Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1770/07 #1Nález ÚS ze dne 01.11.2007K interpretaci a aplikaci důvodu vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS České Budějovice
SOUD - OS Jindřichův Hradec
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip proporcionality
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
Věcný rejstříkvazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
obvinění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 181/47 SbNU 391
EcliECLI:CZ:US:2007:4.US.1770.07.1
Datum vyhlášení09.11.2007
Datum podání13.07.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.c, § 68 odst.3 písm.e, § 68 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pojem „pokračoval“ podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání a nikoliv před zahájením trestního stíhání. To neplatí, obstojí-li vazba uvalená dle uvedeného ustanovení na obviněného za skutek bezprostředně navazující na předchozí, zvláště pak poněkolikáté opakovanou trestnou činnost, v testu proporcionality, neboť sleduje legitimní cíl, a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout.

Vzetí do vazby za splnění těchto podmínek nepředstavuje porušení práva obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

IV. senát Ústavního soudu zamítl nálezem ze dne 1. listopadu 2007 v řízení o ústavních stížnostech návrh stěžovatele J. B. na zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci o vzetí do vazby ze dne 9. května 2007 č.j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67.

Narativní část

Stěžovatel byl napadeným usnesením ze dne 9. května 2007 vzat do tzv. předstižné vazby podle § 67 písm. c) a s odkazem na § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Téhož dne byl u Okresního soudu v Jindřichově Hradci podán návrh na potrestání stěžovatele pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona. Stěžovateli bylo v této souvislosti kladeno za vinu, že se ve dnech 3. a 6. května 2007 dopustil v návrhu specifikovaného násilného jednání vůči manželce, jež v ní vzbudilo obavy o život. Okresní soud dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že k předmětné trestné činnosti došlo i že se jí dopustil obviněný. S ohledem na jeho osobu přitom nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Dále zvážil skutečnost, že stěžovatel má v opisu rejstříků trestů 11 záznamů zejména za násilnou trestní činnost, navíc mu běží zkušební doba podmíněného odsouzení pro stejnou trestní činnost, pro kterou byl stíhán v dané věci. Okresní soud na stěžovatele uvalil vazbu a učinil právní závěr, že i když by obecně nebylo možné na stěžovatele uvalit vazbu podle § 68 odst. 2 trestního řádu, neboť byl stíhán pro trestný čin, u kterého horní hranice trestní sazby nepřevyšuje dva roky, byla splněna podmínka podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, podle něhož se omezení podle § 68 odst. 2 trestního řádu neužije v případě, že pokračoval v trestné činnosti, pro niž byl stíhán. Splnění této podmínky odůvodnil okresní soud posledním zmiňovaným odsouzením a tím, že se stíhané činnosti dopustil dvěma útoky. Zároveň byl dán důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu, přičemž s ohledem na osobu obviněného okresní soud vyloučil možnost nahradit vazbu jiným opatřením. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost. Krajský soud v Českých Budějovicích jí napadeným usnesením zamítl.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

V případě trestného činu, pro který byl stěžovatel stíhán, nebyla splněna podmínka horní hranice trestu odnětí svobody dvou let podle § 68 odst. 2 trestního řádu. Stěžovatel tedy mohl být vzat do vazby pouze v případě, že byla splněna jedna z podmínek podle § 68 odst. 3 trestního řádu. Ústavní soud posuzoval, zda v dané věci byla splněna podmínka pokračování v trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního zákona. Poukázal přitom na svou dosavadní judikaturu, podle níž se pojem „pokračoval“ podle tohoto ustanovení vztahuje pouze na pokračování v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoliv před jeho zahájením (nález I. ÚS 98/05 ze dne 15. prosince 2005, nález I. ÚS 783/04 ze dne 20. července 2006). Připustil ale legitimnost cíle ochrany osob trestnou činností ohrožených a postižených s ohledem na konkrétní skutečnosti daného případu, jež za předpokladu obstání v testu proporcionality umožňují soudu v dané věci dosáhnout přiměřeně šetrným prostředkem dosažení tohoto cíle (nález I. ÚS 695/06 ze dne 11. dubna 2007). V posuzované věci obecné soudy respektovaly teleologii § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, akceptovaly nutnost jeho interpretace ve smyslu pokračování v trestné činnosti obviněného po zahájení trestní činnosti, načež testem proporcionality poměřovaly hrozící následek nevzetí obviněného do vazby vzhledem k požadavku bezprostřednosti spáchání předmětného skutku navazujícího na předchozí trestnou činnost, na četnost opakování trestné činnosti, její intenzitu, jakož i intenzitu z ní plynoucí hrozícího následku. Obecné soudy tedy při aplikaci § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu neporušily právo stěžovatele podle čl. 8 odst. 5 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Holländer. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1770/07 ze dne 1. 11. 2007

N 181/47 SbNU 391

K interpretaci a aplikaci důvodu vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. IV. ÚS 1770/07 ve věci ústavní stížnosti J. B. proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67, jimiž byl stěžovatel vzat do vazby.

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci dle ústavní stížnosti

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 12. července 2007, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 o vzetí do vazby a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základním právu plynoucím z čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

II.

Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy

Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z přiložených usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67 bylo zjištěno následující:

Usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby podle § 68 trestního řádu, a to z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu a s odkazem na ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Stalo se tak poté, co byl u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 9. května 2007 podán návrh na potrestání stěžovatele pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona. Obviněnému, nyní stěžovateli v řízení před Ústavním soudem, bylo kladeno za vinu, že "dne 3. května 2007 v odpoledních hodinách v Dačicích v místě svého bydliště přiložil manželce V. B. na krk nůž se slovy, že ji uřízne hlavu, poté ji vláčel po podlaze obývacího pokoje, což v ní vzbudilo obavu o její život, dne 6. května 2007 kolem 15.00 hodin opět v místě svého bydliště chytil manželku za obě ruce a po zádech ji hodil do koupelny se slovy, že je škoda, že si nerozbila hlavu, že poté by ji hodil na hnůj" ..., což "znovu v jeho manželce vzbudilo obavy o život". Soud dospěl v rámci rozhodování o vzetí obviněného do vazby k závěru, dle něhož dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že k předmětné trestné činnosti došlo, jsou dány zřejmé důvody k podezření, že se jí dopustil obviněný, a s ohledem na jeho osobu nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Ze spisového materiálu soud dále zjistil, že obviněný byl trestním příkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. ledna 2007 č. j. 7 T 193/2006-19 uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1,5 roku. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 9. února 2007, přičemž stěžovatel se trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, dopustil tím, že 19. prosince 2006 ze svého mobilního telefonu odeslal své nevlastní dceři, poškozené M. T., několik SMS zpráv, ve kterých jí sděloval, že jí zničí manželství, že proti ní použije svoje lidi a potom už jí nikdo nepomůže, že za všechno zaplatí a brzy dostane to, co jí patří. To v poškozené vzhledem ke kriminální minulosti stěžovatele vzbudilo obavu o život její i jejího manžela. Okresní soud dále k osobě stěžovatele zjistil, že v opisu rejstříku trestů má 11 záznamů, přičemž v minulosti byl třikrát odsouzen pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona, v roce 1998 Okresním soudem v Mostě (sp. zn. 5 T 228/92) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9,5 roku. Soud v rozhodnutí konstatoval, že v rejstříku trestů má stěžovatel vyznačeny i dva záznamy pro trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona, za což mu v obou případech byly uloženy rovněž nepodmíněné tresty odnětí svobody, jakož i záznamy týkající se trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a trestných činů ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (v roce 1993 i podle § 221 odst. 3 trestního zákona). Na základě těchto skutečností soud uvedl, že obviněný je osobou, která má výrazné sklony k páchání násilné trestné činnosti, navíc mu běží zkušební doba podmíněného odsouzení pro stejnou trestnou činnost. Pro uvedené soud učinil právní závěr, dle něhož, i když je obviněný stíhán nyní pro trestný čin, u kterého horní hranice trestní sazby nepřevyšuje dva roky a nejsou tak splněny podmínky uvedené v § 68 odst. 2 trestního řádu, měl soud za to, že právě s ohledem na poslední zmiňované odsouzení a s ohledem na to, že nyní stíhané trestné činnosti se dopustil dvěma útoky, je splněna podmínka uvedená v § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu a na obviněného lze vazbu uvalit.

Takto vyložené důvody vedly pak soud k vyslovení obavy, že v případě propuštění na svobodu by obviněný mohl pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, případně by mohl své vyhrůžky vůči poškozené uskutečnit, čímž je dle něj založen důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Soud zároveň vyloučil, s ohledem na osobu obviněného, možnost nahradit vazbu jiným opatřením.

Ve stížnosti směřující do uvedeného usnesení soudu obviněný zejména namítl, že pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona se zřetelem k ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu lze vzít obviněného do vazby i při naplnění některého z důvodů vazby podle § 67 trestního řádu jen tehdy, existuje-li současně některý z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 trestního řádu, přičemž zákon v daném směru vyžaduje, aby takový obviněný "pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán", což dle něj nutno vykládat tak, že v časové posloupnosti muselo dojít nejdříve k zahájení trestního stíhání obviněného pro první skutek a poté by musel obviněný v téže trestné činnosti pokračovat.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67 předmětnou stížnost obviněného zamítl. Ke stížnostní námitce obviněného krajský soud uvedl, že je si vědom toho, že obviněný je stíhán pro trestný čin, u kterého je nutno vzhledem k jeho trestní sazbě vážit omezení uvedená v § 68 odst. 2 trestního řádu, podle kterého nelze vzít do vazby obviněného, jenž je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta. Soud odvolací se v tomto ohledu ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, jenž považoval podmínku podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu v dané věci za splněnou tím, že se obžalovaný nyní stíhané trestné činnosti dopustil dvěma útoky a navíc jen krátce poté, co začala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení pro totožnou trestnou činnost, spáchanou jen krátce před nyní posuzovanou trestnou činností. Na podporu uvedené argumentace krajský soud dodal, že nutnost uvalení vazby na obviněného byla v dané chvíli jediným, a to zcela legitimním a přiměřeným prostředkem pro to, aby mu bylo zabráněno v pokračování trestné činnosti, pro kterou je stíhán, a dále že uvedeného účelu vazby nelze dosáhnout ani přijetím záruk předpokládaných trestním řádem a ani jinými opatřeními, jaká už v této věci zvolila policie, totiž rozhodnutím o zákazu vstupu obviněného do společného bydliště s poškozenou ve smyslu § 21b odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Krajský soud v této souvislosti vyslovil názor, dle kterého ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu nelze vykládat jednotlivé a izolovaně, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu, a každý jednotlivý případ musí být nutně posuzován vždy individuálně, přičemž v návaznosti na interpretaci a výklad uvedených ustanovení nutno vždy vážit i obecná ustanovení trestního řádu, především pak ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu.

III.

Rekapitulace stížnostních bodů a petitu ústavní stížnosti

Stěžovatel dotčení v základním právu podle čl. 8 odst. 5 Listiny ze strany obecných soudů spatřuje v nesprávné interpretaci a aplikaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu ze strany obecných soudů. Vyslovuje názor, dle něhož podmínka uvedeného ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, prolamující zákaz vazby osob stíhaných pro tzv. bagatelní delikty, je splněna tehdy, jestliže v časové posloupnosti nejprve dojde k zahájení trestního stíhání obviněného pro určitý skutek a poté, co takovým aktem veřejné moci je důrazně upozorněn na protiprávnost svého jednání, obviněný v téže trestné činnosti spácháním dalšího skutku nebo skutků pokračuje. Stěžovatel v návaznosti na uvedené připomíná, že v dané věci k zahájení trestního stíhání vůči němu došlo teprve doručením návrhu na jeho potrestání soudu, a to v době, když jeho osobní svoboda byla omezena zadržením, takže dle něj nebyla splněna zákonná podmínka vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Dodává zároveň, že soudní výklad ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu suspenduje ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu, neboť klade fakticky na roveň ustanovení § 67 písm. c) a ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu.

Pro uvedené, tj. pro porušení ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) a § 147 trestního řádu, zakládající dotčení v základním právu podle čl. 8 odst. 5 Listiny, domáhá se stěžovatel zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67.

IV.

Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 31. srpna 2007 Krajský soud v Českých Budějovicích k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž předseda senátu krajského soudu uvádí, že se v obecné rovině s námitkami uplatněnými stěžovatelem v ústavní stížnosti v zásadě ztotožňuje. Takovýmto ztotožněním rozumí výklad stěžovatele ohledně ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Účastník řízení poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že ve svém rozhodnutí (obdobně, jak to učinil i soud okresní) se otázkou naplnění uvedených zákonných ustanovení v trestní věci stěžovatele zabýval. S ohledem na konkrétní okolnosti případu a reálnou obavu či hrozbu z možného dalšího násilnického jednání stěžovatele vůči poškozené pak došel k závěru, že vazba stěžovatele je pro obavu z pokračování v trestné činnosti důvodná a ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je naplněno. Krajský soud v tomto směru založil odůvodnění svého rozhodnutí na úvaze, dle níž ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu není možné vykládat jednotlivě a izolovaně bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu a především smyslu těchto ustanovení, resp. smyslu ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu a § 68 odst. 1 trestního řádu, a dále při interpretaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu nutno dle něj vážit i obecná ustanovení trestního řádu, především pak ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu ohledně účelu tohoto procesního předpisu.

S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl krajský soud ve svém vyjádření k závěru, dle něhož ústavní stížností napadenými rozhodnutími Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Krajského soudu v Českých Budějovicích nebyla porušena ústavní práva a svobody stěžovatele, pročež navrhuje předmětnou ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

K výzvě Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vedlejší účastník, Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci, ve svém vyjádření ze dne 27. srpna 2007 kromě krátké rekapitulace věci uvádí, že by bylo skutečně paradoxní, pokud by trestní řád fungoval tak, že by nemohl zamezit páchání trestné činnosti za situace, kdy u podezřelého je dána reálná obava, že v trestné činnosti bude pokračovat, resp. ji opakovat. V daném konkrétním případě by při formální aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dle vedlejšího účastníka skutečně hrozilo, že by obviněný mohl uskutečnit výhrůžky, které adresoval své manželce, pokud by jej soud nevzal do vazby. Upozornil na případy, kdy soudy striktně dodržely uvedené zákonné ustanovení a následně došlo ze strany obviněných k útoku na život poškozené osoby. Vedlejší účastník v této souvislosti vyslovuje názor, dle něhož by bylo nepochybně vhodné, aby ustanovení trestního řádu do budoucna, pokud jde o § 68 odst. 2 a 3 trestního řádu, doznalo změn tak, aby orgány činné v trestním řízení si takovýmto způsobem nemusely "vypomáhat" k tomu, aby nebezpečného pachatele omezily na svobodě.

K dalšímu průběhu vazby stěžovatele pak okresní státní zastupitelství sdělilo, že v mezidobí nebylo postupováno podle § 71 odst. 3 trestního řádu, samosoudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 29. června 2007 rozhodovala v intencích § 72 odst. 3 trestního řádu, tedy o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, kterou zamítla, a současně nepřijala jeho písemný slib. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení si obviněný podal v zákonné lhůtě stížnost a současně podal i odvolání do rozsudku tamního okresního soudu, kterým byl uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, ve věci bude rozhodovat Krajský soud v Českých Budějovicích.

V.

Upuštění od ústního jednání

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. stěžovatel v ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 1. září 2004, účastník řízení v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 31. října 2007, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

VI.

Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace

ve věci relevantního jednoduchého práva

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů [sp. zn. III. ÚS 102/94, sp. zn. III. ÚS 114/94, sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 142/98, sp. zn. III. ÚS 224/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 61, svazek 3, nálezy č. 9 a 34, svazek 11, nález č. 65, svazek 15, nález č. 98) a další]. Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva.

Z pohledu jednoduchého práva relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení na předmětnou věc dopadají ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu.

V předmětné věci Ústavní soud ve smyslu § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva neshledal.

Podle § 68 odst. 2 trestního řádu nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky a v případě nedbalostních trestných činů tři roky. Trestní řád upravuje v § 68 odst. 3 písm. a) až e) výjimky z tohoto ustanovení pro případy, kdy jsou sice obvinění stíháni pro méně závažnou trestnou činnost, ale z důvodů uvedených v označeném ustanovení je nutné, aby u nich došlo k omezení osobní svobody. U stěžovatele měl být dán důvod uvedený v § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, tedy že by pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán.

V daném případě se přitom jednalo o pokračování v trestné činnosti před zahájením trestního stíhání.

Doktrína reflektuje nejednoznačnost výkladu ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, nicméně při srovnání odlišných interpretací daného zákonného ustanovení dochází k závěru, dle něhož "v případě, kdy pachatel bezprostředně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody navázal dalším trestným činem na předchozí trestnou činnost, byť za ni byl již odsouzen, zvláště když se tato situace již opakuje poněkolikáté, bylo by možné připustit, že z hlediska teleologického výkladu jde také o případ pokračování v trestné činnosti, pro niž je stíhán (teleologický výklad zdůrazňuje smysl a funkci zákona, kterým je třeba proti takovým obviněným vazebně zasáhnout a tím jim zabránit v pokračování nebo v opakování trestné činnosti)". (P. Šámal a kol., Trestní řád. Komentář, díl I., 5. vydání, Praha 2005, s. 481.) Teoretické stanovisko přitom k pojmu "pokračování v trestné činnosti" podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu obsahuje konstatování, dle kterého "jde o širší pojem než opakování trestné činnosti, kterým novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb. nahradila v § 67 písm. c) trestního řádu původní pojem pokračování v trestné činnosti" (tamtéž, s. 481).

K interpretaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu se vyslovil rovněž Ústavní soud, a to v nálezech sp. zn. I. ÚS 783/04, I. ÚS 98/05 a I. ÚS 695/06 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 140, svazek 39, nález č. 229, svazek 45, nález č. 63).

V nálezech sp. zn. I. ÚS 98/05 ze dne 15. prosince 2005 a I. ÚS 783/04 ze dne 20. července 2006 Ústavní soud vyšel ze zásady ústavně konformního výkladu a maximy restriktivní, příp. doslovné interpretace trestního práva spolu s akceptací i výkladu rozšiřujícího, ale pouze nezmění-li se v "analogii k tíži pachatele". Vzhledem ke shora uvedenému, zejména s ohledem na nutnost restriktivního výkladu trestněprávních norem omezujících osobní svobodu, dospěl Ústavní soud v daném nálezu k závěru, dle něhož pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je nutné interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoli před jeho zahájením. Výklad opačný dle soudu zakládá porušení základního práva obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny. Důvod vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dále dle Ústavního soudu nelze vztahovat ani na případy zahájení trestního stíhání proti obviněnému, který byl v minulosti odsouzen pro stejnou trestnou činnost [např. nálezy sp. zn. II. ÚS 317/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 124) a sp. zn. I. ÚS 98/05].

V nálezu sp. zn. I. ÚS 695/06 ze dne 11. dubna 2007 Ústavní soud opakovaně potvrdil již vyslovený závěr, dle něhož pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je nutno interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoliv před jeho zahájením. Z citovaného zákonného ustanovení tedy vyplývá - podle názoru Ústavního soudu - nutnost brát v úvahu při rozhodování o vazbě jen takové pokračování trestné činnosti, které následuje po zahájení trestního stíhání, a z hlediska uvedených ústavněprávních zásad není možné tyto hranice překračovat. Jestliže k takovému překročení dojde, je tím porušeno základní právo obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny. V konfrontaci s argumentací obecných soudů v dané věci Ústavní soud dále svoji úvodní tezi rozvinul a doplnil. Konstatoval, že obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily konkrétními okolnostmi případu a nutností zvažovat při výkladu trestněprávních norem nejen práva obviněného, ale též potřebu ochrany osob trestnou činností ohrožených a postižených. Ztotožnil se s jejich tvrzením, dle něhož nemohly zintenzivňující se hrozbě (v rozhodované věci založení požáru domu obývaného řadou osob včetně dětí) pouze nečinně přihlížet; připomenul ale požadavek proporcionality, který se prolíná celou ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Pro daný případ pak dospěl k závěru, dle kterého vazba uvalená na stěžovatele v testu proporcionality neobstojí, neboť, byť sledovala legitimní cíl, nepředstavovala přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout - orgány činné v trestním řízení měly k dispozici i další možnosti, např. vyšetření (v řízení zpochybňovaného) duševního stavu stěžovatele, včetně vyšetření ve zdravotnickém ústavu podle § 116 odst. 2 trestního řádu.

Judikatura Ústavníhosoudu je při interpretaci a aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) ve vazbě na ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu vedena tudíž prioritou teleologického výkladu jednoduchého práva, zásadou restriktivního výkladu trestněprocesních norem omezujících základní práva a svobody a dále principem proporcionality.

Pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dopadá proto pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoliv před zahájením trestního stíhání, ledaže vazba uvalená podle uvedeného zákonného ustanovení na obviněného za skutek bezprostředně navazující na předchozí, zvláště pak poněkolikáté opakovanou trestnou činnost, obstojí v testu proporcionality, neboť sleduje legitimní cíl a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout.

V rozhodované věci obecnésoudy v obou napadených rozhodnutích uvedené maximy aplikace § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu plně akceptovaly. Respektovaly teleologii uvedeného zákonného ustanovení, akceptovaly prima facie nutnost jeho interpretace ve smyslu pokračování v trestné činnosti obviněného po zahájení trestního stíhání, načež testem proporcionality poměřovaly hrozící následek nevzetí obviněného do vazby vzhledem k požadavku bezprostřednosti spáchání předmětného skutku navazujícího na předchozí trestnou činnost, na četnost opakování trestné činnosti, její intenzitu, jakož i intenzitu z ní plynoucího hrozícího následku. V testu proporcionality posoudily i eventuality použití základní práva a svobody v menší míře omezujících a účel odvrácení hrozícího následku srovnatelně dosahujících opatření.

Vycházeje z takto vyložených důvodů, Ústavnísoud návrh na zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67 zamítl (§ 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru