Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 186/02Usnesení ÚS ze dne 06.08.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.186.02
Datum podání27.03.2002
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 186/02 ze dne 6. 8. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. února 2002, sp. zn. 4 KZn 43/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. března 2002 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), stručné podání, ve kterém se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí státní zástupkyně, s konstatováním, že doplnění ústavní stížnosti a přílohy zašle do dvou dnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, byl její právní zástupce dopisem ze dne 12. dubna 2002, doručeným dne 17. dubna 2002, vyzván, aby doplnil ústavní stížnost a rovněž odstranil vady podání. K tomu mu byla stanovena lhůta 5 dní. Dne 22. dubna 2002 faxovým podáním požádal právní zástupce o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti do 26. dubna 2002. Faxovým podáním ze dne 25. dubna 2002, doplněným písemně dne 29. dubna 2002, pak vady podání odstranil.

V doplnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, jímž byla zamítnuta její stížnost do rozhodnutí usnesení Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Liberci ze dne 10. ledna 2002, sp. zn. ORLI 347/DS-TČ-2000. Tímto rozhodnutím bylo odloženo oznámení stěžovatelky o spáchání trestného činu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně popsala dopravní nehodu, při které byla jako chodkyně zachycena projíždějícím osobním vozidlem a následkem pádu na zem si poranila ruku. Uvedla rovněž, že na základě šetření policie a znaleckého posudku byla jako viník nehody označena sama, za což byla (jako policistka) disciplinárně potrestána. Z důvodu nesouhlasu s těmito závěry nechala vypracovat druhý znalecký posudek, který zcela jednoznačně potvrdil její názor. Státní zástupkyně nevzala tento posudek v úvahu a závěry učinila na základě výpovědi svědkyně.

Stěžovatelka se domnívá, že jednostranným rozhodnutím státní zástupkyně byla poškozena na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), aniž by uvedla konkrétní základní právo, jež mělo být napadeným rozhodnutím zasaženo.

Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník - Krajský státní zástupce. Ten uvedl, že v ústavní stížnosti uváděné argumenty již byly součástí spisového materiálu a státní zástupkyně je měla k dispozici při rozhodování o stížnosti stěžovatelky. Jedná se tedy o jejich opakování a navíc bez bližšího uvedení, jaké konkrétní ústavou zaručené právo mělo být dotčeno. Navrhl proto, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánu činného v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, byla stěžovatelka zkrácena na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo, neboť žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Tím spíše nemůže takový požadavek stěžovatelky být právem ústavním.

Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené Listinou, podle jejíhož čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který zákon stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestním řádem, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se stěžovatelka domnívala, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace Listiny neobstojí.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavnísoud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová Předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru