Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1718/18 #1Usnesení ÚS ze dne 10.07.2018K rozhodování o výši náhrady škody v případě porušení prevenční povinnosti poškozeného

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní práva a svobody/právo vlastnit a poko... více
Věcný rejstříktrestný čin/podvod
nemovitost
vlastnické právo/přechod/převod
škoda/odpovědnost za škodu
Vlastnictví
Notář
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 8/90 SbNU 615
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.1718.18.1
Datum podání18.05.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

358/1992 Sb., § 57

40/1964 Sb., § 441

99/1993 Sb., § 135


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1718/18 ze dne 10. 7. 2018

U 8/90 SbNU 615

K rozhodování o výši náhrady škody v případě porušení prevenční povinnosti poškozeného

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 10. července 2018 sp. zn. IV. ÚS 1718/18 ve věci ústavní stížnosti B. F., zastoupené JUDr. Jozefem Kovalčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 978/23, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018 č. j. 25 Cdo 612/2017-113 a Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2016 č. j. 16 Co 165/2016-90 vydaným v řízení o stěžovatelčině žalobě na náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s výkonem notářské činnosti vedlejší účastnice řízení, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a JUDr. Jaroslavy Voclové, notářky, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, jako vedlejší účastnice řízení.

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podepsala dne 13. 12. 2013 smlouvu, na základě které měla v úmyslu koupit od L. C. bytovou jednotku (dále jen nemovitost) zapsanou u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na LV č. XX, katastrální území Chodov, za kupní cenu 880 000 Kč. Předmětnou smlouvu podepsala stěžovatelka v kanceláři žalované (notářky), která ověřila podpisy prodávajícího i kupující; smlouva byla opatřena ověřovacími doložkami podpisů, podle nichž byla totožnost smluvních stran ověřena podle platných občanských průkazů. V souladu s kupní smlouvou zaplatila žalobkyně "prodávajícímu" dne 19. 12. 2013 první část kupní ceny ve výši 820 000 Kč.

Na počátku roku 2014 byla žalobkyně kontaktována Policií ČR a bylo jí sděleno, že se stala obětí podvodu, neboť prodávajícím nebyl skutečný L. C. jako vlastník nemovitosti a vklad vlastnického práva ohledně nemovitosti nelze provést. Vyplacenou částku 820 000 Kč se policii zajistit nepodařilo. Totožnost osoby prodávajícího byla ověřena podle padělaného občanského průkazu a skutečnou osobou na straně prodávajícího byl L. M., který spolu s další osobou občanský průkaz zfalšoval.

Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl žalobě stěžovatelky v plném rozsahu a rozsudkem ze dne 16. 10. 2015 č. j. 17 C 33/2015-45 uložil vedlejší účastnici (žalované) nahradit stěžovatelce škodu ve výši 820 000 Kč s příslušenstvím, neboť ta vznikla v příčinné souvislosti s výkonem notářské činnosti vedlejší účastnice, který nebyl řádný.

Proti rozsudku nalézacího soudu podala vedlejší účastnice odvolání, na základě kterého Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2016 č. j. 16 Co 165/2016-90 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 410 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, ve zbytku rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Zjednodušeně řečeno dospěl odvolací soud k závěru, že se stěžovatelka při uzavírání kupní smlouvy a během celé transakce nechovala dostatečně obezřetně, porušila tím prevenční povinnost předcházet škodám, takže se spolupodílela na vzniku škodu v rozsahu 50 %.

Nejvyšší soud se zabýval meritorně dovoláním stěžovatelky a rozsudkem ze dne 31. 1. 2018 č. j. 25 Cdo 612/2017-113 je zamítl. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu ohledně spoluzavinění stěžovatelky na vzniklé škodě v rozsahu 50 %, svůj rozsudek podrobně odůvodnil, včetně odkazu na relevantní judikaturu, kterou nepovažoval za nutné v rámci dovolacího řízení měnit či prolomit.

Proti rozsudkům dovolacího a odvolacíhosoudu podala stěžovatelka včas ústavní stížnost, ve které uvádí, že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, konkrétně do tzv. práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; soudy podle ní porušily i čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky chránící princip důvěry občanů v právo. Stěžovatelka rekapituluje ve stížnosti dosavadní průběh řízení a především vznáší výhrady proti závěru o podílu stěžovatelky na způsobené škodě v rozsahu 50 %-v tom lze spatřovat hlavní a v zásadě jedinou výhradu proti napadeným rozhodnutím. Stížnost obsahuje polemiku se závěry odvolacího a dovolacího soudu, postrádá však relevantní ústavněprávní argumentaci.

Ústavnísoud se s námitkami stěžovatelky neztotožňuje. Především nemá Ústavní soud pravomoc v další instanci "hodnotit právní hodnocení" provedené obecnými soudy, které se věcí stěžovatelky pečlivě zabývaly i v rámci dovolacího řízení a svá rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Nesouhlas stěžovatelky se závěry odvolacího a dovolacího soudu (který se věcí zabýval meritorně, nikoliv jen procesně) nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu, který se jinak se závěry z napadených rozhodnutí ztotožňuje, byť to není pro jeho rozhodnutí zásadní.

Stěžovatelka je osoba s právnickým vzděláním a její chování při koupi nemovitosti lze považovat, mírně řečeno, za neobezřetné, spíše riskantní. Standardní postup v podobných případech je takový, že se celá kupní cena za nemovitou věc nebo její část složí do notářské či advokátní úschovy a odtud se "uvolní" až tehdy, je-li zřejmé, že bude převod vlastnického práva zapsán do katastru. To se v uvedeném případě nestalo, neboť následně vyšlo najevo podvodné jednání osob, které částečně mohla odhalit notářka při ověřování podpisů, do značné míry se však na vzniku škody podílela sama stěžovatelka, která téměř celou kupní cenu zaplatila předem - bez odpovídajících (a běžných) právních pojistek. Stěžovatelka jednala s vidinou nízké kupní ceny za převáděnou nemovitost, podlehla naléhání pachatelů trestného činu, chovala se přitom riskantně do té míry, že porušila svoji prevenční povinnost, jak pregnantně vysvětlilysoudy v napadených rozhodnutích. Ve zbytku lze zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a dovolacího soudu, které rozhodly v rámci pravomoci jim svěřené Ústavou, rozhodnutí precizně odůvodnily a srozumitelně vysvětlily.

Obecnésoudy naplnily svoji roli, která je jim svěřena Ústavou, a Ústavní soud nenašel žádný důvod pro zásah do jejich rozhodovací činnosti; proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru