Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 197/09 #1Usnesení ÚS ze dne 25.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní ústavní principy/demokratický právní ... více
Věcný rejstříkOdvolání
příslušnost/místní
opravný prostředek - řádný
Podání
lhůta/procesněprávní
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.197.09.1
Datum podání27.01.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 41 odst.2, § 204, § 208 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 197/09 ze dne 25. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele J. S., právně zastoupeného advokátem Mgr. Ivanem Chytilem, Maiselova 15, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008 sp. zn. 66 C 43/2007 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2008 sp. zn. 11 Cmo 131/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 1. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 29 Co 182,188/2007, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 12. 2006 sp. zn. 6 C 251/2001 pro opožděnost. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením žalobu pro zmatečnost zamítl a vrchní soud výrok usnesení potvrdil.

Se závěry obecných soudů se stěžovatel neztotožnil, neboť dle jeho názoru jsou příliš formalistické, zvláště pak za situace, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 sídlí na totožné adrese jako Obvodní soud pro Prahu 9. Je tedy zřejmé, že v předmětném případě došlo toliko ke zjevné chybě v psaní. Odvolání bylo podáno k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 6. 3. 2007 namísto správně k Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 bylo odvolání doručeno dne 13. 3. 2007, tedy po uplynutí odvolací lhůty, která marně uplynula dne 6. 3. 2007. Stěžovatel je přesvědčen, že smyslem ani cílem příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), není připravit odvolatele o právo na odvolání v důsledku zjevné ojedinělé chyby v psaní v jednom z mnoha znaků pro označení soudu při odvolání, resp. v důsledku zjevné ojedinělé chyby v psaní v jednom z tisíců znaků, které odvolání jako celek obsahuje.

Danou záležitost je zapotřebí posoudit i z hlediska analogie práva, kdy právní řád České republiky obsahuje ustanovení, z kterého vyplývá, že ke zjevným chybám v psaní se nepřihlíží - ustanovení § 37 odst. 3 občanského zákoníku. Stejně tak právní řád obsahuje právní předpisy, v nichž se nachází ustanovení k odstranění tvrdosti právních předpisů. Stěžovatel je přesvědčen, že výše uvedené ustanovení občanského zákoníku představuje jednu ze základních zásad právního státu a přesahuje meze občanského práva a stojí nad ním i nad ostatními zákony s tím, že by mělo být bráno v potaz i v právních vztazích, na které se primárně občanský zákoník neužije a které se primárně posuzují podle jiných zákonů. Podle ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. má soud každý úkon posuzovat podle obsahu bez ohledu na nesprávné označení úkonu. V daném případě je z obsahu předmětného podání přes chybu v psaní zřejmé, že se jedná o odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 směřující k témuž soudu. I podle tohoto ustanovení mohly soudy odvolání posoudit správně jako včasně podané a nikoliv způsobem, kterým věc vyhodnotily v neprospěch stěžovatele. Stěžovatel má za to, že mu nemůže být přičítáno k tíži, že označení Obvodního soudu pro Prahu 9 se liší od dalších tří obvodních soudů sídlících v téže budově pouze jedním znakem, přičemž toto specifikum mají v České republice pouze soudy sídlící v Praze 10, v justičním areálu Na Míčánkách. Tato skutečnost je jednou ze základních příčin dosavadních negativních důsledků shora uvedené chyby v psaní.

III.

Ústavní soud posoudil předmětnou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což se však v předmětném případě nestalo.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení základního práva na spravedlivý proces došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však Ústavní soud v tomto případě nezjistil.

Podmínky pro podání odvolání v rámci občanského soudního řízení stanoví ustanovení § 201 a násl. o. s. ř., kterých se obecné soudy při posuzování podaného odvolání bezezbytku přidržely a není jim tak čeho vytknout. Z ustanovení § 204 odst. 1 vyplývá, že se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. V tomto konkrétním případě je sice zjevné, že došlo k omylu, to však nic nemění na skutečnosti, že odvolání bylo doručeno nejprve Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a teprve posléze Obvodnímu soudu pro Prahu 9. V tomto světle je třeba nahlížet i na otázku přílišného formalizmu, neboť skutečnost doručení odvolání Obvodnímu soudu pro Prahu 8 již změnit nelze.

Občanský soudní řád výslovně stanoví v ustanovení § 204 odst. 2 případy, ve kterých je na fakticky opožděně podané odvolání nahlíženo jako na odvolání včasné, přičemž se jedná o zákonem stanovenou výjimku z obecného pravidla daného ustanovením § 204 odst. 1. Ustanovení 208 odst. 2 obsahuje pravidlo, dle něhož se postupuje v případě, že je odvolání podáno u jiného, než příslušného soudu. V případě, že by obecné soudy připustily, byť judikaturně, rozšíření dikce zákona, popřely by smysl a účel výše citovaných ustanovení. Vytýká-li stěžovatel obecným soudům, že neposoudily jeho podání z hlediska obsahu, nelze se s jeho závěry ztotožnit, neboť o něm rozhodly jako o odvolání. Posouzení včasnosti návrhu nemá na jeho obsah žádného vlivu, neboť bez ohledu na to, zda bylo podáno včas či opožděně, stále se jedná o odvolání.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru