Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1732/11 #1Usnesení ÚS ze dne 28.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánKATASTRÁLNÍ ÚŘAD - Středočeský kraj - katastrální pracoviště Praha-západ
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
řízení/přerušení
Předběžná otázka
katastrální úřad
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1732.11.1
Datum podání11.06.2011
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

265/1992 Sb., § 5 odst.1

500/2004 Sb., § 57, § 64 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1732/11 ze dne 28. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky 2R Holding s.r.o., se sídlem Praha 10, Weilova 1451/2g, zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 1935/38, kterou se domáhá vyslovení zákazu Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, katastrálnímu pracovišti Praha-západ, pokračovat v průtazích řízení o vkladu vlastnického práva stěžovatelky dle kupní smlouvy ze dne 31. března 2010 a uložení povinnosti tomuto katastrálnímu pracovišti, aby v této věci rozhodl do 26. června 2011, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření a návrhem na přednostní projednání věci, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. června 2011, se stěžovatelka domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyslovení zákazu Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, katastrálnímu pracovišti Praha-západ (dále jen "katastrální úřad") pokračovat v průtazích řízení o vkladu vlastnického práva stěžovatelky dle kupní smlouvy ze dne 31. března 2010 a uložení povinnosti tomuto katastrálnímu úřadu, aby v této věci rozhodl do 26. června 2011. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu z důvodu hrozící újmy, která může být stěžovatelce způsobena rozhodováním Městského soudu v Praze, jako soudu insolvenčního, který momentálně rozhoduje o vylučovací žalobě stěžovatelky v důsledku toho, že katastrální úřad je ve vkladovém řízení nečinný, přičemž na den 27. června 2011 je nařízeno ústní jednání a je možné, že insolvenční soud při tomto jednání rozhodne o zamítnutí vylučovací žaloby. Dále spojila stěžovatelka ústavní stížnost s návrhem na přednostní projednání věci dle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu a s návrhem na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem dle ustanovení § 62 zákona o Ústavním soudu.

Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka jako kupující uzavřela dne 31. března 2010 kupní smlouvu s prodávajícím PALCOR CZECH s.r.o. (dále jen "prodávající"). Předmětem smlouvy byl převod nemovitostí v katastrálním území Tuchoměřice a Kněžívka za účelem jejich komerčního využití a téhož dne, kdy byla kupní smlouva uzavřena, byl podán návrh na vklad vlastnického práva stěžovatelky k předmětným nemovitostem. Usnesením katastrálního úřadu ze dne 26. dubna 2010 č. j. V-2391/2010-210 bylo vkladové řízení v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 265/1992 Sb."), přerušeno z důvodu podaného žalobního návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy. Podané odvolání proti rozhodnutí katastrálního úřadu Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze rozhodnutím ze dne 2. června 2010 č. j. ZKI-O-47-403/2010 - Bor zamítl a napadené usnesení potvrdil. K tomu byl na majetek prodávajícího na základě návrhu společnosti UniCredit dne 16. listopadu 2010 prohlášen konkurz a insolvenční správce zahrnul předmětné nemovitosti do majetkové podstaty. Stěžovatelka proti tvrzené nečinnosti katastrálního úřadu opakovaně neúspěšně brojila v rámci vlastního vkladového řízení, dále žalobou o ochranu před nečinností podanou dne 11. října 2010 u Městského soudu v Praze, přičemž o žalobě ani připojených návrzích na nařízení předběžného opatření nebylo dosud rozhodnuto. Stěžovatelka rovněž podala žalobu o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty prodávajícího.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně popsala skutkové okolnosti celé věci a uvedla, že podanou ústavní stížností usiluje o poskytnutí ochrany zahraniční investici svého jediného společníka, kyperské společnosti MOSTREET HOLDINGS LIMITED před jejím poškozením či úplným zmařením. Stěžovatelka má za to, že s ohledem na insolvenční řízení nelze vyloučit, že insolvenční soud nepřihlédne k argumentaci stěžovatelky a na jednání nařízeném na den 27. června 2011 rozhodne o zamítnutí vylučovací žaloby. Postup katastrálního úřadu pak stěžovatelka považuje za zneužití práva, který umožňuje společnosti UniCredit obstrukce a šikanózní postup vůči stěžovatelce. Stěžovatelka z důvodu, že nečinnost katastrálního úřadu má na ni zvlášť tíživý dopad a katastrální úřad nepokračuje ve vkladovém řízení, přestože stěžovatelka usiluje o ochranu svých práv i žalobou u správního soudu, kterou požaduje odstranění nečinnosti katastrálního úřadu a řízení o této žalobě nebylo dosud pravomocně ukončeno, žádá o ochranu svých práv zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), cestou ústavní stížnosti.

Ústavní soud po přezkoumání dané věci z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům ani orgánům veřejné moci nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, ve správním řízení i v soudním řízení správním, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí příslušných soudů a orgánů veřejné moci. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů, resp. příslušných orgánů, nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda jejich právní názory jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Pokud porušení ústavně zaručeného základního práva a svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v takovém porušování pokračoval, eventuálně, aby obnovil stav před porušením [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní stížnost směřuje proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Problematikou případů, kdy katastrálním úřadem došlo k přerušení řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem, se Ústavní soud opakovaně zabýval. Zásadní je v této souvislosti nález ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. II. ÚS 94/99, ve kterém Ústavní soud judikoval, že: "Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. taxativním způsobem vymezuje z jakých hledisek přezkoumává katastrální úřad v řízení o povolení vkladu skutečnosti právně významné před vydáním rozhodnutí. S ohledem na charakter řízení před katastrálním úřadem se jedná o přezkoumávání listin, odůvodňujících provedení vkladu. V případě, že správní orgán má pochybnosti o platnosti předmětných smluv z důvodu podané určovací žaloby s tím, že na posouzení předběžné otázky o vlastnictví k předmětným nemovitostem závisí i správné rozhodnutí o vkladu práv do katastru nemovitostí, je tento katastrální úřad povinen řízení přerušit až do doby rozhodnutí soudu o vlastnických vztazích. ... Rozhodování o existenci či neexistenci věcného práva přitom nepřísluší katastrálnímu úřadu, ale soudu. Katastrální úřad si nemůže proto o této otázce zjednat jasno sám, ale musí vyčkat pravomocného rozhodnutí soudu". Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v dalších svých rozhodnutích, kupř. v nálezu ze dne 8. července 1999 sp. zn. Pl. ÚS 11/99 a v usneseních ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. I. ÚS 24/01, ze dne 30. ledna 2007 sp. zn.. I. ÚS 610/05, ze dne 27. dubna 2006 III. ÚS 301/06, ze dne 26. dubna 2011 sp. zn. IV. ÚS 936/11, ze dne 9. června 2011 sp. zn. III. ÚS 1012/11 (in http://nalus.usoud.cz). K tomu se přísluší poznamenat, že na citované nálezy rovněž odkázal Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí katastrální úřadu o přerušení řízení.

Samotné důvody ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelka svá tvrzení o porušení ústavně zaručených práv podložila, nevyvolávají pochybnosti o tom, že usiluje o přezkoumání postupu katastrálního úřadu. S ohledem na všechny okolnosti případu nelze než uzavřít, že katastrální úřad, který za shora uvedených skutkových okolností přerušil řízení o povolení vkladu vlastnického práva, a to do doby, než bude výrokem soudu rozhodnuto o určení neplatnosti kupní smlouvy, postupoval v souladu se správním řádem a nevybočil ze striktně vymezených hledisek ustanovení v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., neboť nezkoumal platnost příslušné kupní smlouvy, nýbrž pouze listinu, na základě které má být vklad povolen. Řízení o povolení vkladu proto bylo přerušeno zákonným způsobem, lhůty po dobu přerušení řízení neběží a stav řízení nelze hodnotit jako stav nezákonné nečinnosti ze strany katastrálního úřadu.

Z důvodu, že porušení namítaných základních práv stěžovatelky nebylo Ústavním soudem shledáno, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou spolu s návrhy na vydání předběžného opatření a přednostní projednání věci.

Pokud jde o návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že neshledal podmínky pro postup podle ustanovení § 62 zákona o Ústavním soudu, proto návrhu nevyhověl a náhradu nákladů stěžovatelce nepřiznal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 28. června 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru