Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 168/96Nález ÚS ze dne 07.04.1997K zásadám spravedlivého procesu ve správním soudnictví v daňových věcech

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
Správní soudnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 39/7 SbNU 271
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.168.96
Datum podání21.06.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 168/96 ze dne 7. 4. 1997

N 39/7 SbNU 271

K zásadám spravedlivého procesu ve správním soudnictví v daňových věcech

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl, v senátě, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, ve věci ústavní stížnosti J. Ť. proti rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca 24/95-21, ze dne

28.3.1996, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca

24/95-21, ze dne 28.3.1996, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca

24/95-21, ze dne 28.3.1996, kterým byla zamítnuta jeho žaloba

proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne

17. 11. 1994, čj. FŘ/387/94. Tímto rozhodnutím finanční

ředitelství částečně vyhovělo odvolání stěžovatele proti

rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové, kdy dodatečně

vyměřenou důchodovou daň za rok 1990 snížilo z částky 12.200,- Kč

na nulu, za rok 1991 z částky 1,149.900,- Kč na 579.900,- Kč a za

rok 1992 z částky 38.600,- Kč na 35.600,- Kč a v odpovídajícím

poměru snížilo i vyměřené penále. Stěžovatel má i při tomto

částečném vyhovění za to, že žaloba zamítnutá Krajským soudem

v Hradci Králové byla důvodná a rozhodnutí finančních orgánů obou

stupňů byla chybná. Obě rozhodnutí vycházela z nesprávného

posouzení věci, neboť oba správní orgány nesprávně zaúčtovaly

výnosy činnosti a s nimi související náklady na straně

stěžovatele. Stěžovatel zastává názor, že jím provedené zúčtování

bylo dle tehdy platné metodiky účetnictví správné a finančním

úřadem provedené přesuny nákladů a výnosů postrádají logiku,

a proto nesouhlasí s dodatečným doměřením důchodové daně za

uvedené roky. Po podání žaloby ke Krajskému soudu v Hradci Králové

proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové očekával

stěžovatel nařízení ústního jednání ve věci, kde hodlal shora

uvedenou argumentaci rozvést svým účastnickým výslechem, dále

hodlal jako důkazní prostředek navrhnout posudek soudního znalce

z oboru daní a účetnictví, popř. jeho výslech. Krajský soud však

rozhodl o žalobě bez nařízení jednání rozsudkem, kterým žalobu

zamítl, přičemž podle názoru stěžovatele v odůvodnění v podstatě

pouze ocitoval argumentaci žalovaného finančního ředitelství.

V tomto postupu krajského soudu spatřuje stěžovatel dotčení jeho

ústavně zaručeného základního práva na soudní a jinou právní

ochranu tak, jak je zakotveno v hlavě páté Listiny základních práv

a svobod. Proto navrhuje rozsudek Krajského soudu v Hradci

Králové, čj. 19 Ca 24/95-21, ze dne 28.3.1996, zrušit.

Ve vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Hradci

Králové jako účastník řízení zdůrazňuje, že v řízení podle části

páté hlavy druhé o.s.ř. je při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí

rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání rozhodnutí;

dokazování se neprovádí (§ 250i o.s.ř.). Dále odkazuje na

ustanovení § 250f o.s.ř. umožňující soudu rozhodnout o žalobě bez

jednání, je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně

zjištěného skutkového stavu a jde jen o posouzení právní otázky.

Krajský soud neshledal ve zjištění skutkového stavu nedostatky

a ani stěžovatel k němu neměl námitky. Spornou zůstala jen právní

otázka zaúčtování nákladů a krajský soud nepovažuje za chybu, že

v odůvodnění svého rozsudku argumentuje stejně jako finanční

ředitelství, když jeho argumentaci uznal za správnou a v souladu

se skutkovými zjištěními i právními předpisy. Krajský soud

shledává, že podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání

stanovené v ustanovení § 250f o.s.ř. byly splněny, a proto

navrhuje, aby Ústavní soud ČR navrhovatelově ústavní stížnosti

nevyhověl.

Vyjádření Finančního ředitelství v Hradci Králové jako

vedlejšího účastníka rekapituluje způsob účtování nákladů a výnosů

provedený u podnikatele a jaký by měl být podle zásad FMF za

jednotlivé sledované roky, dokládá vyjádření řadou příloh

a v závěru navrhuje, aby Ústavní soud ČR ústavní stížnost v plném

rozsahu zamítl.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Krajského

soudu v Hradci Králové, sp. zn. 19 Ca 24/95, dospěl k závěru, že

ústavní stížnost je důvodná. Při posuzování ústavní stížnosti

navázal na zásady, z nichž vycházela jeho předchozí rozhodnutí,

dotýkající se spravedlivého procesu ve správním soudnictví (viz

např. nálezy Ústavního soudu uvedené ve Sbírce nálezů a usnesení,

roč. 1995, č. 6, 12, 23 a 24). Společným základem těchto

rozhodnutí bylo zjištění, že soudy ve správním soudnictví aplikují

ustanovení § 250f o.s.ř. i v případech, které evidentně svou

podstatou nebyly jednoduché a kdy nenařízením jednání bylo dotčeno

právo účastníka, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez

zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke

všem prováděným důkazům tak, jak to má na mysli ustanovení čl. 38

odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dochází tak k prolomení

zásady přímosti a ústnosti veřejného jednání jako jedné ze

základních zásad spravedlivého soudního procesu, a to tím spíše,

že v případech přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudy se

jedná o řízení jednostupňové. Tato zjištění, spolu s dalšími

důvody, vedla plénum Ústavního soudu ČR ke zrušení ustanovení §

250f zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dnem l.

května 1997 (nález Ústavního soudu ČR č. 269/1996 Sb.). Před

zrušením uvedeného ustanovení bylo možno přistoupit k jeho použití

jen tehdy, jestliže byly zároveň splněny všechny podmínky v něm

stanovené, k jeho aplikaci nestačila sama skutečnost, že skutkový

stav byl spolehlivě zjištěn a že již šlo jen o posouzení otázky

právní. Především musel být splněn základní předpoklad, a to, že

šlo o případ jednoduchý. Za takový jednoduchý případ však

zpravidla není možno považovat věci daňové, které již svou

podstatou jsou složité a náročné. Pokud tedy Krajský soud v Hradci

Králové v daňové věci stěžovatele rozhodl bez nařízení jednání

a odňal tak stěžovateli možnost uvést před soudem svoji právní

argumentaci a vysvětlit námitky, týkající se přesnosti

a souvislosti zjištění skutkového stavu správními orgány, došlo

tímto jeho postupem k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod, a proto Ústavní soud z tohoto důvodu jeho

rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. l, 3 písm. a) zákona č. 182/1993

Sb.].

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. dubna 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru