Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 189/94Nález ÚS ze dne 22.03.1995Bezúplatné převedení pozemku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
vlastnické právo/přechod/převod
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 17/3 SbNU 107
EcliECLI:CZ:US:1995:4.US.189.94
Datum podání23.11.1994
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 8 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 189/94 ze dne 22. 3. 1995

N 17/3 SbNU 107

Bezúplatné převedení pozemku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 22. března 1995

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) V.J, 2) B.J. 3) ing. Z.J.

4) J.J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.

9. 1994, čj. 17 Co 177/94-52, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 1994,

čj. 17 Co 177/94-52, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek

Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 12. 1993, čj. 1

C 673/93-23, ve znění, že se zamítá žaloba na zrušení kupní

smlouvy uzavřené dne 10. 1. 1975 mezi E.J. a manžely V. a M.J.,

registrované bývalým Státním notářstvím v Semilech pod sp. zn.

R I 86/75, v části týkající se převodu, ve výroku rozsudku blíže

uvedených, zemědělských pozemků, zpochybňují stěžovatelé zejména

závěry obecných soudů o tom, že předmětem prodeje byly i uvedené

zemědělské pozemky a poukazují v této souvislosti na skutečnost,

že převodkyně E. J. za ně úplatu nepožadovala. Z uvedených důvodů

proto navrhují zrušení rozsudků obecných soudů, neboť jimi bylo

porušeno základní lidské právo vlastnit věc.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozsudku, v němž je podrobně

vysvětleno, že nešlo o převod bezúplatný. V řízení o zrušení části

smlouvy (§ 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších

předpisů) nebylo totiž zapotřebí zkoumat platnost či neplatnost

kupní smlouvy ze dne 10. ledna 1975.

Vedlejší účastníci poukázali na rozsudek Krajského soudu

v Hradci Králové, s jehož právními závěry se ztotožňují. Podle

jejich názoru navíc zásah státu do svobodné smluvní vůle občanů

třeba považovat za nepřípustný, zejména když ani nejsou splněny

podmínky ustanovení § 72 odst. 1 písm. a zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, aby v této věci mohlo být jednáno.

Ústavní soud, jak již vyslovil ve svých dřívějších nálezech,

není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich

soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

základních práv a svobod. Takové ústavně zaručené základní právo

je zakotveno rovněž v článku 36 odst. 1 Listiny, zakládajícím

každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu, tedy ve své podstatě právo na

nestranný a spravedlivý proces, v němž soudce je při rozhodování

vázán zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy ČR). Právě zmíněný atribut

spravedlnosti, stejně jako vázanost zákonem, zahrnující v sobě

nezbytnost kvalifikovaného výkladu zákona i jeho řádné aplikace na

konkrétní případ, však v rozhodnutích obecných soudů chybí. Obecné

soudy sice zjistily, že smlouvou ze dne 10. 1. 1975 došlo matkou

stěžovatelů k převodu ve smlouvě blíže uvedených nemovitostí na

vedlejší účastníky, dospěly však současně k závěru, že tento

převod byl, vzhledem k textu druhého odstavce smlouvy - mezi

prodávanými nemovitostmi jsou uvedeny i pozemky, jichž se dotýká

ústavní stížnost -, v celém rozsahu úplatný. Tento závěr obecných

soudů však zjevně neobstojí a zpochybňuje zásadu nestranného

a spravedlivého procesu. Ve smlouvě samé, nikoli tedy v jakémsi

pozdějším prohlášení matky stěžovatelů, jak nesprávně konstatuje

krajský soud, je totiž výslovně uvedeno, že matka stěžovatelů za

zemědělské pozemky nic nepožaduje a v souladu s tím, jak Ústavní

soud zjistil z obsahu spisu R I 86/75 bývalého Státního notářství

v Semilech, byla se souhlasem vedlejších účastníků upravena

a dohodnuta i kupní cena tak, že byla snížena právě o cenu

zemědělských pozemků. Obecné soudy ve svých závěrech ve zřejmém

rozporu s výše uvedeným požadavkem nestranného a spravedlivého

procesu zcela přehlédly, že "bezúplatný převod" má vedle

"darování" v ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, své samostatné, i terminologicky jinak

vyjádřené, místo právě proto, že vzhledem k existenci "směrnice

o postupu při registraci smluv u státních notářství a při

udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů nemovitostí

okresními národními výbory", vydané dne 19. 5. 1964 ministerstvem

spravedlnosti a ministerstvem zemědělství, lesního a vodního

hospodářství (č. 297/64-MS-OK a čj. 61 516/64-MZ-práv.), uvádějící

v souvislosti s převodem obytných částí zemědělských usedlostí do

praxe i jakési "smluvní donucení" také stran zemědělských pozemků

k této usedlosti náležejících, byly uzavírány různé smíšené

smlouvy, pro jejichž obsah bylo nerozhodné, jak byly nazvány.

Jakkoli tedy smlouva ze dne 10. 1. 1975 byla označena jako smlouva

kupní, obsahovala ve skutečnosti také bezúplatný převod

zemědělských pozemků. K této bezúplatné povaze převodu

zemědělských pozemků směřovala v daných společenských poměrech

vůle obou smluvních stran právě proto, že každé z nich bylo

přinejmenším lhostejno, kdo tyto pozemky bude vlastnit. Vyplývá to

ostatně i z výpovědi V. J. při jednání dne 22. 11. 1993, v níž

uvedl, že po uzavření smlouvy zamýšlel předmětné zemědělské

pozemky darovat státu.

Zemědělské pozemky, jichž se ústavní stížnost týká, se tedy

ve smlouvě ze dne 10. 1. 1975 ocitly jen proto, že do smluvních

vztahů v této oblasti silně ingeroval stát, jinými slovy proto, že

do smlouvy zahrnuty být musely, byť jejich převod byl bezúplatný.

Jde tedy nepochybně o skutkovou podstatu uvedenou v ustanovení §

8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

jejíž existence je odůvodněna právě snahou zmírnit následky

některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům

zemědělského a lesního majetku v období let 1948 - 1989, a to

proto, že vzhledem ke kolektivizaci zemědělství půda sdružená ke

společnému hospodaření pozbyla pro jejich vlastníky jakoukoliv

hodnotu.

Rozhodnutími obecných soudů bylo tedy nepochybně porušeno

ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod. Protože Ústavní soud ústavní

stížnosti podle článku 87 odst. 1 písm. d Ústavy vyhověl, rozsudek

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 1994, čj. 17 Co

177/94-52, zrušil (§ 82 odst. 3 písm. a zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu).

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. března 1995

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru