Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1882/07 #2Nález ÚS ze dne 19.06.2008K povinnosti senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního předložit věc rozšířenému senátu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 112/49 SbNU 613
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.1882.07.2
Datum vyhlášení01.07.2008
Datum podání24.07.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.3

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.2, čl. 38 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 65 odst.1, § 17 odst.1

71/1967 Sb., § 65 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Porušení povinnosti senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního předložit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu v případě, že dospěl při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, představuje porušení práva účastníka řízení na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Honebního společenstva Stříbro zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 19. června 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2007 č. j. 3 As 25/2006-107, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2007 č. j. 5 As 25/2006-61, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2007 č. j. 3 As 27/2006-87, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. června 2007. V části směřující vůči rozsudkům Městského soudu v Praze odmítl ústavní stížnost pro nepřípustnost.

Narativní část

Stěžovatel napadl specifikované rozsudky Městského soudu v Praze a následně Nejvyššího správního soudu, jenž rozhodoval ve věci kasační stížnosti proti prvé skupině napadených rozhodnutí. Podstatou ústavní stížnosti je aplikace § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, a jeho posouzení ve vztahu k ustanovení § 65 odst. 1 soudního řádu správního, konkrétně otázka soudního přezkumu úvahy správního orgánu týkající se volby mezi nedotknutelností nabytých práv a možností jejich zrušení. Odlišně od právního závěru vysloveného v napadených rozhodnutích městského soudu i Nejvyššího správního soudu přitom rozhodl Nejvyšší správní soud již v rozsudku z 21. prosince 2006 č. j. 6 As 49/2004-77.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud poukázal na povinnost senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního postoupit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu v případě, že dospěl při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V dané věci senáty Nejvyššího správního soudu dospěly při svém rozhodování k právnímu názoru, který byl odlišný od právního názoru vyjádřeného v již uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2006, aniž by danou věc předložily rozšířenému senátu. Tím došlo k porušení práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, pročež Ústavní soud napadená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil. S ohledem na zásadu minimalizace zásahů do pravomoci obecných soudů odmítl ústavní stížnost v části směřující vůči specifikovaným rozhodnutím Městského soudu v Praze z důvodu její nepřípustnosti.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Holländer. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1882/07 ze dne 19. 6. 2008

N 112/49 SbNU 613

K povinnosti senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 soudního řádu správního předložit věc rozšířenému senátu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 19. června 2008 sp. zn. IV. ÚS 1882/07 ve věci ústavní stížnosti Honebního společenstva Stříbro, se sídlem Stříbro, Dukelská ul. - Farma, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2007 č. j. 3 As 25/2006-107 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 20/2005-35, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2007 č. j. 5 As 25/2006-61 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2006 č. j. 7 Ca 2/2005-32, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 18/2005-36, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2007 č. j. 3 As 27/2006-87 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 21/2005-34, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 19/2005-35, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. června 2007 č. j. 3 As 16/2006-91 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 17/2005-34, kterými bylo rozhodováno ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž senáty Nejvyššího správního soudu dospěly k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2007 č. j. 3 As 25/2006-107, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2007 č. j. 5 As 25/2006-61, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2007 č. j. 3 As 27/2006-87, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. června 2007 č. j. 3 As 16/2006-91 se zrušují.

II. Ve zbytku se návrh odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel Honební společenstvo Stříbro, se sídlem Stříbro, Dukelská ul. - Farma, se návrhy vedenými pod sp. zn. IV. ÚS 1882/07, I. ÚS 2371/07, IV. ÚS 2842/07, IV. ÚS 2818/07, I. ÚS 2843/07, IV. ÚS 2370/07 domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2007 č. j. As 25/2006-107 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 20/2005-35, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2007 č. j. 5 As 25/2006-61 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2006 č. j. 7 Ca 2/2005-32, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 18/2005-36, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2007 č. j. 3 As 27/2006-87 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 21/2005-34, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 19/2005-35, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. června 2007 č. j. 3 As 16/2006-91 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 17/2005-34.

Stěžovatel se domáhá zrušení označených rozhodnutí ve věci aplikace ustanovení § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a jeho posouzení ve vztahu k ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. Namítá, že jakkoli je volba mezi nedotknutelností nabytých práv a možností jejich zrušení věcí volné úvahy správního orgánu, tuto je nutno podrobit soudnímu přezkumu. Odkazuje zároveň na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2006 č. j. 6 As 49/2004-77, jakož i na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2007 č. j. 4 As 31/2006-73, jejichž obsahu plně koresponduje argumentace vyjádřená v předmětných ústavních stížnostech. V postupu Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu stěžovatel pro uvedené spatřuje dotčení v základním právu plynoucím z čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Poté, co konstatoval splnění podmínek dle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 o. s. ř., usnesením ze dne 5. února 2008 č. j. IV. ÚS 1882/07-16 Ústavní soud věci sp. zn. IV. ÚS 1882/07, I. ÚS 2371/07, IV. ÚS 2842/07, IV. ÚS 2818/07, I. ÚS 2843/07 a IV. ÚS 2370/07 spojil ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1882/07.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podal dne 20. prosince 2007 Nejvyšší správní soud vyjádření k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2842/07, v němž účastník řízení k argumentaci stěžovatelů především poukazuje na skutečnost, že stěžovateli sluší právo podat žalobu oproti následnému rozhodnutí odvolacího orgánu, čímž je ve vztahu k němu garantováno základní právo plynoucí z čl. 36 odst. 2 Listiny. V rámci řízení o žalobě si pak soud dle názoru účastníka řízení podle ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. učiní úsudek i o zákonnosti předcházejícího rozhodnutí, vydaného v mimoodvolacím řízení. Z pohledu právní jistoty a předvídatelnosti práva se ve vyjádření poukazuje na soulad ústavní stížností napadeného rozhodnutí s předchozími rozhodnutími Nejvyššího správního soudu (s usneseními ze dne 22. října 2003 sp. zn. 5 A 140/2002 a ze dne 16. dubna 2004 sp. zn. 7 A 34/2001), a to při vědomí skutečnosti že 4. senátem Nejvyššího správního soudu byla otázka možnosti soudního přezkumu rozhodnutí vydaných v řízení podle ustanovení § 65 odst. 1 správního řádu předložena rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu, jenž pak rozsudkem ze dne 28. srpna 2007 č. j. 4 As 31/2006-73, tedy následně po vynesení ústavní stížností napadeného rozsudku, vyslovil právní názor, že tato rozhodnutí přezkumu podléhají. S poukazem na jiné rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 24. dubna 2004 č. j. 2 Ans 3/2006-49) účastník řízení setrvává ale na názoru vysloveném v rozsudku ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102. S ohledem na uvedené navrhuje účastník řízení ústavní stížnost zamítnout.

K předmětné věci se vyjádřil rovněž Městský soud v Praze, a to vyjádřením doručeným Ústavnímu soudu dne 10. prosince 2007, v němž odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 18/2005-36. K vyžádání Ústavního soudu bylo dne 20. prosince 2007 Ústavnímu soudu doručeno dále vyjádření vedlejšího účastníka, Ministerstva zemědělství, v němž je především podrobně analyzována problematika namítaného dotčení práv Honebního společenstva Stříbro; ve věci aplikace ustanovení § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a jeho posouzení ve vztahu k ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. se pak kloní ke stanovisku Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, obsaženému v ústavní stížností napadených rozhodnutích. Pro uvedené vedlejší účastník navrhuje ústavní stížnost zamítnout.

K vyžádání Ústavního soudu podal dne 21. listopadu 2007 Nejvyšší správní soud jako účastník řízení vyjádření k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 2843/07 (směřující proti jeho rozhodnutí ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76), v němž je obsažena analogická argumentace, jakou vyslovil k věci sp. zn. IV. ÚS 2842/07. Městský soud v Praze ve vyjádření ze dne 20. listopadu 2007 toliko odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 13. prosince 2005 č. j. 8 Ca 19/2005-35.

K vyžádání Ústavního soudu jak Nejvyšší správní soud (přípisem ze dne 30. dubna 2008), tak i Městský soud v Praze (přípisem ze dne 29. dubna 2008) u všech ke společnému projednání a rozhodnutí Ústavním soudem spojených věcí odkázaly na již podaná vyjádření a zároveň vyslovily souhlas s upuštěním od ústního jednání.

S upuštěním od ústního jednání vyslovil souhlas rovněž i stěžovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 13. června 2008.

Dle své konstantní judikatury Ústavní soud při svém rozhodování o ústavních stížnostech je vázán petitem, není však vázán odůvodněním ústavní stížnosti, resp. není omezen pouze tvrzeními a argumentací obsaženou v ústavní stížnosti [srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151), II. ÚS 242/98 ze dne 25. 4. 2000 (N 62/18 SbNU 71), III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315), IV. ÚS 364/2000 ze dne 8. 8. 2002 (N 100/27 SbNU 139), I. ÚS 236/05 ze dne 4. 4. 2007 (N 59/45 SbNU 23), II. ÚS 315/05 ze dne 16. 3. 2006 (N 57/40 SbNU 557), I. ÚS 527/06 ze dne 7. 3. 2007 (N 43/44 SbNU 549), III. ÚS 655/06 ze dne 23. 5. 2007 (N 89/45 SbNU 303) aj.].

Své obsahové námitky stěžovatel opírá i o poukaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2006 č. j. 6 As 49/2004-77, v němž v analogické s posuzovanou věcí dospěl k odlišnému právnímu závěru. Ve spojení s dalšími důvody namítané protiústavnosti napadených soudních rozhodnutí spatřuje jejich ústavní deficit v dotčení v základním právu plynoucím z čl. 36 odst. 2 Listiny.

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 613/06 ze dne 18. 4. 2007 (N 68/45 SbNU 107) zaujal Ústavní soud stanovisko, dle něhož dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dle § 17 odst. 1 s. ř. s. povinen postoupit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Pakliže tak neučiní a ve věci sám rozhodne, uplatňuje státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatíží řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje porušení ústavního práva na zákonného soudce; příkaz, dle kterého "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci" (čl. 38 odst. 1 Listiny), vyvěrá z požadavku plnění jednoho z principů demokratického právního státu (srov. čl. 1 Ústavy České republiky); nerespektování zákona (zde soudního řádu správního) ohledně toho, v jakém složení senátu má být věc rozhodována, představuje ve svých důsledcích i porušení čl. 90 a čl. 94 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedený právní názor byl potvrzen i v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/07 ze dne 20. 6. 2007 (N 104/45 SbNU 429).

Stěžovatel Honební společenstvo Stříbro se ústavní stížností domáhá zrušení rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2007 č. j. 3 As 25/2006-107, ze dne 19. června 2007 č. j. 5 As 25/2006-61, ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102, ze dne 25. července 2007 č. j. 3 As 27/2006-87, ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76 a ze dne 27. června 2007 č. j. 3 As 16/2006-91.

V rozsudku ze dne 21. prosince 2006 č. j. 6 As 49/2004-77 jiný senát Nejvyššího správního soudu vyslovil právní názor odlišný od právního názoru obsaženého v uvedených rozhodnutích. Konstatoval, že povinností správního úřadu při rozhodování o zrušení rozhodnutí podle § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), je vždy vážit, zda práva nabytá podle pravomocného rozhodnutí, při jehož vydání byl porušen zákon, byla nabyta v dobré víře a zda mohou být zrušena. Volba mezi nedotknutelností nabytých práv a možností jejich zrušení je věcí volné úvahy správního orgánu, ta je ale podrobena přezkoumání soudem, přičemž soud zkoumá, které skutečnosti považoval správní orgán pro volbu za rozhodující, jakým způsobem je zjišťoval, jakými skutkovými a právními úvahami se přitom řídil a zda jeho úvaha neporušuje pravidla logického uvažování.

Senáty Nejvyššího správníhosoudu, jež vydaly ústavní stížností napadená rozhodnutí, tudíž dospěly při svém rozhodování k právnímu názoru, který byl odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jejich zákonnou povinností dle § 17 odst. 1 s. ř. s. bylo postoupit předmětné věci k rozhodnutí rozšířenému senátu. Zákonným soudcem pro jejich projednání a rozhodnutí byl pak rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Jelikož se tak nestalo, vydáním ústavní stížností napadených rozhodnutí Nejvyšší správní soud porušil základní právo stěžovatele na zákonného soudce, plynoucí z čl. 38 odst. 1 Listiny, pročež Ústavní soud rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2007 č. j. 3 As 25/2006-107, ze dne 19. června 2007 č. j. 5 As 25/2006-61, ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 18/2006-102, ze dne 25. července 2007 č. j. 3 As 27/2006-87, ze dne 8. srpna 2007 č. j. 3 As 20/2006-76 a ze dne 27. června 2007 č. j. 3 As 16/2006-91 zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.].

Dle právního názoru vyjádřeného v nálezu sp. zn. IV. ÚS 613/06 (viz výše) není na Ústavnímsoudu, aby v řízení o předmětné ústavní stížnosti vstupoval do jurisdikce Nejvyššího správního soudu a vyjadřoval se k výkladu jednoduchého práva, jestliže tak před ním mohl a měl učinit rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Teprve pokud by výklad následně přijatý Nejvyšším správním soudem porušoval základní práva stěžovatele, zejména právo na efektivní přístup k soudu, bylo by na Ústavním soudu, aby se věcí znovu zabýval [podobně srov. nález sp. zn. IV. ÚS 128/05 ze dne 10. 5. 2005 (N 100/37 SbNU 355)], přirozeně za předpokladu existence řádného návrhu.

Zrušením napadených rozsudků Nejvyššího správníhosoudu se stěžovateli otevírá možnost projednání jím uplatněných námitek před k tomu povolaným obecným soudem. Dle přesvědčení Ústavního soudu je ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací zásahů do pravomoci obecných soudů, jakož i jiných orgánů státní správy. Jinak řečeno, je nálezem vytvořen procesní prostor pro ochranu práv stěžovatele uvnitř soustavy obecných soudů novým rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nyní již v senátě správně složeném. I zde platí subsidiarita hmotněprávního k procesněprávnímu přezkumu [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 205/97 ze dne 11. 12. 1997 (N 159/9 SbNU 375), I. ÚS 549/2000 ze dne 18. 4. 2001 (N 63/22 SbNU 65) a další], nehledě na to, že zrušením rozhodnutí Městského soudu v Praze by Ústavní soud nepřípustně nahrazoval činnost rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Pro uvedené Ústavní soud ve zbytku návrh z důvodu jeho nepřípustnosti odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Pouze jako obiter dictum Ústavnísoud poznamenává, že je seznámen se skutečností, že v mezidobí Nejvyšší správní soud v rozšířeném senátu rozsudkem ze dne 28. srpna 2007 č. j. 4 As 31/2006-73 se již k předmětné právní otázce aplikace ustanovení § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve vztahu k ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. autoritativně vyslovil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru