Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1633/10 #1Usnesení ÚS ze dne 19.07.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánJINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Státní volební komise
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkvolby/do Poslanecké sněmovny
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1633.10.1
Datum podání07.06.2010
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 247/1995 Sb.; o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů; § 49/1, § 49/2, § 49/3, § 50, § 51, § 85 věta třetí v části "která ve volbách získala 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů,"

Ostatní dotčené předpisy

247/1995 Sb., § 49 odst.1, § 49 odst.2, § 49 odst.3, § 50, § 51, § 85


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1633/10 ze dne 19. 7. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele P. Č., právně zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Koschinem, Štefánikova 48, Praha 5, proti zápisu státní volební komise ze dne 31. 5. 2010, pokud jím tato komise schválila výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010 a ustanovení § 49 odst. 1, 2 a 3 § 50, 51 a 85, část věty ve znění: "která ve volbách získala 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů," zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 7. 6. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Prostřednictvím tohoto návrhu se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného zápisu Státní volební komise a zrušení výše citované části zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění (dále jen "volební zákon"). Stěžovatel spojil své podání s návrhem na odklad vykonatelnosti zápisu Státní volební komise.

Stěžovatel ve svém návrhu brojí proti zápisu Státní volební komise o výsledku parlamentních voleb. Tento právní akt dle jeho názoru porušuje jeho základní ústavní právo na svobodnou volbu svých zástupců, přičemž za problémovou považuje především existenci tzv. umělé uzavírací klauzule, nedodržení zásad poměrného zastoupení a přepočet hlasů podle tzv. d´Hondtovy volební formule.

II.

Ústavní soud se návrhem stěžovatele zabýval, přičemž dospěl k závěru, že v případě zápisu Státní volební komise se nejedná o individuální právní akt, kterým by docházelo ke vzniku, změně či zániku práv stěžovatele. V podstatě se jedná o ověřovací úkon, který není nadán konstitutivními právními účinky a nemá tak žádné konkrétní dopady do sféry veřejných subjektivních práv stěžovatele. Vzhledem ke skutečnosti, že zápis o výsledku voleb je toliko aktem deklaratorním, bez přímého dopadu do veřejných subjektivních práv stěžovatele, dospěl Ústavní soud k závěru, že není příslušný ve věci rozhodnout.

Co se týče návrhu na zrušení některých částí volebního zákona, pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, jestliže ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (ust. § 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např. sp. zn. III. ÚS 101/95).

Má-li stěžovatel pochybnost o vyváženosti proporčního volebního systému, který je v ČR realizován prostřednictvím volebního zákona, nezbývá mu, než se pokusit podnítit veřejnou diskusi na toto téma či přímo kontaktovat ty subjekty, jež jsou k podání takového návrhu ze zákona oprávněny bez toho, aniž by se musela zkoumat otázka opodstatněnosti ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl, a to z důvodu své nepříslušnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2010

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru