Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1878/20 #1Usnesení ÚS ze dne 25.08.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 4
CELNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - Generální ředitelství cel
Soudce zpravodajŠámal Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstříkTrestní řízení
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.1878.20.1
Datum podání07.07.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79g, § 79a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1878/20 ze dne 25. 8. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného Mgr. Richardem Němcem, advokátem, sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. dubna 2020 sp. zn. 0 Nt 20004/2020, usnesení Generálního ředitelství cel, odboru 75.7 Pátrání Praha, ze dne 17. prosince. 2019 č. j. 65122/2019-900000-757.2, ze dne 17. prosince 2019 č. j. 65175/2019-900000-757.2 a ze dne 17. prosince 2019 č. j. 65133/2019-900000-757.2, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Generálního ředitelství cel, odboru 75.7 Pátrání Praha, sídlem Budějovická 7, Praha 4 - Michle, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž podle něj došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Generální ředitelství cel, odbor 75.7 Pátrání Praha (dále jen "policejní orgán"), napadenými usneseními zajistilo náhradní hodnotu stěžovatele podle 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Prvním napadeným usnesením zajistil policejní orgán finanční prostředky v hotovosti v hodnotě 975 000 Kč a 1 015 EUR nalezené u stěžovatele při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Druhým napadeným usnesením zajistil několik nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatele a třetím napadeným usnesením zajistil finanční prostředky včetně dodatečně došlých plateb až do výše 9 milionů Kč na bankovním účtu stěžovatele a dvou bankovních účtech jeho manželky.

3. Policejní orgán napadená usnesení odůvodnil tak, že organizovaná zločinecká skupina neoprávněně soustavně provozuje od roku 2018 nejméně 40 ks technických herních zařízení. Při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor zdokumentoval policejní orgán 57 ks technických herních zařízení. Zjištění policejního orgánu podle jeho tvrzení důvodně nasvědčovala tomu, že stěžovatel zastává v prověřované organizované zločinecké skupině roli organizátora a že může docházet k legalizaci výnosů z uvedené trestné činnosti přes jeho manželku, která se přihlásila k vlastnictví zajištěné hotovosti, avšak její původ nedoložila a její výše byla v příkrém rozporu s jejími daňovými přiznáními a zároveň s částkami, jimiž disponovala na svých bankovních účtech. Zjištění provedená úkony podle trestního řádu důvodně nasvědčují tomu, že finanční prostředky, kterými disponovala nebo mohla disponovat jmenovaná K. D., pocházejí zejména od jejího manžela L. D., který je důvodně podezřelý z výše popsané trestné činnosti, a to bez ohledu na to, zda zajištěné prostředky pocházejí přímo z trestné činnosti nebo z legální podnikatelské činnosti L. D., neboť jsou zajišťovány jako náhradní hodnota podle ustanovení § 79g odst. 1 trestního řádu.

4. Proti uvedeným usnesením podal stěžovatel stížnost, kterou Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") odmítl napadeným usnesením. Uvedl, že napadená usnesení policejního orgánu nejsou předčasná, nezákonná, ani nepřezkoumatelná, neboť úkony trestního řízení byly zahájeny řádně, spočívají na dostatečných skutkových zjištěních, jejich odůvodnění není příliš obecné. Není nutné, aby policejní orgán předložil nesporné a hotové závěry. Postačí, že z odůvodnění lze seznat, že policejní orgán vydal svá napadená usnesení na základě důvodného podezření o zapojení stěžovatele do prošetřované trestné činnosti. Obsahuje-li usnesení o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech limit "až do výše předběžně vyčíslené škody 9 milionů Kč", je to dostatečné. Obvodní soud dále uvedl, že jako náhradní hodnotu lze zajistit majetek osoby odlišné od stěžovatele. V jeho věci mohlo jít o jeho manželku, neboť mají společný přístup k zajištěným bankovním účtům. Namítl-li stěžovatel, že zajištěné nemovité věci nepochází z nelegálně nabytých zdrojů, uvedl obvodní soud, že nemovité věci jsou zajištěny jako náhradní hodnota, nikoli jako samotný výnos z trestné činnosti.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí představují nepřiměřený zásah do jeho práva na ochranu vlastnictví. Poukazuje, že v jeho věci chybí prvek dočasnosti, jak jej vymezil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1367/17 ze dne 13. 3. 2018 (N 46/88 SbNU 623), neboť proti stěžovateli dosud nebylo vzneseno "žádné formální obvinění", obvodní soud uvedenou skutečnost bagatelizuje. Napadeným usnesením policejního orgánu chybí skutkový základ, není z nich patrné, z jakých skutkových okolností policejní orgán dospěl k důvodnému podezření o zapojení stěžovatele do uvedené zločinecké skupiny, v rozhodnutí o zajištění bankovních účtů chybí konkrétní částka.

6. Odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu podle stěžovatele není dostatečné; nevypořádává se s námitkami stěžovatele o nekonkrétnosti podkladů policejního orgánu a o tom, že zajištěné věci jsou ve vlastnictví manželky. Poukazuje na to, že odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu je důkladnější než odůvodnění napadených usnesení policejního orgánu, což dokládá, že policejní orgán svá rozhodnutí neodůvodnil dostatečně a obvodní soud překračuje svou soudně-kontrolní roli a napravuje nezákonnosti policejních orgánů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí policejního orgánu o zajištění náhradní hodnoty v trestním řízení a proti navazujícímu rozhodnutí obecného soudu o stížnosti proti nim. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě [srov. nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. 8. 2015 (N 147/78 SbNU 275)]. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu uvedených opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429), usnesení sp. zn. III. ÚS 125/04 ze dne 1. 7. 2004; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

10. Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do zákonem vymezené pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nedošlo-li jejich postupem k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, a to i měl-li by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech jiný názor. Ve své rozhodovací praxi však formuloval požadavky, jimž orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů musí dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429)].

11. V nyní posuzované věci stěžovatel v prvé řadě tvrdí, že není splněna podmínka dočasnosti, což dokládá skutečností, že proti němu nebylo dosud zahájeno trestní stíhání. K uvedené námitce se ve svém napadeném usnesení vyjádřil již obvodní soud s tím, že vydání usnesení o zajištění náhradní hodnoty nijak nebrání skutečnost, že proti osobě, jejíž věc se zajišťuje, není dosud vedeno trestní stíhání. Námitkou proti délce trvání zajištění náhradní hodnoty se Ústavní soud v této fázi zabývat ani nemůže, neboť v nyní posuzované věci jde o přezkum samotných usnesení o zajištění náhradní hodnoty. Z nich nijak neplyne, že policejní orgán zajistil náhradní hodnotu na neohraničenou dobu. Stěžovatel má navíc možnost kdykoli žádat o zrušení nebo omezení zajištění, ve kterém příslušný orgán bude mít příležitost posoudit, zda doba zajištění již není nepřiměřeně dlouhá. V dané procesní situaci je však posouzení námitky nepřiměřené doby trvání s odkazem na dosud nezahájené trestní stíhání předčasné.

12. Také s námitkou, že policejní orgán neměl dostatek podkladů pro zajištění náhradní hodnoty, resp. z jeho napadených usnesení nelze seznat, jaké konkrétní poznatky jej vedly k závěru o důvodném podezření o zapojení stěžovatele do uvedené zločinecké skupin, se vypořádal již obvodní soud v napadeném usnesení, jež je v tomto směru řádně odůvodněné. Ústavní soud nemá důvod v něm učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

13. Stejně tak není opodstatněná námitka stěžovatele o chybějícím údaji o konkrétní částce zajištěných finančních prostředků na bankovních účtech v daném rozhodnutí o zajištění náhradní hodnoty. Opět lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu, jenž uvedl, že limit (konkrétní částku) obsahuje samotný výrok daného rozhodnutí, a stěžovatel proto pravdu nemá. Tím se obvodní soud s uvedenou námitkou srozumitelně a logicky vypořádal, přičemž stěžovatel svoji argumentaci ohledně ní v ústavní stížnosti více nerozvádí.

14. Odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu dostatečně určitě a podrobně reaguje na námitky stěžovatele, včetně jeho tvrzení, že zajištěné věci jsou ve vlastnictví manželky, přičemž je srozumitelné a logické. Vadou tohoto usnesení není další rozvedení argumentace k těmto námitkám, které nelze považovat ani za překročení jeho soudně-kontrolní role, ale ani za napravování nezákonnosti postupu policejních orgánů. Z uvedených důvodů napadené usnesení obvodního soudu neodporuje žádné z ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení podle hlavy páté Listiny.

15. Ústavní soud neshledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru