Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1910/17 #1Usnesení ÚS ze dne 22.05.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkInsolvence
řízení/přerušení
konkurz a vyrovnání
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.1910.17.1
Datum podání20.06.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/2006 Sb., § 308 odst.1 písm.a, § 85 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1910/17 ze dne 22. 5. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Petra Dohodila, zastoupeného JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem Švehlova 46, Dvůr Králové nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2017 č. j. KSHK 35 INS 6796/2015-B-37/celk.8, výroková část I., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v ústavní stížnosti s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v jeho výrokové části I.

Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením v insolvenční věci zamítl návrhy dlužníka (dále také "stěžovatel") ze dne 13. 3. 2017, a to na zrušení konkursu (výroková část I.) a na odklad dražby ve výroku specifikovaných nemovitých věci (výroková část II.). Soud zdůraznil, že k rozhodnutí o návrhu dlužníka na zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon"), ani k jeho návrhu na odklad dražby předmětných nemovitostí nenařizoval jednání, a to ve smyslu § 85 odst. 1 citovaného zákona, neboť to jednak tento zákon nestanoví a ani sám soud to nepovažoval za nutné. K návrhu na zrušení konkursu soud podal podrobnou rekapitulaci dosavadního vývoje ve věci a zdůraznil, že pohledávka věřitele CONNING, s. r. o. (dále jen "věřitel") byla v insolvenčním řízení zjištěna, je navíc zajištěná i vykonatelná a námitky stěžovatele, který tuto pohledávku původně (v insolvenčním návrhu) nerozporoval, nemohou vzhledem k průběhu insolvenčního řízení obstát. Stejně tak nemůže mít v předmětném insolvenčním řízení žádné relevantní následky ani řízení probíhající u tamějšího soudu pod sp. zn. 16 C 109/2016, neboť se věcně netýká pohledávky věřitele. O této pohledávce bylo pravomocně rozhodnuto již rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2009 č. j. 14 C 120/2004-114, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2010 č. j. 38 Co 7/2010-152, když na tato rozhodnutí odkazoval s poukazem na vykonatelnost pohledávky sám stěžovatel. Krajský soud dále uvedl, že ani stěžovatelem připomínané řízení proti rozhodnutí katastrálního úřadu se nedotýká jeho majetkové podstaty, samotného insolvenčního řízení a ostatně i kdyby nějaké řízení ohledně pohledávky či jiného práva týkajícího se majetkové podstaty probíhalo, bylo by ve smyslu § 140a ve spojení s § 265 odst. 2 insolvenčního zákona ze zákona přerušeno. Soud nemá pochybnosti, že na základě tvrzení samotného dlužníka byl jeho úpadek zjištěn zcela oprávněně a je na základě pravomocného rozhodnutí řešen konkursem. Jiná tvrzení dlužníka - ohledně v insolvenčním řízení zjištěné pohledávky a dokonce o "uhraditelnosti" pohledávek či o údajném potvrzení Jozefa Pikoly o zániku zástavního práva ze dne 14. 7. 2002, když došlo k vykonatelnosti pohledávky na základě rozhodnutí soudů v roce 2009 a 2010 - proto soud považoval za ryze účelová.

Stěžovatel poukázal na skutkové okolnosti souzené věci a uvedl, že napadené rozhodnutí vydal krajský soud, aniž by nařídil jednání. K zásahu do stěžovatelových základních práv měla přispět skutečnost, že uvedený soud nereflektoval postup Katastrálního pracoviště Hradec Králové, které odmítlo provést výmaz zástavního práva, v důsledku čehož "by došlo k odstranění nesprávného stavu". Insolvenční správce navíc "měl vyčkat či případně vstoupit do řízení 16 C 109/2016 vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové".

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Výkon jeho pravomoci přichází v úvahu pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).

V kontextu dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn výklad běžného zákonodárství s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip omezení posuzovat pouze tehdy, jestliže by aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02).

Nic takového však v souzené věci dovodit nelze. Soud aplikoval adekvátní právo a jeho použití náležitě a podrobně odůvodnil. Jedná se o výše připomenutou argumentaci Krajského soudu v Hradci, k níž Ústavní soud nemá v zásadě co dodat.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než zopakovat, že pouhý nesouhlas, resp. polemika se závěry zastávanými insolvenčním soudem, které jsou běžným projevem jeho interpretace a aplikace insolvenčního práva, nemůže sám o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a tedy ani porušení základních práv. Ústavní soud usuzuje, že se jej stěžovatel snaží postavit do pozice další soudní instance, která bude reflektovat jeho kusé a (při srovnání s jeho podáním krajskému soudu ze dne 13. 3. 2017) opakované výtky, jež Krajský soud v Hradci Králové již přesvědčivě popřel. Ústavní soud však není povolán k tomu, aby stěžovateli opětovně připomínal podstatnou argumentaci insolvenčních soudů, kterou sám z hlediska ústavnosti akceptuje. Argumentaci insolvenčního soudu považuje za logickou, jasnou, přesvědčivou a tedy i z ústavněprávního hlediska za plně akceptovatelnou.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2018

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru