Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1851/07 #1Usnesení ÚS ze dne 20.02.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
advokát
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.1851.07.1
Datum podání20.07.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1851/07 ze dne 20. 2. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. A., zastoupeného JUDr. Evou Pálkovou, advokátkou se sídlem Kroměříž, Oskol 3201, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2007, č.j. 14 Co 61/2007-103, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, č.j. 19 C 382/2005-87 v rozsahu výroku III., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 3, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, dále v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1-3, čl. 13, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v čl. 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě a dále v čl. 7, čl. 14 odst. 1 a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Napadená usnesení se týkají výroku o náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka, ke které byl stěžoval soudy zavázán.

Stěžovatel dovozuje, že vedlejšímu účastníku nemohly vzniknout vyčíslené náklady právního zastoupení, neboť smlouva o právním zastoupení mezi vedlejším účastníkem a jeho advokátem je dle názoru stěžovatele absolutně neplatná. Dále stěžovatel uvádí, že odvolací soud nesprávně vypočetl náklady řízení v závislosti na počtu stěžovatelem žalovaných nároků. Stěžovatel soudům vytýká, že připustily, aby žalované v řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, zastupoval jako advokát tajemník České advokátní komory, jejímž je stěžovatel rovněž členem. Stěžovatel má za to, že s povinností tajemníka České advokátní komory ochraňovat práva a oprávněné zájmy jejích členů se neslučuje výkon funkce právního zástupce v soudním sporu vedeném proti jinému advokátovi.

Námitky stěžovatele se neopírají o konkrétní zákonné ustanovení, které by soudy nerespektovaly, jsou pouze uplatněním vlastního výkladu stěžovatele k otázce práv a povinností vyplývajících z funkce tajemníka České advokátní komory. Obsahově totožné námitky stěžovatele řešil již odvolací soud a dostatečným způsobem se s nimi vypořádal. Závěry, ke kterým dospěl, nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem není instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů. Jako orgán ochrany ústavnosti je povolán do jejich činnosti zasahovat jen za zcela specifických podmínek a sice tehdy, jestliže shledá, že soudy nepostupovaly v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Na porušení těchto principů a tedy zásah do základních práv a svobod účastníka řízení ovšem neukazuje odlišný přístup k interpretaci podústavního práva, který účastník řízení zaujme vůči napadenému rozhodnutí.

Nadto Ústavní soud odkazuje na ustálenou judikaturu týkající se problematiky rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy. K této otázce se opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity ohrožující sféru základních práv a svobod (sp.zn. IV.ÚS 10/98, II.ÚS 130/98, I.ÚS 30/02, IV.ÚS 303/02, III.ÚS 255/05); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Ve vztahu k návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl, že tajemníkovi České advokátní komory se zakazuje, aby poskytoval právní službu dle zákona o advokacii ve věci, v níž je účastníkem řízení advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru