Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1927/11 #1Usnesení ÚS ze dne 22.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Předběžné opatření
Ochrana osobnosti
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1927.11.1
Datum podání01.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 11

99/1963 Sb., § 76b, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1927/11 ze dne 22. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Janem Hrubcem, advokátem se sídlem Brno, Bzenecká 17, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2011 č. j. 72 Nc 30/2011-39 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2011 č. j. 17 Co 169/2011-48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. července 2011 a doplněnou podáními ze dne 17. července 2011 a 18. července 2011, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že obě napadená rozhodnutí nerespektovala ústavní práva stěžovatele na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny, na rovnost stěžovatele před soudy dle čl. 1 Listiny, na ochranu lidské důstojnosti a dobrého jména, osobní cti a dobré pověsti dle čl. 10 odst. 1 Listiny, na ochranu života dle čl. 6 odst. 1 Listiny, na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením dle čl. 7 odst. 2 Listiny a na ochranu zdraví stěžovatele dle čl. 31 Listiny.

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") sp. zn. 72 Nc 30/2011 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se dne 15. dubna 2011 návrhem na zahájení řízení domáhal u městského soudu zákazu styku a zdržení se kontaktu v blízkosti stěžovatele na vzdálenost 5 m ve vztahu k J. S., H. D. a M. D. z důvodu nových indicií zřetelně naznačujících, že s velkou pravděpodobností dojde k dalšímu účelovému napadení stěžovatele, tedy z důvodu ochrany osobnosti stěžovatele. Městský soud podání stěžovatele jako návrh na vydání předběžného opatření dle § 76b o. s. ř. usnesením ze dne 18. dubna 2011 č. j. 72 Nc 30/2011-39 zamítl. Ke stěžovatelem podanému odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. května 2011 č. j. 17 Co 169/2011-48 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že zjevné porušení svých základních práv a svobod spatřuje v laxním usnesení soudů obou stupňů, kterými nebyla respektována jeho základní práva. Dle názoru stěžovatele odvolací soud byl předem rozhodnut, jak s jeho věcí naloží, nevypořádal se s relevantními procesními fakty uvedenými v odvolání stěžovatele ze dne 26. dubna 2011 a přejal bez právního důvodu tvrzení prvostupňového soudce, že se jedná o předběžné opatření, čímž odvolací řízení zatížil vadou řádného odůvodnění dle ustanovení § 157 odst. 1 a 2 o. s. ř. Stěžovatel má za to, že ve věci rozhodující soudci jsou součástí organizované skupiny, jejímž cílem je umlčet a poškodit stěžovatele.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci stěžovatelem napadených rozhodnutí, se jedná o rozhodnutí, která mají charakter předběžných a dočasných opatření. Ústavní soud je v takovém případě oprávněn se jen přesvědčit, zda jsou tyto důvody vůbec dány, a zda obecné soudy při rozhodování o předběžném opatření postupovaly ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 189/01; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10). K přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu osvědčil základní skutečnosti, tedy nárok sám, a u tohoto typu předběžného opatření osvědčil také pravděpodobnost možného výkonu rozhodnutí.

Ke vzneseným námitkám stěžovatele je třeba uvést, že bylo zcela v dispozici stěžovatele, ke kterému soudu bude jeho návrh směřovat i čeho se bude domáhat. Dle ustanovení § 11 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pokud bylo úmyslem stěžovatele podat žalobu ve věci ochrany osobnosti podle ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku, pak věcně příslušným je pro tento případ krajský soud, který rozhoduje jako soud prvního stupně [§ 9 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Jestliže stěžovatel adresoval svůj návrh městskému soudu, byl na místě postup dle dikce ustanovení § 76b o. s. ř, neboť každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).

Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu ve věci rozhodujících soudů při vydání jejich rozhodnutí. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že oba soudy se celou věcí náležitě zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a uvedly, jaké okolnosti je k jejich rozhodnutím vedly. Z tohoto důvodu nemůže Ústavní soud souhlasit s tvrzením stěžovatele, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho tvrzená základní práva chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru