Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1955/10 #1Usnesení ÚS ze dne 11.10.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
trestný čin/krádež
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1955.10.1
Datum podání08.07.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 247 odst.1, § 257 odst.1

141/1961 Sb., § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1955/10 ze dne 11. 10. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti K. G., zastoupeného Mgr. Liborem Hlaváčem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Kopečná 14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2010 sp. zn. 9 To 86/2010 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2009 čj. 12 T 191/2008-809 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným osobně dne 8. 7. 2010 se K. G. (dále též "obviněný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlavní uvedenými rozhodnutími vydanými v trestní věci Městského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 12 T 191/2008 bylo porušeno jeho právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tato rozhodnutí nálezem zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 12 T 191/2008 vyplývají následující skutečnosti.

Dne 18. 11. 2009 nalézací soud obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona, a trestným činem poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. zákona ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona a odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem; dále mu uložil povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu, přičemž některé poškozené se zbytky jejich nároků na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dne 22. 4. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozhodnutím (v petitu ústavní stížnosti nesprávně označeným jako "rozsudek") odvolání obviněného, manželky a státního zástupce zamítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy porušily jeho právo na řízení před nestranným soudem. Dále uvedl, že k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny došlo tím, že "soud dostatečně a důsledně neaplikoval ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, dle kterého je soud povinen hodnotit všechny důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech." Stěžovatel zejména nesouhlasil se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil svědeckou výpověď Z. F., jež byla hlavním důkazem obžaloby; konstatoval, že stejné námitky uplatnil již v odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu a na tyto námitky zcela odkázal.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Stěžovatel tvrdil, že řízení v jeho trestní věci nebylo spravedlivé, zejména v důsledku nesprávného hodnocení důkazů obecnými soudy.

Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost skutkových zjištění, resp. způsob interpretace a aplikace trestního zákona nebo trestního řádu obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je zejména posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele z vyžádaného spisu nalézacího soudu nezjistil. Ústavní stížnost je pouhým opakováním argumentace, s níž se obecné soudy ústavně relevantním způsobem již vypořádaly ve svých rozhodnutích.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 11. října 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru