Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 190/21 #1Usnesení ÚS ze dne 23.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
POLICIE - Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování - expozitura Ostrava
POLICIE - Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování - odbor forenzních analýz a dat
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /domovní prohlídka
Věcný rejstříktrestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2021:4.US.190.21.1
Datum podání22.01.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 158 odst.3 písm.j, § 83


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 190/21 ze dne 23. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů P. Š. a J. Š., zastoupených JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2020 č. j. 0 Nt 15092/2020-19 a postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru forenzních analýz a dat, za účasti Okresního soudu v Ostravě, Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru forenzních analýz a dat, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich základní právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních páv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu soukromí podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně se stěžovatelé domáhají uložení zákazu blíže určeným orgánům Policie České republiky pokračovat v porušování jejich základního práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny a příkazu obnovit stav před porušením tohoto základního práva.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v trestní věci vedené Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Ostrava (dále jen "policejní orgán") vydal Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadený příkaz k domovní prohlídce rodinného domu ve vlastnictví prvního stěžovatele, jehož uživateli jsou oba stěžovatelé, a rozhodl, že domovní prohlídka bude provedena v součinnosti s dalším policejním orgánem, tj. Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, odborem forenzních analýz a dat. Policejní orgán vede trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se mělo dopustit v souvislosti s činností obchodní společnosti X, několik fyzických osob, mezi nimi i stěžovatelé. Z dosavadních zjištění a ze šetření provedeného policejním orgánem vyplynul důvodný předpoklad, že v předmětné nemovitosti se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, které jsou nezbytné pro stanovení míry účasti jednotlivých podezřelých osob na prověřovaném jednání a k posouzení jejich případné trestní odpovědnosti, a to zejména listiny, které mohou objasnit a doložit prověřované skutkové okolnosti a které se nepodařilo opatřit ani správci daně. Konkrétně mělo jít o písemnou dokumentaci (smlouvy, účetní doklady, doklady o platbách apod.), výpočetní techniku a datové nosiče, příp. o "další dokumenty úzce související s prověřovanou věcí". Provedení prohlídky považoval okresní soud za neodkladný úkon ve smyslu § 158 odst. 3 písm. j) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, který je třeba realizovat již v současném stadiu trestního řízení; její provedení nelze odložit na dobu po případném zahájení trestního stíhání, neboť hrozí, že věci důležité pro trestní řízení budou z místa odstraněny osobami, které je mají ve své faktické moci, na neznámé místo, pozměněny, zničeny nebo naopak dodatečně účelově vytvořeny, čímž by došlo ke zmaření účelu trestního řízení. Výsledky prohlídky by podle okresního soudu mohly vést k získání podstatných důkazů pro rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, zejména posloužit pro přesný popis stíhaného skutku a na důkazní podporu dosavadních zjištění.

3. Prohlídka byla provedena dne 9. 12. 2020, o čemž policejní orgán sepsal protokol č. j. NCOZ-8261/TČ-2020-417705. Z protokolu se podává, že při prohlídce byly policejnímu orgánu vydány specifikované bankovní listiny a výpočetní technika.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Porušení svých základních práv spatřují stěžovatelé jednak ve vydání příkazu k domovní prohlídce, jednak i samotným následným provedením domovní prohlídky. Upozorňují, že v úvahu nepřipadaly jakékoliv opravné prostředky k přezkoumání provedení domovní prohlídky v soustavě státního zastupitelství, když příslušný státní zástupce vykonávající dozor či dohled by mohl pouze konstatovat, že orgán činný v trestním řízení konal to, co nařídil soud ve vydaném příkazu. Přitom právě realizace příkazu k domovní prohlídce je podle nich důvodem neústavnosti i následného zásahu policejního orgánu. K průběhu domovní prohlídky uvádějí, že k ní došlo v časných ranních hodinách, že se při ní po jejich domě pohybovalo 8 cizích osob, a její provedení vážně zasáhlo do osobního a rodinného života stěžovatelů, kteří mají tři nezletilé děti.

5. Stěžovatelé tvrdí, že pro provedení domovní prohlídky v jejich rodinném domě nebyly naplněny zákonné důvody. Namítají, že orgány činné v trestním řízení si nedostatečně prověřily prostředky trestního práva méně zasahující do základních lidských práv, že příkaz k domovní prohlídce je nedostatečně odůvodněn a že nebyly splněny zákonné podmínky pro povedení domovní prohlídky jako tzv. neodkladného a neopakovatelného úkonu. Poté uvádějí, že si policejní orgán dostatečně neprověřil informace uváděné v trestním oznámení, což bylo jeho povinností [odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)], a dovozují, že příkaz k domovní prohlídce nebyl opřen o žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat (byť i s větší mírou pochybností) na to, že by stěžovatelé měli spáchat úmyslný daňový trestný čin. Na podporu svého tvrzení stěžovatelé v průběhu řízení o ústavní stížnosti předložili analýzu zprávy o daňové kontrole zpracovanou dne 27. 1. 2021 JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským.

6. Podle stěžovatelů byly věci, po nichž bylo pátráno, určeny v příkazu k domovní prohlídce naprosto nekonkrétně, což jim znemožňovalo jejich dobrovolné vydání za účelem vyhnutí se provedení domovní prohlídky. V této souvislosti se dovolávají závěru z nálezu ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 3369/10 (N 4/64 SbNU 39) o tom, že z hlediska principu proporcionality je nutné považovat za nezbytné, aby v příkazu k domovní prohlídce bylo co možná nejpřesněji vymezeno to, po čem je pátráno.

7. Zvláštní důraz stěžovatelé kladou na odůvodnění svého tvrzení, že provedení domovní prohlídky nebylo tzv. neodkladným a neopakovatelným úkonem a informují, že vedení trestního řízení proti daňovému subjektu je veřejně známé již od jeho samotného počátku v srpnu 2020 (z tohoto hlediska považují argumentaci obavou z možného zametání stop po oznámení o vedení trestního řízení za naprosto nepřiléhavou).

8. V dalších částech ústavní stížnosti stěžovatelé konkretizují své námitky o možnosti nahradit domovní prohlídku jinými prostředky, poukazují na nerovnost před zákonem, protože nebyla nařízena domovní prohlídka u dalšího podezřelého a zaujímají stanovisko ke sporu o výklad daňových předpisů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v této části přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.

11. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali ústavní stížnost obsahově i argumentačně shodnou s ústavní stížností obchodních společností Y, X, a Z, v nichž stěžovatelé a další podezřelí působili ve funkci statutárních orgánů, nebo byli členy jejich orgánů. Posléze uvedená ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2021 sp. zn. II. ÚS 252/21 (pozn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Toto usnesení se vypořádalo s argumentací stěžovatelek shodnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti (bod 6. až 8.), tudíž Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených (pozn. závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nevyvrací ani stěžovateli předložená analýza - bod 5. i. f., neboť jde o polemiku se závěry finančního orgánu o neuznaných nákladech). Tento postup je v souladu s judikatorní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15).

12. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru