Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1650/16 #1Usnesení ÚS ze dne 06.12.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - OS Vyškov
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříktrestný čin/podvod
Dokazování
trestní řízení/proti uprchlému
EcliECLI:CZ:US:2016:4.US.1650.16.1
Datum podání22.05.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 306a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1650/16 ze dne 6. 12. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Jiřím Dobešem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Nádražní 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, č. j. 8 Tdo 208/2016-29, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2015, č. j. 7 To 331/2015-1074, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. července 2015, č. j. 1 T 168/2012-1031, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let do věznice s dozorem; současně mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným škodu. Odvolání stěžovatele citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl odsouzen na základě jediného prokazatelného faktu, že je vlastníkem účtu, přes který byly, a to pouze částečně, provedeny finanční transakce spjaté s trestným činem. Stěžovatele nikdo při tvrzeném páchání trestného činu neviděl, vše proběhlo telefonicky či prostřednictvím e-mailové komunikace; výslechy svědků závěry soudů neprokazují. U skutků 6 - 9 byly transakce provedeny prostřednictvím účtu svědkyně, která u hlavního líčení využila svého práva nevypovídat. Na to, podle stěžovatele nesprávně, soud využil dříve učiněnou výpověď, čímž byl stěžovatel zkrácen v právu na obhajobu a možnosti klást svědkům dotazy. Soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s výpovědí svědka, který je v současné době ve výkonu testu odnětí svobody pro podvodný odběr zboží, přičemž není zřejmé, zda a jaký mohl mít tento svědek podíl na trestné činnosti, za niž byl odsouzen stěžovatel, který navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním. Eventuálním porušením běžných práv se zabývá jen tehdy, dojde-li současně i k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Z napadených rozhodnutí se podává, že zboží objednané bez osobního kontaktu a odebrané prostřednictvím najatého dopravce bylo prodáno a výtěžek byl poukázán na bankovní účet - ani dodavatel, ani dopravce sjednanou odměnu neobdrželi. Použité bankovní účty byly zřízeny na jméno stěžovatele a jeho bývalé družky (zmíněné svědkyně); i s tímto účtem však od počátku plně disponoval pouze stěžovatel. Faktury pak byly vystaveny na společnosti druhého zmíněného svědka, který však o těchto transakcích neměl žádnou povědomost. Jak je z rozsudku nalézacího soudu patrné, tyto okolnosti orgány činné v trestním řízení řádně prověřily a vyloučily podíl těchto svědků na trestné činnosti.

Vzhledem k tomu, že původně bylo proti stěžovateli vedeno řízení jako proti uprchlému (rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. května 2013, č. j. 1 T 168/2012-884; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2013, č. j. 7 To 394/2013-920), proběhlo v souladu s ustanovením § 306a trestního řádu nové řízení. Nalézací soud v rozsudku srozumitelně uvedl, proč v novém řízení použil řádně procesně provedenou výpověď svědkyně učiněnou již dříve před soudem v přítomnosti obhájce.

Jak je z napadených rozhodnutí zřejmé, námitky užité v ústavní stížnosti stěžovatel opakovaně předložil v řízení před soudy všech stupňů, v obhajobě u soudu nalézacího i v odvolání a dovolání. Soudy se předloženými námitkami řádně, důkladně zabývaly, posoudily je jako nedůvodné a případné provedení dalších důkazů za nadbytečné, svůj postup řádně a srozumitelně odůvodnily.

Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou novou okolnost, která by mohla svědčit o nesprávnosti postupu obecných soudů a ke zkrácení v naříkaných právech. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru