Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1791/10 #1Usnesení ÚS ze dne 10.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkOdvolání
poplatek/soudní
lhůta/zmeškání
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1791.10.1
Datum podání21.06.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 208 odst.1, § 55, § 204 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1791/10 ze dne 10. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila ve věci stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., Svojsíkova 2/1596, Ostrava - Poruba, právně zastoupené advokátem Mgr. Tomášem Gureckým, Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, adresa pro doručování: Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. 5 Cmo 300/2009 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 11. 5. 2009 sp. zn. 19 Cm 55/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 6. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

V nalézacím řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod. sp. zn. 19 Cm 55/2005 byl dne 5. 10. 2007 vydán rozsudek pro zmeškání. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dne 6. 11. 2007 návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a odvolání. Návrh na zrušení rozsudku a odvolání proti rozsudku zaslala stěžovatelka soudu faxem a následně ve lhůtě poštou. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 19 Cm 55/2005 byl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítnut. Výzvou ze dne 1. 2. 2008 byl stěžovatel vyzván k uhrazení soudního poplatku za odvolání. Poplatek byl uhrazen. Podáním stěžovatelky doručeným krajskému soudu dne 20. 2. 2008 a 21. 2. 2008, tj. až po vyhotovení výzvy soudu k uhrazení soudního poplatku datované v Olomouci dne 1. 2. 2008 bylo podáno odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 19 Cm 55/2005. Stěžovatelka má za to, že vzhledem k tomu, že je v soudním spise její odvolání založeno, vzhledem k tomu, že ji soud vyzval k uhrazení soudního poplatku a vzhledem k tomu, že ona tento soudní poplatek zaplatila, bylo odvolání podáno řádně a včas. Napadenými rozhodnutími obecných soudů tak mělo dojít k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 4, čl. 36 a čl. 38 Listiny. Přípisem ze dne 25. 6. 2010 stěžovatelka poukázala na blíže neurčené rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož nelze přičítat k tíži účastníka řízení skutečnost, že ve spise se nenachází listina zaslaná účastníkem soudu.

III.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů státní moci a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů ani orgánů činných v trestním řízení a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti těchto orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

K namítanému porušení čl. 36 Listiny Ústavní soud opakovaně konstatuje, že se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že obecné soudy opřely své závěry o skutečnosti, mající oporu ve spisu.

Ústavní soud dále konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně právně akceptovat. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky. Soudy v odůvodnění napadených usnesení se otázkou lhůty, resp. včasného podání odvolání podrobně zabývaly a v tomto směru jim není čeho vytknout. Je sice pravdou, že v souvislosti s odvolacím řízením došlo ze strany krajského soudu k pochybení, pokud tento vyměřil stěžovatelce soudní poplatek za odvolání, nicméně tato skutečnost sama o sobě ještě nemůže ničeho změnit na takové skutkové okolnosti, jako je plynutí lhůty pro podání odvolání. Namítá-li stěžovatelka, že jí nelze přičítat k tíži skutečnost, že do spisu nebyla zařazena jí zaslaná listina, lze plně odkázat na odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, který se touto okolností ve svém odůvodnění zabýval. V souvislosti s prokazováním podávání návrhů lze v uvedené souvislosti odkázat též na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 179/2006, podle něhož je na účastníkovi řízení, aby ve sporném případě unesl důkazní břemeno tvrzení.

Co se týče nesprávného procesního postupu soudu při zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku z odvolání, tak tento byl reparován usnesením krajského soudu ze dne 1. 6. 2010, kterým bylo sporné usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 2. 2008 sp. zn. 19 Cm 55/2005 zrušeno a stěžovatelce byl zaplacený soudní poplatek vrácen.

Stran námitek zákonného soudce nezbývá než uvést, že tuto námitku vznáší stěžovatelka teprve v ústavní stížnosti a z materiálního hlediska tak nenaplnila princip subsidiarity, na němž je institut ústavní stížnosti založen.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru