Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1726/08 #1Usnesení ÚS ze dne 07.10.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha-východ
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a s... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
nemovitost
Dědické řízení
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.1726.08.1
Datum podání11.07.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 460


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1726/08 ze dne 7. 10. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel L. S., zastoupený JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Říčany, Kamlerova 795, proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. února 2008 č. j. 25 D 1453/2005-131 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2008 č. j. 24 Co 136/2008-146, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. července 2008, formulovanou jako doplnění ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 1358/08, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody vyplývající z ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z podaného podání, připojených příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 25 D 1453/2005 bylo zjištěno, že usnesením ze dne 21. prosince 2005 sp. zn. 25 D 1453/2005 zahájil Okresní soud Praha-východ řízení o dědictví ve věci po Z. P. K provedení úkonů v řízení o dědictví byla jako soudní komisařka pověřena notářka JUDr. A. S. V průběhu dědického řízení bylo zjištěno, že účastníky dědického řízení jsou děti zemřelé, a to stěžovatel a jeho sestry Z. S. a H. K., které obě pověřily svým zastupováním v dědickém řízení na základě plné moci ze dne 1. února 2006 stěžovatele. Do aktiv dědictví připadla id. 1/2 domu čp. 113 na pozemku st. p. č. 142 - zastavěná plocha a nádvoří, s id. 1/2 pozemku p. č. 142 - zastavěná plocha a nádvoří k. ú. a obec Škvorec. Stěžovatel i přes výzvy notářky nepředložil od února 2006 do prosince 2006 znalecký posudek o ceně id. 1/2 předmětných nemovitostí. Notářka proto pověřila vypracováním znaleckého posudku soudního znalce, který dne 12. března 2007 znalecký posudek vypracoval. Okresní soud pro Prahu-východ usnesením ze dne 11. února 2008 č. j. 25 D 1453/2005-131 přiznal soudnímu znalci odměnu za zpracování znaleckého posudku a náhradu nákladů celkem částku 8 164,- Kč. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že uvedený znalecký posudek je imaginární a proto nepravdivý, neboť v uvedené nemovitosti byly prováděny stavební úpravy, které zkreslily samotný výkon soudního znalce a zaměření neodpovídá skutečnému stavu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Proto usnesením ze dne 27. března 2008 č. j. 24 Co 136/2008-146 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel doručil dne 2. června 2006 Ústavnímu soudu podání, které postrádalo náležitosti návrhu na zahájení řízení uvedené v ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění vad podání ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel vady podání v uvedené lhůtě neodstranil a proto Ústavní soud usnesením ze dne 2. července 2008 sp. zn. IV. ÚS 1358/08 Ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel poté podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 11. července 2008 pod sp. zn. IV. ÚS 1726/08 a označeným jako doplnění ústavní stížnosti, konkretizoval svoji ústavní stížnost a vytknuté vady podání odstranil. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti, které bylo Ústavnímu soudu doručeno ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu namítal, že rozhodnutí soudu má znaky libovůle (tedy je tzv. překvapivým rozhodnutím) a je v rozporu s právy na spravedlivý proces, když ukládá stěžovateli uhradit náklady na zjevně nesprávný znalecký posudek, vycházející z neudržitelně formalistického přístupu tím, že soudní znalec vycházel z výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. Škvorec, přičemž výměra tam uvedené neodpovídá skutečné výměře pozemků a znalecký posudek tak vychází z věcně nesprávných údajů.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem. Výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

V posuzovaném případě je zcela evidentní snaha stěžovatele v rámci dědického řízení a v souvislosti s přiznáním odměny soudnímu znalci za vypracování znaleckého posudku o ocenění nemovitostí, řešit jednak spor s druhou spoluvlastnicí id. 1/2 nemovitostí v k. ú. Škvorec, která nechala v nemovitosti provést stavební úpravy, a současně i stěžovatelem tvrzený nesoulad výměry a zákresu pozemku parc. č. 142 k. ú. Škvorec v katastrální mapě pozemkového katastru. Z odůvodnění napadených rozhodnutí, vyplývá, že ve věci rozhodující soudy v souladu zásadou nezávislosti soudní moci zaujaly právní názory a svá rozhodnutí srozumitelně zdůvodnily. Ústavní soud neshledal, že by právní závěry soudy učiněné byly v extrémním nesouladu se vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Je sice pravdou, že odvolací soud opomenul v předposledním odstavci mimo námitek stěžovatele směřovaných ke stavebním úpravám, zmínit v odůvodnění svého rozhodnutí i námitky ve vztahu k zaměření a výměře parc. č. st. 142, toto pochybení však nedosahuje ústavněprávní roviny. I ve vtahu k těmto námitkám bylo totiž možno soudem argumentovat stejně jako v případě tvrzených stavebních úprav, tzn. že námitky uvedené v odvolání jsou pro posouzení nároku znalce na znalečné a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti se znaleckým posudkem vypracovaným pro účely dědického řízení nepodstatné a proto se jimi odvolací soud ani nezabýval.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Právní názor, který obecné soudy zaujaly v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, čl. 82 Ústavy), však má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a argumentace stěžovatele při polemice s jejich právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva.

Rozhodnutí odvolacího soudu nelze označit ani za překvapivé. Za situace, kdy odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, neshledal žádný důvod, pro který by bylo na místě odměnu znalce krátit, vznesené námitky stěžovatele označil za nepodstatné a usnesení soudu I. stupně potvrdil, neboť je shledal jako věcně správné (§ 219 o. s. ř), nelze mít za to, že vydané rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé.

Článek 6 odst. 1 Úmluvy stejně jako hlava pátá Listiny, konkrétně nic neuvádí o tom, jak má být ta která věc posuzována, resp. jak mají být v řízení shromážděné důkazy posuzovány obecnými soudy. Zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany. Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že jeho základní práva byla porušena tím, že obecné soudy dospěly k právním závěrům, s nimiž nesouhlasí, jedná se o tvrzení zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v daném případě nezjistil porušení stěžovatelem uváděných práv zaručených ústavním pořádkem, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru