Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1674/19 #2Usnesení ÚS ze dne 07.02.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.1674.19.2
Datum podání21.05.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237, § 241a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1674/19 ze dne 7. 2. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavních stížnostech stěžovatelek 1. Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, příspěvková organizace, sídlem J. E. Purkyně 494, Uherské Hradiště, zastoupené JUDr. Vítem Buršou, advokátem, sídlem Růžová 1254, Uherské Hradiště, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. února 2019 č. j. 60 Co 354/2018-362, a 2. Evy Novákové, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, sídlem Veselská 710, Uherský Ostroh, proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. února 2019 č. j. 60 Co 354/2018-362, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených výroků napadeného soudního rozhodnutí.

2. Ústavní stížnost 1. stěžovatelky byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1674/19 a ústavní stížnost 2. stěžovatelky byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1811/19. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 č. j. IV. ÚS 1674/19-17 bylo rozhodnuto, že ústavní stížnosti se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1674/19.

3. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto o odvolání 2. stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 6. 2018 č. j. 6 C 270/2008-330 tak, že se tento rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I potvrzuje (výrok I). Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II mění tak, že 2. stěžovatelka je povinna nahradit 1. stěžovatelce náklady řízení ve výši 20 799,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. stěžovatelky (výrok II). Druhá stěžovatelka je povinna nahradit 1. stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 27 857,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. stěžovatelky (výrok III).

4. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnosti k vyjádření stěžovatelům navzájem a též účastníku řízení, a připojil si spis vedený okresním soudem pod sp. zn. 6 C 270/2008.

5. Krajský soud Ústavnímu soudu mj. sdělil, že druhá stěžovatelka podala dne 3. 6. 2019 proti napadenému rozsudku dovolání a toto dovolání k výzvě Ústavnímu soudu doložil.

6. Ústavní soud mj. i v návaznosti na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustné návrhy podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, dle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 či ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. IV. ÚS 234/11 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se mohou stěžovatelé domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, aniž by proto byl nějaký důvod.

8. Nebude-li 2. stěžovatelka v dovolacím řízení úspěšná, nic jí nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky dovolacího řízení, i kdyby bylo její dovolání odmítnuto jako nepřípustné pro nesplnění podmínek § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stejné závěry pak platí též pro 1. stěžovatelku. Bylo-li by namítáno, že jim v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozhodnutí, Ústavní soud připomíná, že podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Odmítnutí stávajících ústavních stížností stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť pokud by nedošlo ke zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem, budou moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i dovolací řízení. Ústavní soud pak není oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost každého ze stěžovatelů proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (shledal-li by Nejvyšší soud dovolání nepřípustným ze zákona), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti. Konstatuje-li nyní Ústavní soud, že ústavní stížnosti jsou předčasné, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnosti jsou zase opožděné. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru