Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 198/19 #1Usnesení ÚS ze dne 30.01.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
MINISTERSTVO / MINISTR - kultury
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2019:4.US.198.19.1
Datum podání17.01.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 219a odst.2, § 221 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 198/19 ze dne 30. 1. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), z. s., se sídlem v Praze 1, Národní 41, zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 599, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. 13 Co 349/2017-589, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva kultury jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá proti vedlejším účastníkovi (žalovanému) zaplacení částky 77 548 833 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004 žalobu opakovaně zamítl; Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud naopak dvakrát zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně soudu k dalšímu řízení.

Napotřetí nalézací soud opět žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, č. j. 30 C 37/2004-500, odvolací soud však vyhověl stěžovatelčině odvolání, zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění (kromě kasačních důvodů) uvedl, že meritem sporu je věc skutkově a právně složitá, obsáhlá a dosud neřešená. Soudkyně přidělená rozvrhem práce věc skončí dříve, než nový soudce, který by se musel seznamovat s celým spisovým materiálem, stejně jako s danou problematikou mající přesah z odškodnění za nesprávný úřední postup státu do autorského a správního práva - proto odvolací soud nepřikázal věc k rozhodnutí jinému samosoudci postupem podle § 221 odst. 2 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 17. 1. 2019.

Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1183/17, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1183/17).

Ústavní stížnost je předčasná, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek obvodního soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy nebylo pravomocně skončeno a stále probíhá. Je třeba vyčkat výsledku řízení a teprve poté brojit ústavní stížností proti pravomocnému meritornímu rozhodnutí; za splnění podmínek zákona bude projednatelná teprve ústavní stížnost proti výslednému rozhodnutí obecných soudů, po vyčerpání všech opravných prostředků, i těch mimořádných.

K nevyhovění návrhu stěžovatelky na aplikaci § 221 odst. 2 o. s. ř. je nutné uvést, že v případě přikázání věci jinému senátu (samosoudci) pro nerespektování závazného právního názoru "vyššího soudu" (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) nejde o nárokový nástroj procesního práva v rukou účastníků řízení. Není povinností příslušného soudu rozhodovat o návrhu účastníka na přikázání věci jinému senátu (soudci) a je výlučně na uvážení odvolacího (dovolacího) soudu v rámci rozhodovací činnosti, zda jsou dány důvody pro mimořádné přikázání věci k rozhodnutí jinému soudci. Jelikož tím dochází k prolomení ústavně upraveného pravidla zákonného soudce, je třeba být při aplikaci tohoto institutu zdrženlivý. Odvolací soud se s návrhem stěžovatelky řádně (v zásadě nadbytečně) a ústavně konformním způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, neboť ponechání věci u samosoudkyně určené rozvrhem práce opřel o zásadu hospodárnosti a ekonomie řízení, rovněž zaručenou v ústavní rovině.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru