického práva, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod ("Listina"). V odůvodnění své stížnosti

zrekapituloval dosavadní průběh řízení, kdy jeho věc byla

opakovaně řešena jak Okresním pozemkovým úřadem v Písku, tak

Krajským soudem v Českých Budějovicích, a vyjádřil nesouhlas

s právním posouzením věci, jak bylo učiněno zejména krajským

soudem. Za správný považuje ten právní názor, podle něhož

předmětné pozemky (původně jedna parcela) byly právními předchůdci

sdruženy do JZD V., byly tudíž užívány na základě práva

družstevního užívání, a že podle tehdy platných právních předpisů

bylo vyloučeno, aby takové věci byly vyvlastněny podle vl. nař. č.

15/1959 Sb., jak tomu bylo v jeho případě.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve

svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru

nedošlo k porušení práv stěžovatele, neboť soud projednal právní

věc předepsaným procesním způsobem a státní moc uplatnil v mezích

daných zákonem. Při věcném rozhodování posuzoval ve smyslu § 244

a násl. o.s.ř. zákonnost rozhodování Okresního pozemkového úřadu

v Písku a neshledal její porušení. Věc byla pozemkovým úřadem

i přezkumným soudem posuzována opakovaně, skutková zjištění byla

úplná. Pozemkový úřad a následně i soud, vycházel z předchozího

rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích z 20. 4. 2000, sp.

zn. 10 Ca 404/99, ve kterém byl vysloven závazný právní názor, že

aplikace vládního nařízení č. 15/1959 Sb. na daný případ vyloučena

nebyla a restituční titul proto podle § 6 odst. 1 písm. o) zákona

o půdě nebyl dán. Pokud stěžovatel spatřuje porušení svých práv ve

výsledku řízení, pak rovněž ani tento názor soud nesdílí, neboť

nebylo zasaženo do jeho ústavního práva na soudní ochranu, ani do

jeho práva vlastnit majetek, protože smyslem tohoto ustanovení je

chránit pouze právo konstituované a nikoliv případný právní nárok.

Současně vyjádřil názor, že stížnost byla podána po lhůtě

stanovené pro její podání, neboť napadené rozhodnutí nabylo právní

moci dne 6. 11. 2000 a dle prezenčního razítka byla ústavní

stížnost Ústavnímu soudu doručena dne 5. 3. 2001, tedy po uplynutí

zákonem stanovené lhůty. Závěrem navrhl vydání nálezu, kterým se

ústavní stížnost odmítá a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního

jednání.

Okresní úřad Písek - okresní pozemkový úřad, jako vedlejší

účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se

ztotožňuje s tvrzením stěžovatele obsaženém v ústavní stížnosti,

podle něhož pozemkový úřad napadené rozhodnutí vydal proti svému

přesvědčení a jen proto, že byl k tomu zavázán právním názorem

Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřeném ve zrušujícím

rozsudku ze dne 20. 4. 2000, č.j. 10 Ca 404/99-16. I po

potvrzujícím rozsudku téhož soudu ze dne 4. 10. 2000 je nadále

přesvědčen, že obě napadená rozhodnutí protiústavně odepřela

stěžovateli ochranu jeho majetkového práva stanovenou zákonem

o půdě, Ústavou ČR a Listinou. Právní stanovisko k celé

záležitosti je zevrubně popsáno v rozhodnutí ze dne 19. 11. 1999,

č.j. PÚ/94/91-B, na jehož důvody odkázal. Polemické výhrady

k ústavní stížnosti nemá a navrhl, aby obě napadená rozhodnutí

byla Ústavním soudem z výše uvedených důvodů zrušena.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 259/2000 a správní spis okresního

pozemkového úřadu PÚ/94/91, který mu byl zaslán včetně

navazujícího správního spisu finančního referátu Okresního úřadu

v Písku, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro

rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti a návrhům s ní

spojeným, je třeba zcela vyhovět, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost (jejíž

vady byly odstraněny podáním doručeným dne 5. 3. 2001) byla podána

na poštu dne 29. 12. 2000 a tudíž včas. Tvrzení stěžovatele

o zásahu do vlastnického práva chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny

ovšem nelze přisvědčit, s ohledem na ustálenou a obecně dostupnou

judikaturu Ústavního soudu, dle níž uvedeným článkem je chráněno

zpravidla vlastnictví již existující, nikoliv tedy tvrzený nárok

na ně. Nicméně Ústavní soud posuzoval, zda v daném případě nedošlo

k zásahu do jiných ústavních práv a svobod, než jak bylo namítáno

v odůvodnění ústavní stížnosti, a zejména, zda přezkumné řízení ve

své komplexnosti lze považovat za spravedlivé, zejména s ohledem

na konkrétní okolnosti daného případu a s ohledem na účel

příslušných restitučních zákonů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele

s právním posouzením jeho restituční věci krajským soudem,

konkrétně s jeho závěrem, že předmětný pozemek bylo možno

vyvlastnit podle vl. nař. č. 15/1959 Sb., neboť se nejednalo o věc

užívanou jednotným zemědělským družstvem na základě právních

poměrů vzniklých podle předpisů upravujících vztahy mezi těmito

družstvy a jejich členy ve smyslu § 2 odst. 2 cit. vl. nař.,

a tudíž že zestátnění pozemku bylo vykonáno v souladu s tehdy

platnými zákonnými předpisy. Ústavní soud je přesvědčen, že

takovýto právní názor je v extrémním nesouladu se skutkovými

zjištěními, jak vyplývají z vyžádaných spisů. Z nich Ústavní soud

zjistil, že právní předchůdce stěžovatele, tj. L. Š., byl ke dni

19. 10. 1961, tj. ke dni vydání rozhodnutí podle § 9 odst. 1 vyhl.

č. 88/1959 Ú.l. (prováděcí vyhláška k vl. nař. č. 15/1959 Sb.),

členem JZD V. Jako člen družstva byl povinen podle § 23 odst.

zák.č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstev (účinného

od 1. 10. 1959 do 31. 12. 1975), sdružit veškeré pozemky, včetně

lesních (a to nikoliv pouze ty, jichž byl výlučným vlastníkem, ale

i pozemky ve spoluvlastnictví, případně i pozemky v nájmu), do

společného družstevního hospodaření, a to bez ohledu na skutečnost

vyplývající např. z č.l. 1 postoupeného správního spisu finančního

referátu OÚ v Písku, že usnesením JZD V. ze dne 23. 5. 1958 měl

být pozemek "vypuštěn" z obhospodařování tohoto družstva,

"s podmínkou odpisu plochy ze zemědělské půdy a údržby příjezdové

cesty". K pozemkům sdruženým náleželo družstvu právo družstevního

užívání, jehož obsah byl upraven v ust. § 24 odst. 3 cit. zákona.

Toto právo mělo povahu práva věcného, přičemž tehdejší právní

úprava zásadně nepředpokládala jeho zánik (s výjimkou snad

výjimečných případů zcizení takových pozemků se souhlasem

družstva, kdy v praxi šlo převážně o darování státu) "vyčleněním"

z družstevního užívání. Takové "vyčlenění" mohlo znamenat pouze

souhlas k převodu vlastnictví pozemku ve smyslu § 23 odst. 3 cit.

zákona. Pokud tedy družstvo v odůvodněných výjimečných případech

nehodlalo sdružený pozemek využívat samo, mělo možnost buď - při

zachování práva družstevního užívání - pozemek pronajmout (§ 24

odst. 3 cit. zákona), nebo podle § 23 odst. 3 cit. zákona udělit

souhlas k jeho převodu. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že

L. Š. neprojevil vůli pozemek převést, byť JZD V. s takovým

převodem by nepochybně souhlasilo. Za takové situace J. s. h.

a JZD V. nic nebránilo uzavřít smlouvu o nájmu předmětného

sdruženého pozemku. To, že J. s. h. si byly vědomy skutečnosti

předpokládané v ust. § 2 odst. 2 vl. nař. č. 15/1959 Sb.. tj. že

předmětný pozemek je užíván zemědělským družstvem na základě

právních poměrů vzniklých podle předpisů upravujících vztahy mezi

tímto družstvem a jeho členem, zřetelně vyplývá např. z přípisu J.

s. h. finančnímu odboru ONV Milevsko ze dne 11. 12. 1959 (č.l. 2

správního spisu finančního referátu OÚ v Písku), kde je mj. žádáno

"o lask. předběžné sdělení, zda a kdy rozhodnete o převodu, či

v daném případě naši žádost odmítnete s poukazem na ust. § 2 odst.

2 vl. nař. č. 15/59 Sb.". Lze tedy konstatovat, že v daném případě

byla aplikace vl. nař. č. 15/1959 Sb. vyloučena, neboť předmětný

pozemek byl ve smyslu § 2 odst. 2 cit. vl. nař. věcí užívanou

Jednotným zemědělským družstvem V. na základě práva družstevního

užívání podle ust. § 24 zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných

zemědělských družstvech, a tudíž rozhodnutí ONV v Písku ze dne

19. 10. 1961, č.j. fin.88/188 Mil.z r. 1961-Pec bylo vydáno, ve

smyslu § 6 odst. 1 písm. o) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, v rozporu s tehdy platnými zákonnými

předpisy, tj. s cit. zákonem č. 49/1959 Sb. a cit. vl. nař. č.

15/1959 Sb. Dále nelze přehlédnout, že rozhodnutí o přechodu

najaté věci do socialistického vlastnictví podle § 4 odst. 3 cit.

vl. nařízení bylo možné vydat pouze v případech, kdy věc již

organizace socialistického sektoru užívala na základě nájemního

nebo jiného právního poměru, vzniklého přede dnem 25. 3. 1959.

Vždy se ovšem muselo jednat o poměr právní (např. občanskoprávní

nebo právní poměr upravený jinými právními předpisy, např. národní

správa, předběžné užívání při vyvlastňovacím řízení), nikoliv

faktický, jak nesprávně dovozuje krajský soud. Vyžádané spisy

neobsahuji jakýkoliv důkaz o tom, že předmětný pozemek byl užíván

na základě právního poměru. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, nic by

to nezměnilo na skutečnosti, že v případě stěžovatele došlo ze

strany orgánů státní moci i tzv. socialistických organizací, při

vyvlastnění pozemku podle cit. vl. nařízení k hrubému zneužití

tehdy platných právních předpisů, lze-li je vůbec takto označovat.

Za tohoto stavu pak nezbývá než konstatovat, že v posuzovaném

případě nebyla orgány veřejné moci poskytnuta právům stěžovatele

dostatečná ochrana, čímž bylo zasaženo do jeho práva na soudní

a jinou právní ochranu, tak jak vyplývá z čl. 36 Listiny

základních práv a svobod, což ve svých důsledcích znamená

i porušení principu právního státu založeného na úctě k právům

občanů (čl. l Ústavy). Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodnutí

napadená ústavní stížností zrušil (§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. listopadu 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru