Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 197/96Nález ÚS ze dne 12.06.1997K vázanosti senátu ÚS rozhodnutím pléna ÚS

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/svobodná soutěž politických sil
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkvolby/do Poslanecké sněmovny
volby/do Senátu
Osvědčení
Poznámkasenátní nález vychází ze sp. zn. Pl. ÚS 25/96, kterým je vázán
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 77/8 SbNU 243
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.197.96
Datum podání18.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 10, čl. 89 odst.2

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

247/1995 Sb., § 49 odst.2, § 49 odst.3, § 49 odst.4, § 50, § 51

99/1963 Sb., § 200n


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 197/96 ze dne 12. 6. 1997

N 77/8 SbNU 243

K vázanosti senátu ÚS rozhodnutím pléna ÚS

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl ve věci ústavní stížnosti

politické strany, zastoupené Mgr. M. B., proti usnesení Ústřední

volební komise ze dne 3. 6. 1996 a proti usnesení Nejvyššího soudu

ČR, č. j. Ovs 5/96/Št-24 ze dne 12. 6. 1996, takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne

18. 7. 1996, se politická strana domáhá zrušení usnesení Ústřední

volební komise ze dne 3. 6. 1996, kterým jako jiný orgán veřejné

moci schválila zápis o zpracování výsledků voleb do Poslanecké

sněmovny Parlamentu ČR, včetně třinácti příloh. Dále se domáhá

zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. j. Ovs 5/96/Št-24 ze dne

12. 6. 1996, kterým byla bez jednání zamítnuta stížnost této

strany na vydání osvědčení o zvolení poslancem, podaná proti

dvanácti poslancům, kteří mandát získali v tzv. druhém skrutiniu.

V těchto rozhodnutích spatřuje stěžovatelka zásah do ústavně

zaručených základních práv, neboť celkem 169 796 hlasů, které jí

byly ve volbách odevzdány, bylo v rozporu se zásadou přímého

volebního práva, zakotveného v čl. 18 Ústavy, použito

k administrativnímu přidělení mandátů kandidátům, kteří potřebné

hlasy voličů nezískali. Tím došlo i k porušení čl. 19 odst. 3

Ústavy. Ústavní stížnost dále namítá, že Nejvyšší soud ČR tím, že

ve věci nenařídil veřejné jednání za účasti účastníků řízení,

porušil též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále

jen "Listina").

Spolu s ústavní stížností byl podán návrh, aby Ústavní soud

zrušil v zákoně č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR,

ustanovení, jejichž aplikací došlo k výše uvedeným zásahům do

ústavně zaručených práv. Konkrétně bylo navrhováno zrušit v § 49

odst. 2, 3 a 4, dále zrušení věty "... které postoupily do prvního

skrutinia, ...", v § 50 odst. 1 a v § 51 odst. 2 zrušení celého

textu, vyjma části poslední věty, a to tak, aby toto ustanovení

znělo: "Kandidátní listinu pro druhé skrutinium sestaví Ústřední

volební komise podle preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty

této politické strany nebo koalice". Všechny tyto návrhy byly

odůvodňovány rozporem napadených ustanovení s čl. 18 a 19 Ústavy

ČR, jakož i s čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny. Dále bylo navrhováno,

aby v § 200n odst. 1 občanského soudního řádu byl zrušen text "bez

jednání usnesením", a to pro jeho rozpor s čl. 38 odst. 2 Listiny.

O těchto návrzích rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn.

Pl. ÚS 25/96 ze dne 2. dubna 1997 tak, že je zamítlo.

Ve vyjádření, které k ústavní stížnosti podal Nejvyšší soud

ČR jako účastník řízení, se k procesní stránce věci uvádí, že ust.

§ 200n odst. 1 o.s.ř. dává soudu možnost rozhodnout bez jednání

a že této možnosti soud také využil.Nejvyšší soud ČR dále uvádí,

že při počtu účastníků a desetidenní zákonné lhůtě k rozhodnutí

není prakticky ani možné postupovat jinak. Bylo využito možnosti

požádat o písemné, resp. faxové vyjádření k věci, v zásadě však

šlo jen o posouzení právních otázek a nebylo proto nutné provádět

dokazování za účasti stran. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že

soud nerespektoval čl. 18 a 19 Ústavy, odkázal Nejvyšší soud ČR na

odůvodnění napadeného usnesení.

Ústřední volební komise ve svém vyjádření k ústavní stížnosti

ze dne 12. 8. 1996 uvedla, že obsah této stížnosti je v podstatě

totožný se stížností podanou k Nejvyššímu soudu ČR, a proto

odkázala na vyjádření podané v řízení před tímto soudem, jehož

kopii přiložila. Z obsahu vyjádření je podstatné především to, že

ÚVK trvá na stanovisku, že při přidělování mandátů postupovala

plně v souladu s ustanoveními § 50 a 51 zákona č. 247/1995 Sb.

Mandáty dvanácti poslanců přidělené ve druhém skrutiniu proto

nemohou být neplatné.

Ústavní stížnost je založena na zpochybnění ústavnosti

ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR,

resp. ustanovení § 200n odst. 1 občanského soudního řádu, tedy

ustanovení, která byla aplikována v předmětné věci Ústřední

volební komisí, resp. Nejvyšším soudem ČR. Z toho vyplývá, že

v podstatě není zpochybňován postup těchto orgánů veřejné moci,

ale to, že postupovaly podle právních předpisů, které se

stěžovatelce jevily jako rozporné s ústavním pořádkem. Jak již

bylo uvedeno, nálezem pléna Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS

25/96 ze dne 2. 4. 1997, byla aplikovaná ustanovení zákona č.

247/1995 Sb. shledána jako souladná s ústavním pořádkem. Stejně

tak plénum Ústavního soudu posoudilo i napadené ustanovení § 200n

zákona č. 99/1963 Sb. (občanského soudního řádu), podle kterého

proběhlo řízení před Nejvyšším soudem ČR. Pokud jde o důvody,

které plénum Ústavního soudu k těmto závěrům vedly, odkazuje se

plně na odůvodnění citovaného nálezu.

Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí

Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Z toho

vyplývá, že také senát Ústavního soudu je plně vázán zmíněným

nálezem pléna tohoto soudu. Za této situace by mohlo být ústavní

stížnosti vyhověno jen tehdy, pokud by bylo zjištěno, že právní

předpisy byly aplikovány způsobem natolik extremním, že by to

vybočovalo z mezí ústavnosti. Přesto, že ústavní stížnost v tomto

směru neargumentovala, tj. stěžovatelka netvrdí, že by při sčítání

hlasů, které pro ni byly odevzdány, Ústřední volební komise

pochybila nebo se dopustila jiných nesprávností, kterými by

stěžovatelku v konečném výsledku poškodila, posoudil Ústavní soud

i tuto stránku věci. Dospěl však k názoru, že takový postup nelze

Ústřední volební komisi vytknout. Stejně tak nelze spatřovat

porušení ústavnosti v postupu Nejvyššího soudu ČR, který jako

orgán kompetentní k projednání volební stížnosti postupoval

způsobem, který zákon stanoví. Oba zmíněné orgány postupovaly

podle platných, a podle nálezu Ústavního soudu s ústavním pořádkem

souladných předpisů a na základě těchto předpisů dospěly

k závěrům, se kterými se sice stěžovatelka neztotožňuje, které

však odpovídají volebnímu systému, pro který se zákonodárná moc

kvalifikovaným způsobem rozhodla.

Ze všech výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost

zamítnuta, a to bez nařízení ústního jednání, když účastníci

řízení s rozhodnutím bez jednání vyslovili souhlas. (§ 44 odst.

2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru