Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 186/96Nález ÚS ze dne 07.10.1996Ke správnímu rozhodnutí v podobě výzvy konstatující povinnost zaplatit splatný daňový nedoplatek

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkřízení/zastavení
daň/nedoplatek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 94/6 SbNU 187
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.186.96
Datum podání09.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 32 odst.1, § 73 odst.1, § 73 odst.2

586/1992 Sb.

99/1963 Sb., § 250d odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 186/96 ze dne 7. 10. 1996

N 94/6 SbNU 187

Ke správnímu rozhodnutí v podobě výzvy konstatující povinnost zaplatit splatný daňový nedoplatek

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 7. října 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. K. proti usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 1996, čj. 30 Ca 26/96-18,

a rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 29.

11. 1995, čj. FŘ/2260/95,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3.

1996, čj. 30 Ca 26/96-18, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i výzvě

k zaplacení daňového nedoplatku, vydané Finančním úřadem

v Jaroměři dne 17. 7. 1995 pod čj. 2446/95/S/1673/HB, ve spojení

s výše uvedeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci

Králové, stěžovatel v podstatě uvádí, že kontrola provedená

Finančním úřadem v Jaroměři byla završena výzvou k úhradě daňového

nedoplatku, nikoli rozhodnutím, ukládajícím mu daňovou povinnost.

V tom tkví důvod, proč se stěžovatel snažil obsah předmětné výzvy

zvrátit ve svůj prospěch, to se mu však nepodařilo nejen v řízení

u Finančního ředitelství v Hradci Králové, ale ani v řízení před

krajským soudem, jenž svým rozhodnutím o zastavení řízení odepřel

stěžovateli právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z uvedených

důvodů stěžovatel proto navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Krajský soud v Hradci Králové ve vyjádření předsedy senátu

JUDr. K. K. ze dne 23. 9. 1996 poukázal na důvody uvedené

v napadeném usnesení, k nimž dodal, že jeho závěry o tom, že

výzvou podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní

a poplatků, se neukládá daňová povinnost, ale pouze určuje

náhradní lhůta k plnění daňové povinnosti již stanovené, potvrzuje

i znění § 73 odst. 2 citovaného zákona, podle kterého může být

přikročeno k vymáhání daňového nedoplatku i bez předchozí výzvy

podle § 73 odst. 1. Krajský soud nezkoumal, zda rozhodnutí

ukládající daňovou povinnost již bylo vydáno, či nikoliv, neboť

toto zjištění pokládal pro posouzení přezkoumávaného rozhodnutí

správního orgánu za nepodstatné. Svým rozhodnutím krajský soud

tedy neporušil článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Hradci Králové

poukázal ve vyjádření své ředitelky JUDr. E. H. ze dne 2. 9. 1996

na článek III bod 9 zákona č. 259/1994 Sb., novelizující zákon č.

586/1992 Sb., o daních z příjmů. Podle tohoto novelizujícího

ustanovení v případech, kdy nebyly splněny podmínky pro osvobození

odložené daně podle § 28 odst. 7 zákona č. 389/1990 Sb., je

poplatník povinen odloženou daň doplatit nejpozději ve lhůtě pro

podání přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo k nesplnění

podmínek pro uplatnění odkladu, nebylo-li rozhodnutím správce daně

stanoveno jinak. Tak se v projednávané věci nestalo, a proto

poplatník měl již ze zákona povinnost odloženou daň pro nesplnění

podmínek osvobození doplatit k termínu 31. 3. 1995. Z toho plyne

i oprávněnost výzvy k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní

lhůtě podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní

a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bez jakéhokoli dalšího

rozhodnutí.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru Ústavní soud

zjistil z obsahu spisu Finančního ředitelství v Hradci Králové,

sp. zn. FŘ/2260/95, jakož i spisu 30 Ca 26/96 Krajského soudu

v Hradci Králové, že Finanční úřad v Jaroměři vyzval stěžovatele

dne 17. 7. 1995 pod čj. 2446/95/S/1673/HB podle ustanovení § 73

odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, k zaplacení daňového nedoplatku za období

1990 - 1992 ve výši Kč 736 075,--. Finanční ředitelství v Hradci

Králové přezkoumalo na základě stěžovatelem podaného odvolání

podle ustanovení § 50 odst. 3 citovaného zákona napadenou výzvu

a rozhodlo tak, že odvolání stěžovatele zamítlo. V závěru

obsáhlého odůvodnění svého rozhodnutí Finanční ředitelství

v Hradci Králové konstatuje, že k výzvě k zaplacení daňového

nedoplatku v náhradní lhůtě došlo oprávněně a že neexistují

zákonné důvody pro její zrušení, například z toho důvodu, že

daňový nedoplatek byl zaplacen nebo prominut, nebo že právo

vymáhat daň zaniklo. Krajský soud v Hradci Králové, jenž

rozhodoval o žalobě proti uvedenému rozhodnutí Finančního

ředitelství v Hradci Králové, napadeným usnesením řízení zastavil.

Jak uvádí krajský soud v důvodech svého rozhodnutí, pod pojmem

"rozhodnutí správního orgánu" v řízení podle hlavy páté části

druhé o. s. ř. je nutno chápat pravomocný a zpravidla

i vykonatelný výsledek správního řízení o určité záležitosti,

zasahující konečným způsobem do práv a povinností právnických nebo

fyzických osob. Podstatné pak je, aby správní orgán takovýmto

aktem autoritativním, a právní moc předpokládajícím, způsobem

zasáhl do právní sféry stěžovatele. V daném případě tato podmínka

není splněna, neboť výzva podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992

Sb., ve znění pozdějších předpisů, neukládá stěžovateli žádnou

povinnost, není ve smyslu ustanovení § 73 odst. 4 citovaného

zákona exekučním titulem, ale svou povahou pouhou upomínkou

k zaplacení daňového nedoplatku. Nelze proto mít za to, že by na

jejím základě vzniklo právo nebo povinnost podrobit se daňové

exekuci dříve, než stěžovatelova daňová povinnost bude stanovena

ve smyslu ustanovení § 32 odst. 8 citovaného zákona. Jde tedy

o rozhodnutí procesní povahy, uvozující řízení exekuční, tedy

rozhodnutí, kterým se neukládá daňová povinnost, ale pouze určuje

náhradní termín, v němž povinný má splnit již stanovenou daňovou

povinnost. Takové rozhodnutí však ve smyslu ustanovení § 248 odst.

2 písm. e) o. s. ř. nepodléhá přezkumné činnosti soudu, a proto

řízení muselo být podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř.

zastaveno.

Z ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě

daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, lze dovodit, že sám

pojem "splatný daňový nedoplatek" předpokládá, že správce daně

daňovému subjektu daň již vyměřil a předepsal. O stanoveném

základu daně a vyměřené dani vyrozumí správce daně daňový subjekt

platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem,

nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, a takto vyměřenou

daň současně předepíše (§ 46 odst. 1, odst. 4 citovaného zákona).

Podle ustanovení § 32 odst. 1 citovaného zákona lze v daňovém

řízení ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím.

V projednávané věci však nejde o případ, kdy by tento nebo

zvláštní zákon stanovil jinak (odst. 4 citovaného zákona), ani

o případ uvedený v odst. 5 citovaného zákona, kdy správce daně

nemusí sdělovat daňovému subjektu výsledek vyměření, protože

vyměřená daň se od daně uvedené v daňovém přiznání nebo hlášení

neodchyluje. Z obsahu spisu Finančního ředitelství v Hradci

Králové, sp. zn. FŘ/2260/95, a v něm založených přiznání

stěžovatele k daním z příjmů obyvatelstva za léta 1990 až 1992 je

totiž patrno, že stěžovatelovy údaje se liší od zjištění

Finančního úřadu v Jaroměři nejen pokud jde o sám odklad placení

daně, ale také pokud jde o celkovou výši daně. Napadená výzva

Finančního úřadu v Jaroměři a na ni navazující rozhodnutí

Finančního ředitelství v Hradci Králové deklarují tedy daňovou

povinnost, která však rozhodnutím správního orgánu nebyla doposud

založena. Takové rozhodnutí deklaratorní povahy má nepochybně

všechny atributy rozhodnutí správního orgánu a nelze je podle

názoru Ústavního soudu považovat za rozhodnutí pouhé procesní

povahy, jakým je kupříkladu zamítnutí odvolání pro jeho

opožděnost, rozhodnutí o přerušení řízení (§ 29 správního řádu)

apod. Jde totiž o rozhodnutí, které konstatuje existenci splatného

daňového nedoplatku, a tím i již existující daňovou povinnost

stěžovatele, a to jako první úkon daňové exekuce.

Postupem krajského soudu bylo tedy porušeno stěžovatelovo

ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36

odst. 1 Listiny, a proto Ústavní soud ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona napadené usnesení zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. října 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru