Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 162/98Usnesení ÚS ze dne 25.05.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstříkpresumpce/neviny
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.162.98
Datum podání09.04.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 162/98 ze dne 25. 5. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 162/98

ČESKÁREPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUD. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.Ch., zastoupeného JUDr. Š.R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1998, čj. 6 To 48/98-79, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 11. 1997, čj. 24 T 65/97-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, zamítajícímu odvolání stěžovatele proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a odsouzen k tříletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, stěžovatel tvrdí, že nepřipuštěním dalších jím navržených důkazů porušily obecné soudy základní zásady trestního řízení uvedené v ustanovení § 2 odst. 4, 5 a 6 trestního řádu. Tím, že soudy nevzaly v úvahu skutečnost, že poškozený byl v inkriminovaný večer v podnapilém stavu a mohl ke svému zranění přijít

- 2 - IV. ÚS 162/98

jinde a jinak, než uvádí, byly rovněž porušeny i další zásady trestního řízení, a to zásada in dubio pro reo a zásada presumpce neviny. Stěžovatel proto žádá Ústavní soud, aby stížností napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil z důvodu porušení článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu spisu sp. zn. 24 T 65/97 Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl již zmíněným rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, a to na základě zjištění, že po předchozí slovní rozepři s dosud nezjištěným spolupachatelem, fyzicky napadl poškozeného a kopal ho do hlavy a břicha takovým způsobem, že mu způsobil těžkou újmu na zdraví. Obvodní soud pro Prahu 7 vycházel při hodnocení důkazů zejména z výpovědi poškozeného, který celou konfliktní situaci, včetně útoku stěžovatele na svou osobu, popsal zcela shodně a určitě jak v přípravném řízení, při svém výslechu, konfrontaci, tak i v hlavním líčení před soudem, takže soud neměl důvodu jí nevěřit, zejména byla-li podpořena i dalšími důkazy. Ze stejných skutkových zjištění a právních závěrů vycházel i Městský soud v Praze, který odvolání stěžovatele jako neopodstatněné zamítl.

Podstata ústavní stížnosti stěžovatele tkví v pouhém opakování námitek, uplatněných již v řízení před obecnými soudy, které se s nimi vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Jak ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy, a nemůže proto atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovení § 125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádaly s obhajobou, jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu, nespadá do pravomoci ústavního soudu hodnotit toto hodnocení důkazů obecnými soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného

- 3 - IV. OS 162/98

principu soudní nezávislosti. Důkazně nepodložená tvrzení stěžovatele, že poškozený si mohl zranění přivodit jinde a jinak, zůstávají tedy z tohoto pohledu v rovině pouhých domněnek, postrádajících způsobilost posunout projednávanou věc do ústavně právní roviny.

Obsah uvedeného spisu 24 T 65/97 Obvodníhosoudu pro Prahu 7 nenasvědčuje tedy tomu, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, přičemž tato skutečnost se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné. V Brně dne 25. května 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru