Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1849/10 #1Usnesení ÚS ze dne 03.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Trestný čin
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1849.10.1
Datum podání28.06.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 155

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1849/10 ze dne 3. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Ing. P. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2010 sp. zn. 4 Tdo 118/2010, Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 3 To 302/2009 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2009 sp. zn. 3 T 56/2009, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným ze spáchání trestného činu útoku na veřejného činitele a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem výkonu uloženého trestu na zkušební dobu tří roků. Dle jeho přesvědčení je rozhodnutí postaveno pouze na protichůdných a v mnoha případech zmatečných svědeckých výpovědích a tvrzeních, na základě nichž však jak Městský soud v Brně, tak soud II. stupně, k němuž podal odvolání, nemohl dospět k jednoznačnému závěru, jenž by nevzbuzoval pochybnosti, že se trestného činu dopustil. Proto proti usnesení Krajského soudu v Brně podal dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl. Postupem všech jmenovaných soudů nebyla v trestním řízení vedeném proti jeho osobě dodržena zásada rovnosti stran - soudy neprovedly jím navrhované důkazy, nezabývaly se řádně znaleckým posudkem, který předložil, rozsudek byl vyhlášen v jeho nepřítomnosti, a to pak považuje za jednání, jenž vedlo k nesprávnému a nespravedlivému rozhodnutí ve věci.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení ze dne 29. 3. 2010 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl s poukazem na zákonná ustanovení vymezující dovolací důvody, na judikaturu svou i Ústavního soudu, se všemi námitkami v dovolání uplatněnými vypořádal a na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat. Pokud jde o skutková zjištění, na základě kterých došlo k odsouzení stěžovatele, pak možno poukázat na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně, obsahujícího výčet důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění, na základě kterých soud I. stupně spolehlivě jednání obviněného, spočívající v útoku na veřejného činitele (při policejní dopravní kontrole), zjistil a kvalifikoval dle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozhodnutí soudu I. a II. stupně pak jako nepřípustný, když v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva poskytl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru