Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1633/15 #1Usnesení ÚS ze dne 25.02.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Olomouc
SOUD - KS Ostrava
SOUD - NS
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
řízení/zastavení
Poškozený
Adhezní řízení
litispendence
EcliECLI:CZ:US:2016:4.US.1633.15.1
Datum podání01.06.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 43 odst.3, § 228

99/1963 Sb., § 83, § 104 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1633/15 ze dne 25. 2. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatelky Mgr. Soni Markové, právně zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem nám. Míru 142/88, Svitavy, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2014 sp. zn. 24 C 218/2013, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 69 Co 189/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015 sp. zn. 25 Cdo 4140/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 1. 6. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 9. 2013 domáhala po vedlejším účastníkovi Z. P. zaplacení částky 317 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených půjček, které žalovanému poskytla. Dne 18. 10. 2013 bylo proti vedlejšímu účastníkovi zahájeno trestní stíhání, v němž byla žalobou uplatněná částka škodou. Stěžovatelka byla před zahájením trestního stíhání účastna na úkonech policejního orgánu, a to konkrétně dne 5. 6. 2013 na podání vysvětlení, při kterém jako poškozená svým návrhem uplatnila své právo na náhradu škody.

Okresní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl výrokem I. tak, že řízení zastavil a ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí o zastavení řízení soud prvního stupně odůvodnil existencí překážky litispendence dle § 83 odst. 1 o. s. ř. a § 104 odst. 1, neboť zahájení adhezního řízení brání tomu, aby v téže věci probíhalo řízení u civilního soudu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání stěžovatelky usnesení okresního soudu potvrdil.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, že překážka litispendence vznikla dne 5. 6. 2013, tedy návrhem na uplatnění nároku na náhradu škody při úkonu podání vysvětlení a tedy ještě před zahájením trestního stíhání, jež bylo zahájeno až usnesením ze dne 18. 10. 2013. Dne 18. 11. 2013 se stěžovatelka připojila jako poškozená dle § 43 odst. 3 t. ř. k trestnímu stíhání žalovaného jako obviněného se svým nárokem na náhradu škody ve výši 317 000 Kč.

I za předpokladu, že by dne 5. 6. 2013 došlo ze strany žalobkyně k řádnému uplatnění nároku na náhradu škody, jež naplňuje všechny náležitosti dle § 43 odst. 3 tr. ř., pak takový návrh nemůže mít účinky vzniku překážky litispendence, pokud dosud nebylo zahájeno trestní stíhání. Podle stěžovatelky je pro posouzení vzniku překážky litispendence určující uplatnění nároku na náhradu škody v rámci adhezního řízení poškozeným jako subjektem adhezního řízení a nikoli poškozeným jako subjektem trestního řízení v širším slova smyslu, když prozatím adhezní řízení nebylo zahájeno.

Stěžovatelka je toho názoru, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III.

Ústavní soud si vyžádal rozhodnutí soudů v trestním řízení. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 8. 2015 č.j. 2 T 444/2013-291 byl vedlejší účastník uznán vinným trestným činem podvodu a kromě trestu mu bylo uloženo zaplatit stěžovatelce částku 317.000 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 12. 2015, kdy bylo Krajským soudem v Hradci Králové pravomocně zamítnuto odvolání vedlejšího účastníka.

Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatelce byla pravomocně přiznána částka 317.000 Kč, o kterou vedla spor před obecnými soudy. Za této situace nedošlo k zásahu do jejích základních práv. Ústavní soud proto její stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru